Láska

22 2 4
                                    

Láska je krutá. Bolí, hřeje a zaslepí vás. Hřeje jako oheň. Jako slunce v poušti. Jako vlněné ponožky a horký čaj v zimě. Zaslepí vás jako pohled na slunce. Jako šátek, co vám někdo omotá přes oči. Jako kdyby jste oslepli. Ale bolest... Ta je neskutečná. Nejde to přirovnat k rozdrcenému srdci na kousky. Nejde to přirovnat ani ke krvácení. Je to bolest tak nepopsatelná, že ji nejde jen tak k něčemu přirovnat. Srdce se vám svírá a bolí hůř jako čert. Ten pocit bolí ale v celém jeho okolí. Bolí vás z toho zbytek těla. Přestane vám cokoliv fungovat. Bolí to neskutečně. Myslela jsem si, že jsem lásce porozuměla díky knihám a filmům. Myslela jsem si jak je láska růžová. Jak vždy skončíme s člověkem kterého milujeme. Jak to vždy dopadne dobře. Byla jsem snílek. Ale šeredně jsem se pletla. Nemůžu mít pořád na očích růžové brýle a myslet is že všechno bude "ok". Nejde to. Šeredně jsem se pletla. Láska není krásná. Láska je krutá. Nezná soucitu. Bolí vás stále a bolí vás neskutečně moc. Nikdy neustoupí. Vždy to bude ta stejná krutá mrcha...
Vždy jsem si myslela že je smrt to nejhorší na světě...
Omyl...
Ani zlomené srdce to není...
Nejhorší na svetr je samotná LÁSKA...
Nikdy jí nemůžete předvídat...
Smrt ano...
Ale lásku ne...
Je nevyspitatelná a vždy mě děsila...
Ale dám vám radu do života...
I když se jí budete snažit vyhýbat co největším obloukem...
Nepovede se vám uniknout...
Je jako černá díra...
Všechny pohltí a nikdy nebude mít dost...
***
_Tali_

Střípky časuKde žijí příběhy. Začni objevovat