Life with the stars (DOKONČENO)

46. Kapitola

Ráno jsem opustila vilu už v 7 ráno. Měla jsem být u doktorky sice až v 8 ale potřebovala jsem odejít dřív než se vzbudí kluci. Procházela jsem ulicemi Londýna zachumlaná ve svém černém kabátu s kožíškem. Dnes byl opravdu chladný den. Šla jsem asi 20 minut než jsem se ocitla před budovou mé doktorky. Mé prsty uchopili kliku dveří od ordinace a potlačili ji dolů. Dveře se otevřely a já se ocitla v čekárně. Stěny byly klasicky bílé a bylo tu pár černých židlí kde seděli pacientky. Tiše jsem za sebou zavřela dveře a usedla na židli. Byla jsem tu já a další 2 paní. Jedné mohlo být tak 30 a měla docela velké bříško. V ruce držela růžovou knížečku o těhotenství a vesele se usmívala. Druhé mohlo být tak 20. Četla si něco o modě a vůbec si nevšímala dění okolo. Přes celou čekárnu se rozeznělo vyzvánění mého telefonu. Omluvně jsem projela čekárnu pohledem a vylovila z kabelky telefon. Harry. 

,,Harry?" šeptla jsem když jsem hovor přijala. 
,,Kde jsi?" zněl docela rozespatě takže usuzuju že se zrovna vzbudil.

,,Taky ti přeji dobré ráno" zasmála jsem se tiše. 

,,Kde jsi!?" zopakoval svou otázku znovu a tentokrat rázněji. 
,,Říkala jsem ti to" odpověděla jsem klidně. 

,,Já ti to ale zakázal. Nemůžeš to udělat. Je to naše dítě. Naše" zněl zoufale. 

,,Promiň Harry" šeptla jsem a hovor vypla. V očích se mi začaly tvořit slzy a já se je snažila zahnat. Párkrát jsem zamrkala a podívala se do stropu. 

,,Paní Cooper. Pojďte" sestřička vykoukla ze dveří a paní s bříškem strčila svou knížku do kabelky a cupitala do ordinace. Z ordinace vyšla jiná paní které bylo taky kolem 30 asi. Ona narozdíl od tamté se neusmívala. Vlastně plakala. A docela dost. Zhroutila se na židli za dveřmi a obličej si zakryla dlaněmi. Snažila se své vzlyky mírnit ale nedařilo se ji to. Dlouho jsem to nevydržela a zvedla se ze své židle. Tiše jsem se posadila vedle té paní a položila svou dlaň na její záda. Rychle ke mě zvedla hlavu a koukala na mě uslzenýma očima. 

,,Jste v pořádku?" šeptla jsem a nepřestávala ji hladit po zádech. 
,,Ne" vydechla a začala vzlykat. 

,,Co se stalo?" podala jsem ji kapesník a ona si usušila slzy. 
,,Potratila jsem. Dlouho jsme se snažili o dítě a já potratila. A teď" odmlčela se a zalapala po dechu.

,,A teď jsem se dozvěděla že jsem neplodná" na konci se její hlas zlomil a ona plakala. 

,,To mě moc mrzí. Já nevím co říct" řekla jsem popravdě a ona se na mě znovu podívala.
,,Děkuji" usmála se mírně a popotáhla. Chtěla jsem něco říct ale byla jsem zavolaná k doktorce. 
,,Slečno Grande" usmála se na mě doktorka a ukázala na židli naproti ni. Posadila jsem se a podívala se na ni. 
,,Takže začneme s-" chtěla něco říct ale já ji vyrušila. 

,,Ne" vykřikla jsem. 
,,Co ne?" podívala se na mě nechápavě skrz brýle na nose. 

,,Já to nechci. Ne. Žádný potrat. To nemůžu udělat" zvedla jsem se ze židle. 
,,Promiňte. Rozmyslela jsem si to" doktorka chápavě přikývla a já vyběhla z ordinace jako blesk. Nemůžu to malé zabít. Je to moje a Harryho. Naše. Položila jsem svou ruku na bříško a pohladila si ho. Nevím co to do mě tak najednou vjelo ale nemůžu se ho vzdát. Miluju to. Nad svými slovy jsem se na chvíli pozastavila ale pak jsem se ze široka usmála. Musím to říct Harrymu. A klukům. S úsměvem na tváři jsem došla domů a nemohla se dočkat až jim to řeknu. Vím že kluci byli hrozně nadšeni z toho že budou strýčkové. 

,,Jsem doma" zavolala jsem do vily a sundala si z noh kozačky. Kabát jsem pověsila na věšák a vběhla do kuchyně. Všichni až na Harryho seděli u stolu a cpali se. Když jsem vešla zvedli ke mě zrak. Nebyl to veselý pohled. Ví kde jsem byla.