Jednoho dne mě takhle bolelo srdce. Užíraly mě vzpomínky a dějící se události. Bolelo mě pomyšlení, že nemám nikoho. S kým bych si jen tak popovídala o tom, co mě trápí. O tom, co mě dělá šťastnou nebo naopak smutnou. Neměla jsem nikoho komu bych tohle řekla a on mi to poté stále nepřipomínal. Takhle si moje srdce řeklo jednou dost. Řeklo mi: Napiš to na papír. Řiď se svými pocity a napiš tuhle knihu. Jedině tak se ti alespoň trochu uleví...
ČTEŠ
Střípky času
PoetryNajdi si své místo. Udělej si čaj nebo kávu. Co je ti libo. Pusť si písničky. Protože, únik z reality právě začíná... Děj: Krátké myšlenky a pocity nad kterými se buď zasmějete jak jsem naivní a nebo jen pokýváte hlavou na znamení souhlasu.... Cover...
