Znáte takový ten pocit, kdy si řekněte že váš život nemá smysl? Že jste tak na dně, že kdyby jste se zabili. Bylo by konečně vše "OK"? Právě teď ho mám. Svírá se mi hrdlo. Cítím tlak v krku. Začíná se mi tam pomalu ale jistě, dostávat knedlík. Slzy se mi samovolně spouštějí z očí, a nejdou zastavit. Vidím dost rozmazaně, ale pořád vidím dostatečně na klávesy. Nebudu říkat co se děje. Kdo by to chtěl vědět, asi mi napište. Ale nechci to říkat takhle hromadně. Mám totálně promočené tričko od pyžama. Nemluvně o polštáři. Cítím se tak prázdně. Tak... Bez duše. Tak, mrtvě. Jako kdyby, mi všichni sebraly moje pocity. Jako kdyby, někdo zabil mojí polovinu duše. Kdyby mi teď někdo řekl, že už nikdy nebudu moct dělat to co chci. Bude mi to jedno. Vlastně bych to ani nevnímala. Chápu jaké je zlomené srdce. Není to sice můj případ, je to něco jiného. Ale chápu to. Nikdy jsem nechápala, ale teď už jo. Je to ten nejhorší pocit na světě. Cítím jak mě pohlcuje temnota, ukrytá v hloubi mojí duše. Pomalu, ale jistě se mi dostává do podvědomí. A já j začínám říkat. Jestli má můj život ještě smysl. Jestli bych vůbec někomu chyběla. Už, už jsem se hodlala zvednout z mé postele, jít do koupelny pro žiletku. Ulevit si. Přece se říká. Že takovehle pocity, se dají filtrovat bolestí. Jenže já jsem jiná. V tu chvíli, kdy jsem si stoupla na studené kachličky co máme v koupelně. Jako bych se probudila z tranzu. Doslova jsem zatřepala hlavou, jak se to dělá v knihách. Otočila se a šla si zpět lehnout. Rozhodla jsem se napsat tohle, trochu mi to uleví. Nemyslete si teď, že jsem nějaký psychopat. Nebo totální magor a blázen. Jen... (To mě sice neomlouvá, ale budiž) neviděla jsem důvod k životu. Když jsem se z toho tranzu probudila, uvědomila jsem si jediné. Mám pro co žít. Mám svojí "wattpad komunitu". Rodinu. Kamarády. Přátele. A dokonce i první lásku (o tom někdy jindy). I když bych teď nejradši nežila, mám důvod tu stále být. Mám šanci, pokořit svůj život. A ukázat mu že mě jen tak na dno nedostane. Ukázat mu, že mojí slabinu. Jen tak nedostane na zlatém podnosu. Ukázat mu, že jsem silná. Protože to jsem prostě já...
…
Tak máme tu asi po sto letech novou kapitolu. Je to můj aktuální stav. Asi to nikoho nezajímá. Ale já to potřebovala ze sebe dostat.
Děkuju za pozornost...
Dobrou noc ti přeje _Tali_
ČTEŠ
Střípky času
PoesíaNajdi si své místo. Udělej si čaj nebo kávu. Co je ti libo. Pusť si písničky. Protože, únik z reality právě začíná... Děj: Krátké myšlenky a pocity nad kterými se buď zasmějete jak jsem naivní a nebo jen pokýváte hlavou na znamení souhlasu.... Cover...
