Myslela jsem, že na tohle chlapi čekají. Aby viděli aspoň kousek holé kůže nebo spodního prádla, aby mohla pracovat jejich představivost. Co to tedy bylo za pohled?
Zavřel za námi dveře a já jsem se snažila tvářit jako by to nic nebylo. Samozřejmě, že to pro mě byla zkouška nervů. Nechat si svléknout tričko od chlapa bylo jako se nechat rovnou udusit v dýmu.
Potřebovala jsem jen provléknout rukáv přes bolestivou dlaň pravé ruky. Nic víc.
Zvedla jsem ruku a zavřela oči. Jako bych čekala na popravu. Semkla jsem pevně rty a celé tělo se opět chvělo. Stačila jsem jen polknout, když jsem ucítila jeho prsty a pomalu hrnul tričko od boku výš. Vlastně se mě nedotýkal a tahal látku nahoru. U rukávu trička už jsem cítila jeho prsty na kůži a to už byla pro mě červená a vrchol všeho. Zacouvala jsem a s pláčem se posadila na postel.
Přikryla jsem si ústa rukou a snažila jsem si uvědomit, že tohle dělá kvůli mně a je to nutnost. Bohužel jsem to nezvládla ani v nemocnici.
,,Promiň, já...já to zvládnu." postavila jsem se před něho.
Beze slova mě obešel a postavil se ke mně zády. Znovu od boku a od loktu se snažil provléknout opatrně zafačovanou dlaň. Udělal to rychle a zpomalil jen při přetahování látky.
Neřekl vůbec nic, dokonce ani dobrou noc a odešel.
Vzbudilo mě vyzvánění telefonu na poličce. Byla to Lexie.
,,Jo?" zavrčela jsem ospale.
,,Neříkej, že ještě spíš?"
,,Hmm...ještě jsem spala."
,,Jak se cítíš a tvoje nová rodina?"
,,Super. Všichni mě tu zbožňují a pořád se jen smějeme. S Cameronem jsme to hodili za hlavu a jsme nejlepší kámoši." zaironizovala jsem.
,,Co Jamie?"
,,Má nervy z oceli."
,,Mluvíš jako by se něco dělo..."
,,Jo včera mi praskly nervy v klubu a zmasakrovala jsem jednomu klukovi nos. Byl to Cameronův kámoš."
,,Cože jsi provedla?" zněla pobaveně.
,,Odpoledne příjdu a pokecáme o tom, jo?"
,,Fajn. Příjde i Bruce."
,,Tak zatím."
Při pohledu na zavázanou ruku jsem se probrala z toho pocitu, že to byl jen sen. Což o to sprchu jsem zvládla, ale když jsem položila pár kousků oblečení na postel, začala jsem klít. Jak si zapnu levou rukou podprsenku? Nedalo se nic dělat a musela jsem si s tím poradit sama.
Džíny jsem rovnou zamítla a navlékla se jen do volnějších kratších šatů.
Vešla jsem do jídelny a bylo mi trochu trapně. Anthony, Tamara a Mallory obědvali, když jsem si přisedla.
,,Jamie už jedl?"
,,Jamie je asi v pokoji. Na snídani se mi zdál nějaký divný." pokrčil Anthony rameny.
Nejspíš byl ospalý. Každopádně mě čekala omluva a poděkování za celou tu podělanou noc. Vrtalo mi hlavou jestli nelitoval toho, do čeho nás namočil.
Vlastně jsem neměla ani páru, co měl v plánu a ani jsme spolu o tom nemluvili, takže mě čekalo zaklepání na dveře jeho pokoje.
,,Řekl jsem, že nic nechci..." otevřel naštvaně dveře a zasekl se, když mě viděl.
,,Promiň. Můžu na chvíli?"
,,Jasně. Nezlob se, myslel jsem, že je to zase otec."
Vešla jsem dovnitř a posadila se na roh postele.
,,Za prvé jsem se chtěla omluvit, poděkovat ti za všechno, co jsi pro mě včera udělal a..." spustila jsem, ale Jamie se posadil na židli, opřel se lokty o kolena a vložil si obličej do dlaně.
,,...stalo se něco?" rozbušilo se mi srdce.
Určitě litoval toho svého plánu a požádá mě, abych vypadla.
,,A?" chytl se za kořen nosu a civěl do podlahy.
,,Jamie?"
,,Jsem jen unavený, pokračuj..." mávl rukou, ale ani se na mě nepodíval.
Něco uvnitř mě se svíralo. Tušila jsem, že se něco stalo.
,,Chceš, abych se odstěhovala? Byl to blbej nápad?" začala jsem a on prudce zvedl hlavu, aby se na mě podíval.
,,Jak tě napadlo, že bych tohle mohl chtít?"
,,Ztrapnila jsem tě."
,,Ne, Bonnie." znovu si přikryl obličej prsty a civěl do podlahy.
,,Tak co je s tebou špatně?" vstala jsem a šla k němu.
,,To není nic důležitýho, jo? Co tvoje ruka?"
,,To není nic důležitýho. Podívej se na mě." poklekla jsem k němu a on jen povzdechl a jakoby znuděně mapoval očima skříň vedle mě.
Nakonec se mi podíval do obličeje a já poznala, že se něco stalo.
,,Mluvil jsi s Cameronem nebo..."
,,Ne."
,,Tak se chceš vrátit k Hope?"
,,Ne. Kdybych něco takovýho chtěl, promluvil bych si o tom s tebou neboj se."
,,Jen jsem o tebe měla starost. Máš teď náladu, abys mi vysvětlil ten svůj plán velké oříškové loupeže?" pousmála jsem se a on se přidal.
,,Oříškové loupeže?"
,,Chceš si od toho všeho odpočinout? Podívej se, je toho na tebe taky hodně, já to chápu. Vezmi si pár věcí, naházej si je do tašky a zůstaneme na pár dnů na neutrální půdě u nás v bytě. S Lexi můžeme koukat na filmy, zajdeme na jídlo a odpočineme si od Camerona, tvýho táty, Hope a všeho..."
Nehnutě zíral do podlahy a párkrát zamrkal než si prohrábl delší vlasy na temenu hlavy, které mu následkem toho spadly do čela.
,,Jestli chceš odejít, pochopím to..."
,,Ale já navrhla, abys šel taky." odlepil konečně svůj pohled od podlahy a namířil si ho rovnou do mých očí.
