Snažila jsem se celý den fungovat na pracovní vlně jako předešlé dny a nemyslet na to, co se stalo s Jamiem. Měla jsem sice nervy v kýblu, ale přetvařovala jsem se na jedničku.
Celou radu jsem měla před očima Jamieho. Tvářil se jako by ztratil smysl života. Samozřejmě, že bych stejně jako on těžce nesla, kdybych měla bratra a udělal něco takového. Chápala jsem ho a on nedokázal pochopit Camerona. Neslyšel celý příběh a já jsem byla ochotná jít s pravdou ven pokud bude na stejné koleji.
Oddychla jsem si, když jsem se mohla odpoledne sbalit a vypadnout z práce. Před budovou na mě čekal Jamie a já jsem kapitulovala. Posadila jsem se k němu ačkoliv jsem vůči mužům v autě měla jistý respekt, tentokrát mi něco uvnitř říkalo, že mi neublíží.
,,Prosím, řekni mi jak to bylo..."
,,Jsi připravený? Chceš slyšet pravdu?"
,,Snad ano..." zdál se být v příšerném stavu.
,,Dobře tedy. Na ten večírek jsem se vážně těšila. Nešla jsem tam balit kluky. Bylo mi patnáct a byla jsem v prváku. Cameron byl v maturitním ročníku. Celý večer na mě zíral a pak přišel, aby prohodil pár slov. Pozval mě ven a tak. Naivně jsem souhlasila. Představovala jsem si nějakou procházku, kde si popovídáme, ale skončilo to na nějaké jachtě v přístavu. Jmenovala se Mallory..." Jamie zvedl ruku, abych přestala.
Snažil se to rozdýchat.
,,...věř mi, že nechci popisovat, jak přesně mi to udělal, ale krev jsem měla po celých stehnech. Když mě pak odhodil na betonové molo, myslela jsem si, že jsem měla to nejhorší za sebou, ale přišla další rána. Skončila jsem v jiném stavu. Táta nevěděl, že mě znásilnili. Zbil mě do bezvědomí a když jsem se v nemocnici probrala, přišla si pro mě sociální pracovnice, protože se mě ze studu zřekli. Nikdy víc jsem je neviděla. Přišla jsem o matku, sestru i otce, přátelé, slušné vzdělání a tři roky svobody. Nemluvím o ztracených snech a životě, jaký mají moje vrstevnice."
,,Ne, zatraceně, tohle nemohl udělat ten samý člověk, kterého znám. Učil jsem ho chodit, dělal jsem s ním domácí úkoly a učil jsem ho balit holky. Tohle nemůže být ten stejný člověk." zajel si prsty do vlasů.
,,Nezaslouží si tvojí ani otcovu podporu."
,,Otec by to měl vědět."
,,Ne. Není správný čas."
,,A kdy bude?" otočil se ke mně čelem.
,,Jdeš mi stranou a já se o to postarám."
,,Nemůžu ti jít stranou."
,,Já vím, že je to tvůj brácha, ale řekni...nezaslouží si lekci?"
,,Zaslouží a ve mně máš veškerou podporu."
,,Co?"
,,Počítej se mnou." podíval se mi do očí.
,,Pro moje plány na tebe není místo."
,,Nevadí, mám svůj plán..." přimhouřila jsem oči. ,,...on začal tušit, kdo jsi?"
,,Nejspíš."
,,Fajn. Zítra tě vyzvednu ráno v osm a představím ti svůj plán."
,,Jaký plán, zatraceně, nebudu měnit svoje plány. Odkliď se mi z cesty."
,,Zahrň mě do svých plánů."
Nevěřila jsem mu. Byl to jeho starší brácha a i když se o něm dozvěděl něco takového, beztak mohl být na jeho straně. Byli rodina a já jsem si šla tvrdě za svým, abych toho bastarda dostala. Nemohla jsem dovolit, aby moje plány někdo narušil. Byla jsem si jistá, že na mě hrál svojí hru.
,,Já nevím proč, ale já mu věřím." podívala se na mě psím pohledem.
,,Zbláznila ses? Víš, kdo to je? Bastardův bratr...bratr!" snažila jsem se jí to vysvětlit.
