14. kapitola - Dlouhá noc

2.8K 128 3
                                    

Málem jsem se rozbrečela, když mě Jamie vytáhl z davu a za ruku táhl stranou.

,,Klid. Dýchej!" nemohla jsem popadnout dech.

,,Co šílí? Jen jsem si s ní chtěl zatancovat." přišel k nám Jackson a Cameron za ním se smál.

,,Chceš jít pryč?" položil mi na ramena Jamie dlaně.

,,Sundej ze mě ty ruce. Ať se mě nikdo nedotýká, prosím."

Pomalu je ze mě sundal a naklonil ke mně svůj obličej, aby mi viděl do obličeje.

,,Jsi v pořádku?"

,,Ty umíš připoutat pozornost." přidala se k nám Hope s Allie a smály se mi.

,,Hope, nech si ty připomínky."

,,A co je na tom špatného? Jackson dostal málem pěstí, protože si s ní chtěl zatancovat. Jsi magor?" věnovala mi poslední dvě slova zřetelně.

,,Starej se o sebe." zastával se mě Jamie.

,,A za tohle tě Jamie vyměnil?" smála se Allie.

Věděli, kurva, hovno, co se mi stalo. Smáli se mi. Přesně jako v tom podělaným ústavu. Tolik jsem jim chtěla zavřít hubu. Ale mělo to svůj čas. Však vy všichni ještě uvidíte. Uklidnila jsem se a záchvat paniky se změnil v pohledy plné nenávisti. Kdybych měla v ruce baseballku, rozsekala bych to tady.

Vztek ve mně vystoupal dost vysoko, takže jsem popadla Cameronovu lahev piva z ruky a rozmáčkla jsem jí vzteky v dlani. Všichni na mě nechápavě zírali.

,,Má se mnou někdo nějaký problém?"

,,Ty jsi vážně magor." utrousila Hope a já přímo před ní zahodila zbytky lahve až jí cákla kapka krve na bradu.

,,Kdo je tady magor? Já snad dolejzám za svým bejvalým? Máš nějakou hrdost, holka?" vysmála jsem se jí na maximum a její pohled byl k nezaplacení.

,,Co jsi zač?" zděšeně si mě Jackson prohlížel.

,,Ještě mě poznáš. Stejně tak jako ten bastard vedle tebe." naklonila jsem se k němu, aby to slyšeli jen oni dva.

Jamie na mě zůstal šokovaně zírat. Já jsem sebrala veškerou odvahu a vrazila ramenem do Allie, která zaúpěla a zamířila jsem k východu.

Až když jsem vyběhla na vzduch jsem se chytila za zkrvavenou dlaň, po které mi tekly proudy krve na chodník.

Zkřivila jsem tvář bolestí a lapala po dechu. V takovém návalu vzteku a paniky se nemohli divit mojí reakci. Bylo mi jen líto Jamieho.

,,Bonnie...musíme do nemocnice." vyběhl z klubu Jamie a vzal mě za zakrvácenou ruku.

,,Promiň, Jamie, promiň mi to..."

,,Nic se nestalo kromě toho, že máš pořezanou ruku."

,,Udělala jsem ti ostudu. Všichni se mě dotýkali a ty víš, jakou z toho mám hrůzu."

,,Bonnie, to je dobrý. Měl jsem být u tebe."

,,Promiň, prosím tě, mrzí mě to." spustila jsem pláč.

Ani jsem si neuvědomila, že mě Jamie vzal okolo ramen a přitiskl si mě na sebe. Musela jsem začít hluboce dýchat a zavřít oči.

,,Už je to dobrý. Je to pryč." ucítila jsem jeho dech v mých vlasech.

Držel mě pevně a i když mi bylo příšerně a trpěla jsem šílenou úzkostí, nevymanila jsem se z toho sevření.

,,Bonnie...už to LSD neber." vyběhli vysmátí Jackson s Cameronem.

Osudná nocKde žijí příběhy. Začni objevovat