Co je pro chlapa jako byl Cameron největší výzvou? Dostat tu, co ho denně odmítá avšak udržuje jeho zájem občasnými koketujícími pohledy. Hra začala.
Jakmile jsem dostala do ruky složku s jeho jménem, chybička se vloudila. Musela jsem si mnout ruce, když jsem nechala poslat na jeho účet jen almužnu za práci, kterou provedl.
,,Bonnie, promiň, že ruším, ale můžu na moment?" objevil se ve dveřích Jamie.
Opřela jsem se sebejistě do křesla a sledovala každý jeho krok směrem ke mně.
,,Mám tu fakturu a potřebuju jí proplatit." podal mi papír.
,,Hotově?" pozvedla jsem bradu.
,,Hotově."
Nadechla jsem se, postavila se a obrátila k sejfu. Namačkala jsem kód a vyndala z něho potřebné peníze, abych proplatila fakturu.
,,Tady to je." hodila jsem mu to na stůl jako psovi kost.
,,Nezlob se. Máš u mě bod za Camerona. Myslím, ale že ti nedá pokoj, dokud nepřijmeš to pozvání na oběd."
Hodila jsem na něho znuděný výraz.
,,Cameron ztratil hračky?"
,,Studovali jsme stejnou školu, jen s rozdílem jednoho ruku. Vůbec si tě nepamatuju." polilo mě horko.
,,Proklepl sis mě?"
,,To ne, ale Cameron slídil ve tvé složce."
,,Hmm...jestli má otázky nechť se přijde zeptat. Nebo snad posílá svého staršího bratříčka, aby mu prolomil ledy? Vždycky jsi to tak dělal? Bránil jsi ho?" zaraženě si mě prohlédl.
,,Nepřišel jsem, abych mu prolomil ledy. Nezlob se. Jen mě zajímalo, jak to že jsme se neviděli na škole."
,,Vypadala jsem úplně jinak. Nemohl sis mě určitě všimnout."
,,Nezlob se. Jen jsem se zeptal."
,,V pohodě. Teď se jdi věnovat bratříčkovi...hmm..." mávla jsem rukou jako velká šéfka a dala mu tím najevo, aby vypadl.
Nebyla jsem zvědavá na ty jeho vtíravé otázky. Nebyla jsem z něho úplně nadšená, že údajně studoval stejnou vejšku, co já, ale hodila jsem to okamžitě za hlavu.
Při pohledu na fakturu od Jamieho, mě něco napadlo. Popadla jsem jí a mířila ke kopírce. Spolu s originálem jsem založila do desek a mířila za Anthonym Slightem.
,,Jak vám mohu pomoci?" usmál se na mě.
,,Spíš jen jsem se chtěla na něco zeptat." naklonil se dopředu a vnímal mě na sto procent.
,,Prosím..."
,,Dnes ráno jsem proplácela Jamiemu fakturu." podala jsem mu jí.
,,Ano, v pořádku, jaký je problém?"
,,Vlastně nejde o tuhle fakturu, ale o tuhle." podala jsem mu tu okopírovanou.
,,Je totožná jako ta první."
,,Ano. Toho jsem si všimla až když jsem jí proplatila Cameronovi." prudce zvedl svůj pohled.
,,Co prosím?"
,,Cameron za mnou přišel s kopií faktury a chtěl jí po mně proplatit. Nekontrolovala jsem jí, ale až teď jsem si všimla, že se jedná o stejnou částku a stejné číslo faktury. Cameron mě chtěl obelstít nebo jak tohle mám chápat?"
Anthony zrudnul a na čele mu naběhla žíla. Vypadal nasupeně a to byl záměr.
Zvedl telefon a přes svojí asistentku si ho nechal přivolat. Nasadila jsem sebevědomý pohled, když vešel. Tvářil se jako neviňátko a já jsem se uvnitř musela smát.Těšila jsem se tolik na ten jeho výraz.
,,Camerone, můžeš mi vysvětlit co tady děláš za levárny na Bonnie?"
