Celá tahle rodina byla jako hnízdo plné zmijí. Ještě ke všemu musela přiběhnout Hope a vrtala se v tom, co viděla Tamara na chodbě.
,,Kam jdeš? Mluvím s tebou!" ječela na Jamieho Hope.
,,Jsi připravená?" vypadal už vyčerpaně.
,,Jo."
,,Jsi úplně slepý? Nevidíš, že ta holka má něco s Cameronem. On to nepopírá."
,,Slepá jsi tady možná ty, protože nevidíš, že je Jamie můj přítel a měla by ses starat o sebe." nadzvedla jsem jedno obočí a Hope přimhouřila vražedně oči.
,,A co máš s Camem?"
,,Zeptej se ho. Zeptej se, co se stalo po halloweenském mejdanu v jeho maturitním ročníku."
,,Ani se ptát nemusím. Je mi to jasný." vysmála se mi.
,,Tohle nemá cenu. Zlato, můžeme jít?" podívala jsem se na Jamieho, který už vypadal na prášky.
,,Tu holku vůbec nezajímáš, nevidíš to? Na rozdíl ode mě. Pořád jsi moje láska." srdceryvně zapištěla.
,,Zavři zobák." naklonila jsem se k jejímu obličeji.
,,Já ti to dokážu, Jamie. Vždyť tě ani nevezme za ruku a nepohladí tě." začala jsem se smát.
,,Vážně? Máš kameru v jeho ložnici?" protočila jsem očima.
,,Mám oči a poznám to."
,,Tak já ti to budu muset předvést na vlastní oči."
Rozbušilo se mi srdce, třes rukou doprovázel rozbouřený adrenalin kolující v mém těle, když jsem se postavila na špičky, opřela si zpocené dlaně o jeho hrudník a s otevřenýma očima zamířila svými rozechvělými rty k těm jeho. Cítila jsem jako bych měla explodovat.
Jamie se ještě pořád znuděně tvářil na Hope a nečekal to. Vzápětí jsem si připadala jako by se zastavil čas. Tělo mi hořelo, chvělo se pod návalem nervozity a stoupající paniky. Můj tlak musel vyletět nad dvě stě, protože jsem slyšela snad i tlukot vlastního srdce.
Naklonila jsem se k němu a hned poznala tu vůni z polštáře. Ta vzdálenost se mi zdála jako nekonečná. Každý milimetr jsem čekala, kdy narazím na jeho teplé měkké rty. Na poslední chvíli jsem zvedla levou ruku, abych Jamieho vzala za bradu a namířila si ho na své rty. V jeho výrazu jsem nedokázala vyčíst, co mu probíhalo v hlavě, ale já jsem už nemohla couvnout.
Konečně jsem narazila na jeho mírně pootevřené rty a moje oči se automaticky zavřely.
Vlastně jsem ani nikdy netušila, že se tohle stane. Měla jsem odpor k těmhle věcem, ale okolnosti mě přinutily jednat tímhle způsobem.
Chvíli jsem držela svá ústa přilepená na jeho a pak jsem se jako by nic vrátila do původní pozice před Hope, která na nás zírala s otevřenou pusou. Nečekala jsem na žádnou odezvu a řeči, rovnou jsem vzala Jamieho za ruku a táhla ke dveřím.
Vůbec jsem nesledovala Jamieho reakci ani když jsme mlčky nastoupili do auta. Trochu jsem se styděla a ještě pořád jsem to musela vydýchat. Nebyla jsem v tu chvíli schopná ani racionálně myslet co jsem to provedla. Políbila jsem právě bastardova bratra. Příchuť jeho rtů jsem měla ještě pořád na jazyku a vůni jeho parfému jsem cítila ze všech částí svého těla.
Oba jsme mlčeli do půlky cesty a jako první promluvil on.
,,Jsi v pořádku?"
,,Hmm." přikývla jsem.
V hlavě jsem měla šílený zmatek a neustále jsem myslela na tu Cameronovu otázku: ,,Myslíš na mě, když s ním pícháš?"
Myslím na něho vzteky i když jím, spím, sprchuju se, dýchám, pláču nebo vidím malé miminko. Všechno mi toho bastarda připomíná a já si už připadám jako naprostý blázen.
Když jsem však políbila Jamieho, nemyslela jsem na něho. Ani mě nenapadlo na něho myslet. Myslela jsem jen na jeho rty a na to, jak se třese celé moje tělo. Na to jak jsem nemohla dýchat nebo jak jsem cítila jeho vůni.
,,Jsme tady....Bonnie?" položil mi dlaň na rameno a já sebou škubla.
,,Promiň, ano..." otevřela jsem si a vyhýbala se očnímu kontaktu.
Musel poznat, že jsem byla úplně mimo.
,,Neprojdeme se nejdřív?" vypadlo ze mě najednou.
,,Dobrý nápad. Nevím co můžu a nemůžu řešit před Lexie."
Přešli jsme silnici a dali se k parku.
,,Tohle rozhodně před Lexie neřeš, prosím."
,,Proč?"
,,Protože nemám sílu něco vysvětlovat ani jí a ani tobě."
,,Mně nemusíš nic vysvětlovat."
,,Myslela jsem, že ze mě budeš páčit proč jsem to udělala."
,,Slyšel jsem dost. Cameron je obyčejná bestie a nebojí se ti to dát najevo i po tolika letech."
Změnu tématu jsem uvítala.
,,Skočím támhle do obchodu a nakoupím něco na ty nudle. Co ty na to?"
,,Bonnie, abych řekl pravdu, stydím se před tebou, že jsem člověk ze stejné krve jako je Cameron."
,,Nemysli na to." posadil se na lavičku a já zůstala stát.
,,To se ti řekne. Jak tohle mohl udělat a ještě ke všemu toho ani na vteřinu nelituje. Kdyby to jen otec věděl. Kde jsme udělali chybu? Vždyť to nebyl žádný zoufalec, mohl jít a rozdat si to s nějakou holkou, co by šla ráda, na škole jich muselo být plno."
,,Víš, Jamie, ne každýho baví mít na každém prstě holku, která s ním půjde dobrovolně. On prostě od začátku věděl, že s ním nechci jít a přesto si to vzal."
,,Já to prostě jen nedokážu pochopit. Zatraceně já se tě bojím i dotknout a on dokázal tohle?" zaleskly se mu v očích slzy.
Udělala jsem pár kroků k němu a přemohla začínající paniku. Chvění se zhoršovalo, ale já jsem ho musela obejmout. On za to nemohl. Poznala jsem, že nebyl jako ten bastard i když nesl stejné jméno a stejnou krev.
Sklonila jsem se k němu a přitiskla jeho hlavu na svůj hrudník. Objal mě dost silně a já se snažila zachovat klid. Hrudník se mi prudce zvedal, ale když jsem začala myslet na to jak je teď Jamiemu, ten příšerný pocit povoloval.
,,Já vím, jak s tím bojuješ. Cítím to, Bonnie. Nechci ti ubližovat." pustil mě.
,,Nevidíš ten pokrok?" pousmála jsem se.
,,Vidím a moc si toho vážím."
