30. kapitola - Je to venku

2.5K 112 6
                                    

,,Spal jsem s Bonnie."

,,Ale to už přece víme." odsekl Anthony.

,,Proti její vůli."

Nastalo ticho a všichni se to snažili vstřebat.

,,Cože jsi udělal?" zamračil se jeho otec.

,,Znásilnil jí a ještě ke všemu ji zbil. Bylo jí patnáct. Je mi z něho na blití." dodal Jamie.

To už se mi po tvářích valily slzy.

,,Je to pravda?" podíval se na mě Anthony.

,,No to snad ne. On to přeci nemá za potřebí." vrtěla hlavou Tamara.

Neřekla jsem nic, jen jsem s bolestí ve tváři kývla hlavou.

,,Byl jsem zhulenej a opilej. Ani si to nepamatuju. Nevím, co se stalo."

,,Zavři hubu!" začal Anthony rudnout a řvát.

,,Kéž by si to nepamatovala ani ona, co? Dostal jsi jí do jiného stavu a kvůli tomu jí i tak moc otec zbil až musela do nemocnice. Neřekla o tobě nic, protože si myslela, že by jí nikdo nevěřil. Tak jsi jí to přeci řekl, že jí nikdo neuvěří, protože máš jméno a nejlepšího právníka. Radši se nechala zbít a pak se jí vlastní rodina zřekla. Ty jsi nebyl u toho, když jí vyhodili vlastní rodiče, co?"

,,Jamie, už dost prosím." zastavila jsem ho.

Tamara se držela za ústa a vypadala, že měla na krajíčku. Jamie stál nad Cameronem, který seděl na podlaze a civěl do země. Anthony se třásl vzteky až neudělal krok ke Camovi. Zvedl ho za nadloktí z podlahy a vrazil mu pořádnou facku.

,,Tak jméno a právníka? Hovno bys měl. Zpřerážel bych ti hnáty, ty bestie. Kde jsem udělal ve výchově chybu?" dal se do pláče a vrazil mu ještě jednu z druhé strany.

Být svědkem toho, jak toho bastarda otec ponížil přímo přede mnou, byla pastva pro moje oči, ale vůbec to neřešilo mojí situaci.

Vrátila jsem se do pokoje s tím, že se zabalím a vrátím do bytu.

,,Proč jsi mi to neřekla?"

,,Co, co jsem ti měla říkat? Jde o mojí sestru."

,,Ano, ale vždycky jsi mi věřila a říkala mi co se stalo a najednou jsi jednala sama? Myslela sis, že nechá tvojí sestru, když mu vlezeš do postele?"

,,To jsem si nemyslela."

,,Vážně? Tak proč jsi za ním šla takhle pozdě?"

,,Musela jsem s ním mluvit o Brooke, nechápeš to?"

,,Nechápu, Bonnie, s ním se nedá mluvit a nechci, aby ses k němu přiblížila sama v takovém čase."

,,Jde o mojí sestru."

,,Tvojí sestře očividně neudělal nic proti její vůli. Šla s ním dobrovolně."

,,Ale je to jen otázka času, kdy se něco takového stane."

,,Jemu nejde o tvojí sestru, ale o tebe. Nevidíš, že tě chce vydeptat, aby dostal co chce a ty jsi mu ukázala svojí slabou stránku a tou je tvoje sestra."

,,Musím s ní mluvit a všechno jí říct."

,,Jestli si myslíš, že to pomůže. Jen jsem ti chtěl pomoct. Není mi jedno, co s tebou bude, Bonnie tak se od něho nenech zmanipulovat."

,,Je mi už všechno jedno. Nemám co ztratit."

,,Máš svůj život, tvoje sestra s tím nemá co společného."

,,Nechci, aby dopadla jako já."

,,Nejsi jediná na světě, Bonnie, takových je spousta a musíš začít žít."

,,Nemám pro co žít."

,,Kvůli mně? Kvůli Lexie a Brucovi?"

,,Řekla jsem ti, aby sis zařídil svůj život a na mě se neohlížel." utrousila jsem naštvaně a oblékla se do kabátu.

,,Kam jdeš takhle v noci?"

,,Kam bych asi šla? Přestaň se už o mě starat. Děkuju ti za všechnu pomoc, ale ty si zasloužíš víc než jen žít ve lži. Utíká ti život vedle mě a to já nechci, Jamie." práskla jsem za sebou dveřmi.

,,Bonnie!" vyběhl za mnou.

,,Jamie, prosím..."

Přijít do bytu ve dvě ráno nebyl zrovna dobrý nápad. Lexie mě za každou cenu prostě musela zpovídat ještě tak pozdě.

,,Vy jste se pohádali nebo co se stalo?"

,,Je to venku."

,,Oni přišli na to, že nejste pár? Jak jinak...ty jsi do toho nic nedala. Ani se nedivím. Přišel na to Cameron?"

,,Ne. Tohle se neprovalilo. To znásilnění. Anthony i Tamara už to ví."

,,Cože? Jak?"

,,Jamie a Cam se porvali, když jsme se s tím bastardem o něčem bavili."

,,Dobře mu tak."

Nemohla jsem usnout po tom všem, co se stalo. Byla jsem naštvaná, že měl Jamie pravdu. Ukázala jsem Cameronovi svojí slabou stránku a už věděl jak na mě. Už jsem nebyla tak silná jako na začátku a zkazil to svým způsobem Jamie. Musela jsem se ohlížet na někoho a to mě oslabilo.

Ráno jsem vyhlížela Brooke u výtahu a musela jsem s ní mluvit dřív než Cameron.

,,Ahoj."

,,Ahoj, neviděla jsi Cama? Od včera se mi neozval."

,,Mohla bych s tebou mluvit?" zavedla jsem jí do kanceláře Jamieho, který ještě nepřišel.

Tvářila se tak spokojeně a mrzelo mě, že jsem jí musela chrstnout ledovou vodu do obličeje.

,,Stalo se něco?"

,,Jen...jak dlouho znáš Cama? Já..." přerušil nás příchod Anthonyho.

Podíval se na mě zdrceným pohledem.

,,Díky Bohu, neviděla jsi Jamieho? Od té noci odešel a ještě se nevrátil."

,,Co? A co řekl?"

,,Nezvedá mi telefony a je nedostupný. Myslel jsem, že bude u tebe nebo aspoň budeš vědět, kde je."

,,Ne, po té hádce jsme spolu nemluvili."

,,Zatraceně. Kde by mohl být?"

Úplně jsem zapomněla, co jsem chtěla Brooke. Zajela jsem si prsty do vlasů a přemýšlela kam se mohl Jamie podít a co jsem mu jako poslední říkala. Nebylo to přeci nic tak příšerného, aby se na mě naštval.

Osudná nocKde žijí příběhy. Začni objevovat