Interrupce nic neřešila. Otec neměl žádné zábrany ani doma. Ačkoliv moje sestra zoufale brečela a snažila se mě hájit. Matka s pláčem nezmohla vůbec nic proti rozzlobenému otci. Rány pěstí, kopance a příchuť vlastní krve, když jsem se válela v předsíni na podlaze se mi dokonale vryla do paměti.
,,Děvko! Jak jsi mohla! Taková ostuda!" další a další rána do mého bezvládného těla.
,,Už přestaň, zabiješ jí." žadonil matčin roztřesený hlásek.
,,Tati. Ona za to nemůže. On jí znásilnil." snažila se mě sestra chránit.
,,Drž hubu." odstrčil jí.
,,Tati, prosím." křičela.
Skončilo to až příjezdem policie, kterou zavolali sousedi. Ani jsem netušila kolik obličejů se nad těmi nosítkami sklánělo. Blikající světlo sanitky bylo to poslední, co jsem si pamatovala.
Nechtěla jsem se probudit. Chtěla jsem umřít. Tolik jsem si přála, aby to byla jen hnusná noční můra. Život skončil a všechno v co jsem snila a doufala se rozplynulo. Nezbylo mi nic. Připravil mě o rodinu, lásku a čest.
Otevřela jsem oči a jen marně jsem hledala nějaký známý obličej.
,,Mami?" začala jsem se zvedat, ale ta šílená bolest se ještě zhoršovala.
,,Slečno, prosím, zůstaňte ležet."
Stačil mi pohled na holé nohy a ruce. Modřiny, odřeniny a v loketní jamce zapíchlá kapačka. Stala se ze mě troska. Pochodující mrtvola a to díky tomu bastardovi.
,,Kde je máma? Prosím." podívala jsem se zoufale na sestru, která věnovala svůj pohled přicházejícímu doktorovi.
Nikdo mi nedal odpověď. Dokud něpřišla rána.Život pro mě skončil, když vešla ta postarší dáma v kostýmku s modrými deskami.
,,Bonnie Laneová?"
,,Ano."
,,Slečno Bonnie. Vaše rodiče podali návrh na vzetí do péče pro nezvladatelné případy."
,,Co?"
,,Odmítli péči, proto budete do svých osmnácti let umístěna do ústavního zařízení pro zvláštní případy."
Slzy došly, naděje zemřela a nezodpovězené otázky zůstaly ve vzduchu. Proč? Proč já?
,,Tohle je váš pokoj a tady jsou napsaná pravidla. Večerka je v půl desáté. Po areálu ústavu se však můžete pohybovat maximálně do osmi. Na pokoji budete ve třech. Denně budete vypomáhat na kuchyni a střídat se s úklidem koupelen a záchodů. Máte zákaz se pohybovat jako dívka v druhém patře. To je chlapecká část. Pokud budete mít nějaké otázky obraťte se na své spolubydlící." otevřela mi dveře a pohled na tři děvčata mezi které jsem už na první pohled nepatřila mě roztříštil na milion kousků.
Jedna ztetovaná s několika pearcingy v obličeji mě sjela jako bych jí snad přebrala kluka. Druhá blondýna nakrátko s nadváhou, která mě rentgenovala jako by nikdy neviděla pochodující trosku.Třetí holka s růžovými vlasy a dost výrazným líčením se mi v podstatě vysmála. Sklopila jsem hlavu a šla ke své posteli. Položila jsem si tašku na postel a jako první na mě promluvila ta krátkovlasá blondýna.
,,Kohopak to tu máme? Nová tvářička?" neodpovídala jsem.
,,Nějaká nafrněná. Asi jí nestojíme za odpověď." zvedla jsem hlavu směrem za tou s růžovými vlasy.
,,Jsem Bonnie."
,,Za co jsi tady?"
Všechny pohledy skončily na mé osobě, když jsem marně tápala ve své hlavě, co jsem udělala špatně, že jsem si zasloužila tohle místo. Tady měl být ten bastard Cameron. Já jsem si tohle nezasloužila.
,,Nastoupila jsem do špatného auta, ke špatnému klukovi." zamumlala jsem si pro sebe.
,,Jsem Lexi a kradla jsem v obchodech. Neměla jsem prachy. Co je na tom?" tlemila se krátkovlasá.
,,Já jsem Carley. Napadení." protočila očima růžovláska.
Třetí mlčela a jen ulehla do postele. Vlastně mě ani nezajímalo, za co jsou tady. Měla jsem svých problémů dost.
Rodina za mnou zavřela dveře jako za prašivým psem. Neměla jsem žádnou náplň života. Stala se ze mě troska bez úsměvu a bez budoucnosti. K mužské části jsem měla odpor a jediný dotek ve mně vzbuzoval hněv a agresivitu.
Nikdo v ústavu nevěděl, co se stalo. Proč jsem tu byla. Tři roky jsem si protrpěla než mě jako plnoletou pustili vstříc svému osudu. Kde byla ta láska, rodina a úsměv? Všechno tohle zakopal ten grázl. Pohřbil mě zaživa. Tři roky jsem nezamhouřila oči, aniž bych nepromýšlela jak tomuhle bastardovi zničit život. Jak mu to vrátit?
Stala se ze mě bezcitná pochodující bestie, která hodlala ublížit a nehodlala se ohlížet nebo mít slitování. Cameron Slight bude trpce litovat, protože ta Bonnie, kterou poníženě pohodil na betonové molo zemřela. Ta Bonnie, kterou zkopal vlastní otec do bezvědomí a zřekla si jí vlastní rodina už nežila. Ta ponížená mladá holka, která si od života slibovala to krásné se změnila. Všechno bylo pryč a nikdo mi to nemohl vrátit.
Jen pár dnů mě dělilo od naprosté svobody. Tolik jsem se těšila až opustím bránu tohodle zařízení a zavřu bránu za svojí minulostí, kterou jsem tak nenáviděla.
,,Bruci, máš to?" zašeptala jsem v knihovně, když jsem se posadila vedle zrzavého kostnatého kluka.
,,Bonnie, moc toho o něm nikde nepíšou. Nemám přístup na internet na dlouho. Jen to, co mi zjistil Bob."
,,Tak co jsi o něm zjistil."
,,Co ti udělal, že po něm jdeš?"
,,Do toho ti nic není, dej mi to." ucukl se složeným papírem.
,,Co to, do háje, děláš?"
,,Za celý ty roky jsi nepromluvila. Nikomu jsi neřekla proč jsi tady. Co s tebou má ten pracháč společnýho?"
,,Ten bastard mě zabil."
,,To opakuješ dokola, ale já chci vědět všechno. Zůstane to mezi námi, slibuju, ale chci vědět všechno. Celý ty roky jsem ti pomáhal. Dlužíš mi to."
,,Dostal jsi prachy."
,,Nechci prachy. Chci vědět co je zač ten Cameron Slight?"