Nechápavě se na mě podíval a já jen znuděně povzdechla.
,,Nerozumím. Co přesně máš na mysli?"
,,Proplácení faktury? To jako myslíš vážně?"
,,Faktura? Jaká faktura?"
,,Tahle. Myslíš si, že je Bonnie úplně blbá nebo, že jsem hlupák?"
Dostával to sežrat a tvářil se nechápavě. Netušil, za co ho buzeroval a mně to dělalo náramně dobře.
,,Jo a mimochodem, když jsem u tvého platu. Neurčuju výši tvého platu, takže buď tak laskavý a už za mnou nechoď, že mám navyšovat tvoje přesčasy, kterých jsem si nevšimla. Takže pokud sis myslel, že ti falešně navýším plat a tvůj otec se o tom nedozví, tak se mýlíš."
Ten jeho nechápavý pohled byl za osm bodů z deseti. Bouchla bych nejradši šampaňské, když jsem vzápětí vrhla pohled na Anthonyho, který vzteky vstal a opřel se o stůl.
,,Cože jsi udělal?"
,,Žádal mě, abych mu zfalšovala docházku, aby měl vyšší plat."
,,A ven!" praštil do stolu až jsem leknutím zavřela oči.
Když se za ním zavřely dveře, obrátila jsem se na Anthonyho.
,,Jen doufám, že mi nebude vyhrožovat."
Zjistila jsem si, kde je kamerový systém a bylo mi naprosto jasné, že si na mě Cameron počká, aby se mě zeptal na vysvětlení.
Prošla jsem okolo něho aniž bych cokoliv řekla a on mě následoval. Zastavila jsem až na chodbě u výtahu, kde byly kamery.
,,Co to mělo, do háje, znamenat?"
,,Bez komentáře."
,,Jak jako bez komentáře? Nerozumím, co jsem udělal? Kdy jsem po tobě chtěl nějaký navýšení platu?"
,,Chceš mi tvrdit, že nechceš vyšší plat?"
,,A co to má společného s tím, že jsem po tobě něco chtěl? O pracovních záležitostech jsme spolu nemluvili od doby, co jsi nastoupila tak o co ti jde?" vyjel po mně.
Na kamerách muselo být krásně vidět, jak mě zastrašoval. Možná i nějakou tu výhrůžku by mi uvěřit mohli.
,,Neboj se Camerone, dozvíš se to včas."
,,Co to plácáš?" praštil vzteky do místa nad tlačítkem od výtahu.
Zatvářila jsem se nejvíc vyděšeně co to šlo.
,,Came, co to děláš? Jde z tebe strach."
S tímhle výrazem bych mohla vyhrát Oscara.
Vyběhla jsem po schodech zpátky do své kanceláře a vyčkala než ten bastard odejde. Když mi recepční potvrdila, že Cameron odešel, vydala jsem se za Anthonym znovu.
,,Věděla jsem, že když to povím, že budu mít jeho výhrůžky na talíři."
,,Co vám řekl?"
,,Že po tomhle se postará, abych tu skončila. Málem mi vrazil u výtahu pěstí, ale nakonec se ovládl a odneslo to tlačítko na přivolání. Já nemám zapotřebí, aby mi někdo jako je on vyhrožoval jen proto, že jsem odmítla pozvání na večeři."
,,Jaká večeře?"
,,Jsem profesionál, takže soukromí striktně odděluji a neexistuje, že bych si vyšla, byť by to bylo jen z přátelského hlediska, někam na večeři se synem majitele."
,,Samozřejmě. To je v pořádku. Omlouvám se za syna a bude to mít své následky."
,,Děkuji. Postačí mi, že budu vědět, že jsem v bezpečí."
Další bod pro mě, usmrkánku.
Když jsem vyprávěla Lexi, jak jsem vyhrála první bitvu, byla nadšená. U tatíka ztratil důvěru v pracovním odvětví a to jsem ještě zdaleka neskončila.
