Napadlo vás někdy, že určitý okamžik nebo věc. Lze brát z více úhlů pohledu? Mě třeba ano. Konkrétně dneska. Do školy píšeme slohovou práci na "moje oblíbené místo" nebo "adventní čas". Rozmýšlela jsem se, co by bylo lepší téma. Takže jsem si řekla o čem by to tak bylo, jak by byla práce obsáhlá a jestli by byla něčím zajímavá. Došla mi ale jedna věc. Řekněme že máte třeba lavičku v parku, nebo někde u řeky, rybníku nebo třeba i na hřišti. Představte si, jak by vypadala a jak by tak mohlo vypadat celkově okolí. Já vám tady popíšu svoji lavičku. Mám lavičku u rybníku. Je z ní vidět na většinu hladiny na které se odráží les ne druhé straně břehu. Za zády se mi rozprostírá houští za kterým je travnatý plácek a já sedím na staré ale přesto kouzelné lavičce. Představila jsem si celé místo a začala popisovat. Jak na mě lavička působí, jak se tam celkově cítím, kde se nachází a všechno možné. Víte co mi došlo? Při popisu mi došlo, že kdybych nenapsal a jak se zde cítím, nebo jak na mě celkově místo působí. Každý by si to představil jinak. Někdo jako obyčejnou lavičku u rybníku. Někdo jen jako kus dřeva. Pro někoho je to oblíbené místo, které na něj nějakým způsobem ať už optimisticky, nebo pesimisticky působí. A někomu pro změnu zase místo plné inspirace, klidu a pohody. Záleží na úhlu pohledu. To samé je třeba u obrazu. Nahoře v médiích jeden máte. Co ve vás obraz vzbuzuje? Co vás při pohledu na něj napadne? Nebo, co tam všechno vidíte? Otázek je spousty a spousty. Já ovšem mohu odpovědět, ale můj názor se bude zřejmě lišit od vašeho, kvůli úhlu pohledu. Já osobně tam vidím hodiny. Vidím tam emoce. Strach, něžnost, smutek, osamělost a hlavně tam vidím nepozornost. Ne přímo v obrazu, ale vidím ji. Všimněte si detailů. Autor obrazu nad ním musel strávit spoustu času. Co ve vás vzbuzuje? Ve mě je to tedy osamělost. Ale takhle jsem otázku nemyslela, otázka byla myšlena takhle: ,,Co na obrázku vidíte?". Já tam vidím spoustu věcí. Ale první jsem si všimla nepozornosti. Když jsem jednomu svému kamarádovi obrázek dnes poslala a řekla mu co tam vidí. Přišla mi odpověď ve stylu: ,,Vidím tam pláž a rozteklé hodiny". Ale nic víc? Vážně tam nic jiného nevidíte? Já tam vidím to, jak si lidé času neváží. Jak ho ztrácejí řešením zbytečností, jak čas plyne, ale nikoho to nezajímá. Rozteklé hodiny pro mě znamenají plynutí času. Ukazují mi jak čas plyne ale nikdo tomu moc nevěnuje pozornost. Pláž celkově ve mě vzbuzuje prostor. Obrovský prostor. Časoprostor. Když se na obraz budete dívat více, najdete tich věci spoustu. Jak vidíte, já si na první pohled všimla hned dvou. Vidíte tam ten rozdíl? Zatímco můj kamarád v tom vidí pouze nějaký obraz. Já vnímám emoce a snažím se v obrazu najít i to, co tam není. Tomu říkám úhel pohledu. Kdyby jste se na obraz podívali, pravděpodobně nebudete mít stejnou teorii jako já. Každý se na obraz dívá totiž z jiného úhlu pohledu. A to je podle mě jeho kouzlo...
***
Ahooj, zdravím vás a přeji krásnou 2. Adventní neděli. Určitě mi napište jak obraz vnímáte vy, můžeme si takhle třeba popovídat. No a abych nezapomněla. Dneska vyjde vánoční kniha. Bude se jmenovat: Kouzlo vánoc a pokud nevíte co od ní čekat, v minulé kapitole jsem to trochu nalíčila. Víc vám zatím ale neřeknu.
Dobrou noc
_Tali_
ČTEŠ
Střípky času
PoesíaNajdi si své místo. Udělej si čaj nebo kávu. Co je ti libo. Pusť si písničky. Protože, únik z reality právě začíná... Děj: Krátké myšlenky a pocity nad kterými se buď zasmějete jak jsem naivní a nebo jen pokýváte hlavou na znamení souhlasu.... Cover...