Ani ve snu by mě nenapadlo, že by předstoupil před celou rodinou včetně mojí sestry a mých rodičů, aby se slzami v očích pohlédl všem u stolu a pak poklekl přede mnou. Vypadalo to prapodivně. Vrhla jsem pohled na Jamieho, ale jen rozdýchával momentální situaci.
Stála jsem u stolu a Cam u mě klečel a brečel. Moji rodiče nechápali a Brooke se dokonce postavila, protože to spíš vypadalo, jako by mě žádal o ruku.
,,Bonnie, já vím, že mi to nikdy neodpustíš, ale omlouvám se." Utřela jsem si slzu a pohlédla na svého otce.
,,Já jsem ti k tomu svoje řekla. Pokud jsi chlap, otoč se na mého tátu." Poklekla jsem k němu a zblízka mu promluvila do obličeje.
Cameron se dlouho odvažoval, ale nakonec se postavil a poprosil mého otce, aby vstal. Ten nechápavě povstal a zíral na něho.
,,Víš, co tě čeká Came?" dodal Jamie.
,,Po zásluze trest. Jen ho nech. To je ta nejlepší věc, kterou za celý život udělal." Přidal se Anthony a Tamara si utírala slzy.
,,Může mi tu někdo říct, co se děje?" pousmála se udiveně Brooke.
Ještě pěkně dlouhou chvíli trvalo než se otci Cameron podíval do očí.
,,To já jsem ten, co zničil Bonnie život. Já jsem si jí proti její vůli vzal."
Máma se ihned chytila za pusu. Brooke nešťastně zasedla ke stolu a držela se za hlavu, zatímco otec se podíval na mě.
,,Bonnie, co mi to tady vypráví? Řekni mi, že to není pravda. Že tohle není ten hajzl, co tě přivedl do jiného stavu a zničil celou naší rodinu a teď sprostě tahá mojí druhou dceru do postele. Řekni, že si to ten šmejd jen vymyslel."
Moje slzy mluvily za vše.
,,Moc mě to mrzí, tati. A tobě se z celého srdce omlouvám." přikrčila jsem se u Brooke.
Teď čelil mému otci. Bez upozornění obdržel pěstí. Všichni odvrátili pohled kromě Anthonyho.
,,Jen se nestyďte a naložte mu i za mě."
Nejspíš jsem byla jediný, které to trhalo srdce. I když mi ten člověk tolik ublížil, litovala jsem ho. Moje matka se totiž přidala a bušila do něho pěstmi co mohla.
,,Ty hajzle. Jak jsi mohl...mojí holčičce takhle ublížit?"
Nedokázala jsem být vůči tomu imunní. Musela jsem prostě odejít. Otce jsem nemohla zastavit. Mlátil ho hlava nehlava a nikdo neřekl ani slovo. Vzápětí za mnou přišel Jamie a objal mě. To jediné mě dokázalo trochu uklidnit.
Večeře skončila dřív než vůbec začala. Camerona odvezla sanitka a můj otec brečel venku na chodníku jako nějaká troska. Brooke s matkou odjely a Anthony postával nad mým otcem.
Proto, když přicházela Mallory, tak nechápala nic. Anthony jí jen objal.
,,Nedokážu si představit, že by se ti něco takového stalo."
,,Tati? Co se stalo?"
Tamara jí vzala dovnitř, aby jí všechno vysvětlila. Tohle byla hodně dlouhá noc plná slz a myšlenek nad tím, co jsme udělali v životě špatně. Tohle byl krásný příklad toho, když jedno špatné rozhodnutí zničí život tolika lidem.
Cameron sice skončil v nemocnici, ale dostal se ven brzy. Pobalil si věci a odešel. Jamie ho odvezl na letiště a tím jsem si myslela, že všechno skončilo.
Smutné období vystřídalo období radostnější, protože Lexie a Bruce se dali dohromady a okupovali společně byt. Já jsem se tedy nastálo nastěhovala k Jamiemu a zdálo se být všechno dokonalé.
Samozřejmě, že jsem občas měla chvíle, kdy jsem na zavrhnutého Camerona myslela, ale rozhodl se takhle zmizet sám od sebe.
Brooke se z toho zmátořila poměrně rychle. Byla ráda, že to skončilo a dostal co si zasloužil. Navíc ve firmě začala budovat slibnou kariéru.
Pár týdnů trvalo než jsme se opět sešli u jednoho stolu s mými rodiči a konečně se vrhli do jídla s úsměvem. Všichni si padli do oka a já jsem za to byla moc ráda.
Lexie mě upozorňovala, že pokud se jednalo o takovou rodinnou večeři, že konečně dojde na tu žádost o ruku, ale já jsem na to příliš nemyslela. Opak byl pravdou. Sotva jsme dojedli, otevřela se přede mnou sametová krabička s kroužkem z bílého zlata, který mě dojal.
Ani nestačil položit otázku a já jsem se mu vrhla okolo krku s odpovědí.
,,Ano. Miluju tě!"
Jak se říkalo do roka a do dne? Nebylo tomu ani šest měsíců a už se konala zahradní slavnost. Všechno bylo nazdobené a já s Brooke a Lexie pobíhala po domě, aby bylo všechno perfektní. Bruce s Jamiem se tomu smáli, ale co by si bez nás počali?
Už byl pomalu čas se nasoukat do svatebních šatů, když se do mě dala šílená nervozita. Nikdy jsem si nepředstavovala tenhle den. Byl to rok a půl od doby, kdy jsme se s Jamiem poznali a já za to byla nesmírně vděčná.
