Life with the stars (DOKONČENO)

11. Kapitola

Od mého incidentu se zápěstím uběhl už měsíc. Fanynky z naší školy přestoupili na nový levl a posílají mi výhružné a urážlivé dopisy. S Harrym jsme měli skvělý přátelský vztah ale jednoho večera se mě zeptal jestli nechci být jeho přítelkyně, že mě miluje a že ve mě vidí něco co nikdy v nikom neviděl. Taky ho miluju ale nejsem si jistá zda bych byla dobrá přítelkyně, a navíc kdyby se to dostalo na veřejnost asi by mě fanynky umlátili. Potom co jsem se Harrymu omluvila a má odpověď zněla ne se spolu nebavíme. Nemůžu se na něj ani podívat. Vždy když se naše pohledy setkají tak v jeho očích vidím smutek, zlost a lásku. Kluci si toho samozřejmě všimli ale dělají jakoby nic a za to jsem jim vděčná. Možná kdyby nebylo těch dopisů, emailů a věcí co ty holky dělají řekla bych ano. 

,,Nad čím přemýšlíš?" vyruší mě z mého přemýšlení Liam. 

,,Ale nic" usměju se falešně a sklopím svůj zrak na semiškovou deku ve které jsem zachumlaná. Začíná zima a všude je plno sněhu a ledu. Nesnáším zimu, všechno je tak studené a smutné. 

,,Nelži mi" uchechtne se Liam a sedne si vedle mě na lavičku na terase. Dá mi do ruky hrníček s čajem který mi uvařil a já se na něho děkovně usměju. 

,,Trápí mě pár věcí ale to si musím vyřešit sama" 

,,Kdyby sis ale chtěla o tom s někým popovídat, víš že jsem tady pro tebe že ano?" pohladí mě po rameni a dlouze se mi podívá do očí.
,,Ano. Děkuju" Liam se zvedne a odejde. Když dopiju svůj čaj vejdu do kuchyně. Harry sedí u stolu a jakmile ho spatřím chci se otočit a odejít.

,,Ari, počkej" pomalu se otočím na zpátek a položím do dřezu hrníček. 

,,Miluju tě. A ničí mě když se mi vyhýbáš" přijde ke mě blíž a já couvnu. Několik dní jsem si připravovala jak řeknu největší lež ve svěm životě a teď nastal ten okamžik. 

,,Ale já tebe ne Harry" sklopím zrak a cítím slzy ve svých očích. Rychle je zaženu a vzhlédnu k Harrymu. Stojí tam jakoby ho právě někdo probodl šípem. Má bolestný výraz a v očích slzy. Nesmíš brečet, nesmíš brečet. Opakuju si dokola v duchu a zaháním nutkání políbit ho a říct mu jak velká to byla lež. Harry se otočil a odešel, následně jsem zaslechla prásknutí domovních dveří. Slzy jsem nechala téct proudem a dřepla si a chytla se za žebra. Každý vzlyk mě bolel, jelikož jsem se musela rychle nadechnout. Mám nejspíš naražené žebra , jelokož jsem opět té slonici neřekla kde bydlí 1D. Šla bych s tím k doktorovi ale už jsem tam byla tento měsíc dvakrát. Jednou se zápěstím a podruhé s hlavou. A nemůžu se věčně vymlouvat na to že jsem spadla.

,,Co se to tu děje?" vběhli kluci do kuchyně a jak mě viděli tak se zarazili. 

,,Ari jsi v pohodě?" zeptal se Louis opatrně a já kývla hlavou do stran že ne a utekla nahoru do pokoje. Zamkla jsem se protože jsem slyšela jak běží zamnou.

,,Ari otevři" slyšela jsem z poza dveří Liama jak klepe na dveře. 

,,Kluci. Chci být teď sama" řekla jsem mezi vzlyky a lehla si do postele. Podívala jsem se na zeď vedle postele. Bylo tam snad 20 fotek a na každé byli kluci jak dělají něco směšného nebo já a kluci. Jednu jsem měla ale nejradši. Jsem na ni já a Harry. Byl zrovna úplněk a my se vrátili z divadla. Zahradu osvětloval měsíc a já a Harry jsme začali tančit po celé zahradě. Měla jsem na sobě dlouhé bílé šaty co vlály ve větru a Harry černé sako. Na fotce mě Harry drží kolem pasu a já mám své ruce spojené za jeho krkem. Rozbrečela jsem se na novo. Po hodině jsem vylezla z pokoje a šla do obýváku. Kluci sledovali MTV a seděli na gauči, já jsem si sedla do křesla a byla jsem klukům vděčná že se na nic neptají. 
,,Harry se ještě nevrátil?" šeptla jsem.