Občas mám pocit že už nemůžu být tak naivní. Že jsem se poučila z vlastní chyby. Ale ne. Já udělám chybu alespoň třicetkrát dokud mi to nedojde.
<-->
Důvěřovala jsem ti. Zradil jsi mě. Zradil mě jediný člověk kterému jsem důvěřovala tak že jsem se s ním radila i o problémech v rodině. Kdyby jsi mi ublížil jen jednou nebo dvakrát pochopila bych to. Přece jen jsme byli a jsme děti. Ale ublížit mi fyzicky? To bylo přes čáru. Nic jsem neřekla. Pořád jsem doufala že to byla frajeřinka. Nebyla. Ale za jedno jsem ti vděčná. Naučil jsi mě že už nikdy nebudu důvěřovat někomu kdo mě už několikrát zradil.
<-->
Tak a máme tu konec kapitoly.
Chcete je krátké nebo takhle delší?
PS: Kapitoly budu vydávat každý den jednu.
BTW. Dneska vídám ještě jednu kapitolku, tak mi můžete něco hezkého napsat.
~S pozdravem _Tali_~
ČTEŠ
Střípky času
PoesíaNajdi si své místo. Udělej si čaj nebo kávu. Co je ti libo. Pusť si písničky. Protože, únik z reality právě začíná... Děj: Krátké myšlenky a pocity nad kterými se buď zasmějete jak jsem naivní a nebo jen pokýváte hlavou na znamení souhlasu.... Cover...
