Střípky času

První báseň

Raindrop

Sedím tu v dešti,

kapky stékají po mě.

Vidím tě v dáli,

ale nejdeš pro mě.

Celá zoufalá na tebe hledím,

ale přesto tu jen tak sedím.

Čekám než uděláš první krok,

čekala bych na tebe i rok.

Mé zápěstí,

zdobí rudá krev.

V dálce lze zaslechnout,

neskutečný řev.

Pořád tu sedím cítím se sama,

otázka v očích byla mi vepsána.

Neudělám první krok,

to by byl pro mě moc velký skok.

Zavřu oči abych se vzpamatovala,

tohle jsem vážně potřebovala.

Naštěstí jsi byl jen sen,

blázen naštěstí nejsem.

Odcházím, nesnesu to tady.

A i přesto bude se mi o tobě zdáti.

Tak tady máte mojí první báseň. Řeku vám, obdivuji lidi co je dokáží napsat jen tak. Tohle jsem psala asi tři hodiny a nebyla schopná vymyslet jakýkoliv rým. Nakonec jsem to nějak sesmolila a udělala z toho tohle. Budu ráda za konstruktivní kritiku a názor. 

Mám dělat více takovýchto básní?

Pěkný zbytek dne ti přeje _Tali_