Střípky času

Pomluvy

Přijde mi že tady probírám snad všechny problémy teenagerů. Proč jsem ale zapomněla na pomluvy? Ani nevím. Možná to bude tím, že jsem se nikdy žádnou na mě nedozvěděla až tedy doteď. Myslím že všichni známe aplikace typu Sarahah nebo Tellonym. Kdo ne, tak to spočívá v tom. Že lidem ukážete link, na který když kliknou, dostane je to na stránku, na které vám napíší otázku. Háček je v tom, že je to anonymně. Jednoho dne jsem si řekla, proč ne. Všichni to stahovali a já zřejmě nechtěla být pozadu. Ze začátku (Tellonym mám asi rok, už nevím) mi tam lidi psali věci typu. Chodíš s někým? Jak se máš? Co budeš dělat o víkendu? atd. Prostě nic špatného. Pak byla kratší pauza, kdy jsem ne nedávno rozhodla. Tuhle ''tradici'' v podobě anonymních zpráv odstartovat. Jenže to asi byla chyba. Nebo ne? Vlastně ani nevím. Zřejmě to má svoje plusy i mínusy. Zjistila jsem že pomluvy nějak oživli. Lidi začali řešit moje bývalé kamarádství s tou ''BFF'', která samozřejmě nebyla pozadu. Do toho všeho, mě odkopla parta holek. Kterým jsem věřila. Přijala mě další, načež jsem dnes zjistila že jsou všichni stejní. Všichni mě odkopli, kvůli jednomu drbu. Jak šlechetné a milé, že? Jasně, jsem celkem laxní člověk. Tyhle věci jsou mi tak nějak ukradené. Neřeším je a jak jsem jim už taky řekla, jsou mi všichni u zadku. Tady vám ale lhát nemůžu. Na jednu stranu je mi to jedno, ale na tu druhou? Mrzí mě to. Mrzí mě, že mi vlastně lidi co mi ještě nedávno říkali že jsem super, milá, hodná a já nevím co všechno, mě odkopli. Odkopli mě jako kus hadru, jako nějakou starou věc. Jak mám pak vědět, jestli mám kamarády? Máte pravdu, teď jsem zjistila že nemám. Nikdy jsem podle všeho kamarády neměla, ale přesto v té třídě pořád sem. Víte proč? Zkoušela jsem to. Konkrétně dneska v pátek. Prostě jsem se ''hecla'' a řekla rodičům že chci přestoupit(Další škola je asi deset kilometrů od nás. Dojíždí se tam autobusem a chodí na ni sestřenice a můj nejlepší kamarád z dětství). Ale nic. Já chápu že je to finančně náročnější, ale bylo mi řečeno že to ten problém není. papírování a celkově přestup taky ne. Ono šlo rodičům o to, abych se svým problémům postavila čelem. Abych to prosto neřešila. Nasadila si sluchátka a všechno vypustila z hlavy. Jenže to se lehce řekne, ale hůře dělá. Fakt jsem se na ně reálně naštvala a nemluvila s nimi celý den, načež jsme večer probrali. Proč chci vlastně přestoupit. Pomluvy, nepomluvy. Stejně mě nedali na jinou školu. A dokonce to ani nemají v plánu. Já chápu že teď zním jako rozmazlený fracek co dostane všechno co si zamane, ale zkuste mě pochopit. Vy by jste snad chtěli být ve společnosti lidí, kteří vás nesnáší za to, jací jste? Ve společnosti lidí, co vám nadávají a neustále vás pomlouvají? Já tam nechci být už ani den, natož třeba trávit s nimi jednu hodinu ve škole. Ale musím. Život je fakt nefér. Dokonce si několikrát podávám otázku: Za co to vlastně všechno mám? Co jsem komu udělala? Nebo, proč jsem se musela narodit zrovna takhle?  Na tohle odpověď nedostanu. Když se tich co mě pomlouvají zeptám, dokážu jim tím. Že o sobě pochybuji a jestli jsem vážně něco udělala, jen si to neuvědomuji. Budu ještě blbá. Achjoo, mám na vás otázku. Jak přežít v takové společnosti bez možnosti použití sluchátek a mobilu? Pište cokoliv, hlavně by to chtělo pomoc. A alespoň na rok a půl cca, aby to fungovalo :D 

Zatím hezký večer....