Střípky času

Škola

Tak a je to tady. Tohohle tématu, jsem se mega bála. A bojím. Pro mě osobně je výběr vzdělání důležitý. Jasně, na světě je hodně lidí co se vyučí třeba právníkem, ale dělají třeba kuchaře. Ale to já nechci. Chci i vybrat školu, respektive se vyučit, tím co mě baví. Čím se chci živit a čím chci ve skutečnosti být. Často se taky setkávám s tím, že  mi lidi pořád říkají to samé. 

,,Tím se neuživíš!!''

,,Na to nemáš hlavu''

,, A co kdyby jsi studovala třeba ---- (tam dodá většinou svoje povolání)''

Ne, ne a ještě jednou ne. Většinou tohle slýchám doma a nebo u příbuzných. Jasně. Nemůžu si vybrat školu, na kterou vím že nemám. Ale, co když na to mám? Většinou se mi tyhle řeči dostanou když řeknu, že bych chtěla být psycholožka. Ano, vím že jsem říkala že chci být archeoložka. Ale, psycholožka taky není špatná. Vím že na to nemám hlavu, že se v lidech nevyznám. Ale to se přece lze naučit. Nebo ne? Jednoduše, mám vybrané dva obory, kterými bych se ráda zabývala. Archeoložka, čili bytový design. Nebo psycholožka. (můžete mi říct co si o tom myslíte vy, pokud budete chtít).

Poslední věta, kterou slýchávám. Slyším od nevlastního otce. Ano, říkám mu otec. Mám k tomu své důvody, tak bych prosila aby se to zdrželo komentáře. Děkuji. Můj otec je dobrovolný hasič. Když jsem byla malá, bavilo mě to. Všechny ty hadice,auta a zdravověda. Jenže, nechci se tím živit. Nechci to ani v budoucnu dělat jako dobrovolná hasička. Prostě ne. Už jen to že nesnáším jakoukoliv krev, mě odradí. 

Často se taky potkávám s tím že někdo neví co by chtěl dělat. Věřte nebo ne. Ten člověk to ví. Je to někde v jeho duši a objeví se to až to bude doopravdy potřebovat. Jsou ale taky lidi, kteří se nevzepřou rodičům a dělají to co jim bylo vybráno za správné. To není dobře. I když mám svoje rodiče ráda, nenechám si zasahovat do svojí budoucnosti. Nesnáším větu typu. ,,Už víš co budeš dělat?''. Není na ní nic špatného. Ale, vždycky si uvědomím, že na tuhle větu nemám odpověď. Mám sice vybraný obor a představu. Jen, ještě si nejsem úplně jistá, tím že se chci takhle vyučit. Co vím ale jistě je, že chci na vysokou. Chci na vysokou. Nebudu vám tady lhát, nejsem nějak chytré dítě. Nikdy jsem nebyla, a ani nebudu. Vlastně ani nechci. Jsem spokojená se sebou, takovou jaká jsem. Pokud se na vysokou školu nedostanu, svět se nezboří. Pořád budu mít střední a to jestli mě vezmou na vysokou školu, už asi není tak podstatné. Jo, tohle můžu říkat pořád. Pravda ale je, že pro mě to důležité je. Chci si být na 100% jistá, že mám dodělanou školu. Že můžu třeba vést svojí vlastní firmu. Nebo být pouze ujištěná, že zabezpečím sebe a svojí rodinu. V dnešní době, je podle mě vzdělání velmi důležité. Uživíte se klidně jen se střední školou. Ale nemyslíte, že s tou vysokou to má něco společného taky? Že máte větší jistotu zabezpečení? Tohle je čistě můj názor. Můžeme o tom polemizovat třeba ve zprávách, nebo komentářích. Ale stále si stojím za svým. Život si můžu plánovat jak chci, ale vždycky se najde něco, co mi plány zkomplikuje. A tak to bylo a vždycky bude...