Shadows Behind You // h.s.

XXVII. The Lost Part

Harry mě celou dobu držel pevně v náručí. Vděčila jsem mu za to, protože v tomto stavu jsem se nebyla schopná ani udržet na nohou. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Zvedla jsem hlavu a střetla se s jeho zelenýma očima. Vypadaly jinak než obvykle – prázdné, jako mechový koberec bez života. Nebyl v nich žádný smutek, vztek, ani zklamání. Prostě nic.

„Spolu to zvládneme, ano?" zašeptal tiše, téměř neslyšně.

Bylo to od něj milé, jakou projevil starost. Přesto jsem cítila, že něco není v pořádku. Možná to byla jen maska, hra, kterou hrál před ostatními. 

Do domu jsme se vrátili stejnou cestou. Venku nebyla ani noha, pokud nepočítám početnou ochranku.

„Musíme ještě uklidit. Chceš být s námi, nebo si půjdeš odpočinout?" zeptal se Liam. Nebyla jsem si jistá, jak na něj reagovat, a tak jsem jen kývla na souhlas. Byla jsem unavená, ale zůstat sama v Harryho pokoji mě děsilo.

„První ale půjdeš do vany, zlato," prohodil Harry s mírným úsměvem a ukázal na mé ruce. Byly celé od krve.

„Proč nemluvíš, Maddy?" zeptal se starostlivě, když jsme stoupali po schodech do druhého patra. Na jeho otázku jsem neodpověděla. Slova se mi zadrhávala v hrdle.

V koupelně jsem se posadila na okraj vany a začala si sundávat boty. Mé ruce se třásly, ale podařilo se mi to. Když jsem stáhla bundu a spatřila krev na rukávech, vrátil se mi ten tíživý pocit smutku a úzkosti.

Co se stane s Bayley? Má dostat důstojné rozloučení.

Do koupelny vešel Harry jen v džínách. Pohledem mě pozoroval, pak si namočil hadřík a přistoupil blíž.

Harry opatrně přejel hadříkem po mé tváři. Krev už zaschla, ale byl jemný. Věnoval mi soustředěný pohled, jako by kontroloval, zda je vše v pořádku. Očistil mi ruce a jeho dlaň na chvíli spočinula na mém stehně.

Instinktivně jsem jeho ruku jemně odstrčila. „Děkuju, Harry," zašeptala jsem tiše.

Harry se na mě usmál a pohladil mě po vlasech. Jeho úsměv mě zmátl – byl upřímný, nebo jen dalším z jeho triků?

Díval se do mých očí a posunul svou ruku ještě výš. Přivřela jsem své oči a jemně vzdychla. Když jsem otevřela oči, jeho tvář byla hned u mě. Na rtech měl šibalský úšklebek. Se svými rty se ke mě přiblížil na neskutečně krátkou vzdálenost. 

Začal mě dravě líbat a určovat si své tempo. Jeho ruce se přemístily na moje boky, čímž mi i beze slov řekl ať na něj vyskočím. Na nic jsem nečekala a bez rozpojení našeho polibku jsem mu obmotala nohy okolo pasu.

 Cítila jsem, jak se usmíval. 

Najednou mě položil na postel a vylezl si na mě. Obkročmo se na mě posadil a se svými polibky přešel k mému krku. 

Prosím přestaň. Ne, prosím pokračuj! 

V líbání mého krku se zastavil a našem malé citlivé místečko, kde začal dělat svoji značku. Vzdychala jsem mu pod rukama a to ho vzrušovalo...

...

Cítila bych se snad provinile za to, co se právě stalo? 

Harry je můj únosce a má na svědomí tolik bolesti, včetně smrti Bayley. Přesto mě překvapuje, jak klidně a bezpečně se v tuto chvíli cítím – v jeho objetí, s jemnými polibky ve vlasech, jako by všechny problémy zůstaly za dveřmi.

____________________________

Všimli jste si nového coveru? Líbí se vám? Dělala jsem ho sama ❤️✨

Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře. Jste moje zlatíčka ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.

Dávejte mi na sebe pozor. ❤️