Každý můj úsměv. Kažďičké zacukání koutku úst, pousmátí. Nebo jen úšklebek byl pravý. Do té doby, než jsem zjistila že ty jsi nebyl ten upřímný. Nebylo to mnou. Ale tebou. Já byla upřímná, všechny komplimety a úsměvy patřili jen tobě. Ovšem ty tvé, nepatřili mě. Proč bych se tedy měla snažit, být ta dobrá? Proč bych se tě měla doprošovat? Protože se potom cítíš lépe? Ne. Neudělám to a ty to víš. Víš že už ti nevěnuji ani hloupý pohled, natož úsměv. Víš to až moc dobře. Ovšem tady nejde o tvůj nebo můj úsměv. Jde tady o upřímnost, kterou jsem já u tebe postrádala. Nenašla jsem ji. Nikdy nenajdu. Ne u tebe. Chceš abych ti odpustila? Asi tě zklamu, ale odpustila jsem tolika lidem kteří mi ublížili znovu. Že začínám pochybovat o jakékoliv upřímné omluvě. Takže moje odpověď je opět NE. Víš proč? Já neumím odpouštět. A ani nechci umět. Opakovala bych totiž jednu a tu samou chybu pořád. Je kvůli tobě. Kvůli člověku který mi otevřel oči. Za tohle jsem ti vděčná. Naučil jsi mě držet si značný odstup od lidí. Za to ti děkuju. Ráda jsem tě poznala, ale teď prosím zmizni...
ČTEŠ
Střípky času
PoetryNajdi si své místo. Udělej si čaj nebo kávu. Co je ti libo. Pusť si písničky. Protože, únik z reality právě začíná... Děj: Krátké myšlenky a pocity nad kterými se buď zasmějete jak jsem naivní a nebo jen pokýváte hlavou na znamení souhlasu.... Cover...
