Celý dny ležet bez života. Nuceně se usmívat a dělat že je vše "ok". Čekat než se ozveš. Přemýšlet nad tím, jestli má vůbec cenu se snažit. Sledovat depresivní filmy. Číst depresivní knihy a citáty. Jíst jen když je nutné, protože nějak nemám chuť. Ale vím že jíst musím, takže jím. I když mi to nijak nechutná. Tohle všechno se mnou děláš... Takhle vypadám poslední dny... Vidíš co jsi že mě udělal? Kde jsi? Proč se neozveš? Co se stalo? Proč jsi mě tu vlastně nechal? Věřila jsem že mě neopustíš... Že budeme navždy kamarádi, i přesto že já to cítím jinak... Zřejmě to byla další slepá ulička...
***
Chtěla jsem vám moc poděkovat za dva tisíce přečtení. Jakože haló? Dva tisíce!! Já nechápu!!! Dekuju moc a ani nevíte jak si toho vážím🖤🖤 (Ovšem, na oslavu se úplně necítím. Promiňte 🙏Ale plánuju pro vás překvapení menší 😉)
_Tali_
ČTEŠ
Střípky času
PoetryNajdi si své místo. Udělej si čaj nebo kávu. Co je ti libo. Pusť si písničky. Protože, únik z reality právě začíná... Děj: Krátké myšlenky a pocity nad kterými se buď zasmějete jak jsem naivní a nebo jen pokýváte hlavou na znamení souhlasu.... Cover...