,,A proč by bratři nemohli mít jiný názor?"
,,Názor? Tohle není o názoru. Svojí sestru bych taky vždycky bránila a nešla bych proti ní, i kdyby udělala cokoliv."
,,Co proti němu máš? Dobře, neříkám, že s ním máš hned spolupracovat, ale třeba to myslí upřímně. Já bych mu dala šanci. Třeba přijde na lepší plán..."
,,Jak potopit vlastní rodinu a vlastního bratra? Byl by naprostý blázen, kdyby se do toho pletl. Vážně mě udivuješ. Vidíš pěknýho chlapa a můžeš se z něho zbláznit. Najednou věříš těm jeho pěkným hnědým očím a doufáš, že je jiný."
Lexi se na mě podívala jako bych řekla nějakou kouzelnou formuli. Napůl se usmívala a napůl si přikrývala rukou ústa.
,,Co?" nechápala jsem.
,,Slyšela jsi, cos řekla? Právě jsi o chlapovi řekla, že je pěknej a má pěkný oči."
,,Řekla jsem to jen tak. Vážně si myslíš, že bych po tom všem dělala oči na nějakýho chlapa a ještě ke všemu na bráchu toho bastarda? Prober se."
,,To mi k tobě nejde, ale upřímně...jo je to pěknej chlap. Mají to v rodině."
,,Pěkný a nebezpečný. A od takových daleko."
,,Bonnie, je to už tolik let a ty máš pořád strach se na chlapa i podívat."
,,Jo, Lexi, je to pořád stejné. Nemůžu dýchat a třesu se. Panikařím. A jestli tě to zajímá, tak to mám i s tímhle Jamiem."
,,Kde jsi na to přišla? Panikaříš jen když se tě chlap dotkne nebo se přiblíží hodně blízko."
,,Ve výtahu." odsekla jsem, protože jsem vážně nechtěla nic vysvětlovat.
,,To musel být ale hodně malý výtah. Skoro tělo na tělo."
Její rty se nesmály, ale myslela to tak. Ubližovala mi tím a vůbec netušila, že to nebyla legrace.
Ráno jsem vystřelila z bytu a fakt hodně spěchala. Zdálo se mi jako by mě někdo volal, ale neotáčela jsem se. Nesnášela jsem tahle dlouhá zimní rána, kdy ještě lampy svítily a byla tma. Snažila jsem se dostat k hlavní, kde jezdilo dost taxíků, protože tentokrát bych to sockou nestíhala.
Vůbec jsem si nevšímala, jestli za mnou někdo šel. Po ulici chodila spousta lidí. Až když se mnou srovnal krok, pak jsem teprve pochopila, že je něco špatně. Otočila jsem se a zpomalila, když jsem ucítila bolest v boku. Pohled směřoval k původu bolesti, odkud právě vytáhl neznámý chlápek v šále nůž.
,,Malý pozdrav od Cama." naklonil se, aby mi pošeptal a vzápětí zmizel ve tmě.
Skácela jsem se u dveří první bytovky a držela si ránu.
,,Bonnie, co se stalo?" přiběhl Jamie, kterého jsem tu fakt nečekala.
,,Co tu děláš?"
,,Říkal jsem, že pro tebe ráno přijedu. Pane Bože, co se stalo?" snažil se pochopit, proč se tu válím na studené zemi a držím si krvavou ránu.
,,Jen malá nehoda." zatajila jsem pozdrav od Camerona.
,,Nehoda? Zatraceně, odvezu tě do nemocnice." snažil se mě zvednout, ale moje panika byla silnější.
,,Nedotýkej se mě." opět mě přemohly slzy a třes i když ta bolest v boku byla šílená a krev začala silně zbarvovat tlustou látku kabátu.
,,Ale já tě musím dostat do auta."
,,Já to nedokážu."
,,Bonnie, ale já ti chci pomoct." zavřela jsem oči a přikývla.
,,Dobře. Dobře." začala jsem zhluboka dýchat dokud jsme nedošli k jeho autu.
Posadila jsem se do auta a Jamie mi podal svojí šálu, abych si jí přidržela na ráně.
Ten bastard Cam se mě zase pokus zabít. Odrovnat. Tolik jsem ho nenáviděla.
