Vystoupili jsme spolu z auta a Cameron se rozhodl, že si vezme rovnou věci i z kanceláře, aby otce nerozčiloval dlouho. Vstoupit sama do výtahu s tím pobudou pro mě nebylo zrovna příjemné a modlila jsem se, aby k nám někdo přistoupil.
Vystoupili jsme z výtahu a já si oddychla.
,,Takže kdy to s ní ukončíš?"
,,Nechci jí přece ublížit. Pomalu."
,,Žádný pomalu. Nehraj na mě ty tvoje hry. Skončíš to s Brooke nebo za ní půjdu sama a povím jí všechno."
,,Myslíš si, že nevidím, jak ráda bys jí to vmetla do tváře. Udělalo by se ti dobře. Nesneseš, že je vedle mě."
,,A ty se divíš? Jo mimochodem, tady máš klíčky od auta." vrazila jsem mu je do ruky a jen jsem se otočila už na nás zírala Brooke s dost naštvaným výrazem.
Čekala jsem co poví nebo proč se tak tvářila.
,,Tak takhle to je. Co jste za lidi? Táhnete to spolu a pak si užíváte s jinými? Myslela jsem, že chodíš s Jamiem." zalily se jí oči slzami.
,,Brooke, tohle jsi špatně pochopila."
Nejhorší na tom všem bylo, že se právě otevřely dveře výtahu a přijel Jamie. Oba nás sjel a Brooke se nezastavila.
,,A já jsem si myslela, že jsi jinej, zatímco tady lezeš za každou holkou a nezajímá tě, že chodí s tvým bráchou. Dokonce se tím ani netajíte. Slyšela jsem vás. Nesneseš Brooke vedle mě. Skončíš to s ní. Vezměte se za ruce a jděte k čertu."
,,Brooke!" vystartovala jsem za ní, ale Cameron mě čapnul za nadloktí a já ho okamžitě setřesla.
,,Já to vyřeším."
,,Ty? Radši už, prosím tě, nic neřeš."
Popošla jsem pár kroků, když mě zastavil Jamieho hlas.
,,Bonnie, hned pojď se mnou do kanceláře."
Ani se na mě nepodíval a vystřelil k sobě. Byla jsem zmatená, co se stalo a Cameron jen nadzvedl nechápavě obočí.
,,Zavři dveře." poručil mi Jamie, sotva jsem vešla do kanceláře.
,,No jsem ráda, že už jsi dneska v pořádku a přišel jsi..."
,,Nech si ty kecy. Ani nevíš, jak mě mrzel ten včerejšek. Chtěl jsem za tebou hned ráno přijít a vysvětlit ti to s Hope, ale ty jsi vycházela z bytu s Cameronem. Myslel jsem, že špatně vidím, ale on tam fakt přespal. Jsem idiot. Dosáhla jsi svýho. Otec se dozvěděl o Camovi, vyrazil ho a ty mu dáváš najevo, že jsi jediná, co mu může pomoct?"
,,Co to povídáš?" zírala jsem na něho s otevřenou pusou.
,,Už na mě nehraj, že je ti to líto. Od začátku ti šlo o Camerona. Už to nechci řešit. Vezmi si laskavě věci a odejdi. Nechci tě tady mít na očích. Vezměte se za ruce a poplačte si na rameni."
,,Jamie, vždyť víš, že..."
,,Myslel jsem si, že ti o mě jde, ale málem jsem si dal pár facek, když jsem tě ráno viděl s ním."
,,Takhle to nebylo, Jamie. Vyslechni mě."
,,Věřil jsem ti." vypadal smutně až mi to rvalo srdce.
Co jsem udělala? Co jsem mu provedla tak hrozného?
,,Jamie, prosím tě. Poslouchej mě."
,,Už tě nechci poslouchat. Ukončíme tohle divadlo a teď už jdi, prosím tě. Mám dost!" do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Jamie, klidně mě vyhoď, ale nech mě to vysvětlit, prosím."
,,Nechci od tebe žádný vysvětlení."
Zavřel za mnou dveře a já jsem se rozbrečela jako malá holka.
,,Bonnie, co se stalo?" našel mě Anthony v takovém stavu.
,,Já nevím."
,,Tak proč ten pláč?"
,,Rozešel se se mnou." rozbrečela jsem se ještě víc.
,,Ale proč? No počkej." nasupeně vtrhl do kanceláře a nechal otevřené dveře.
Kdybych alespoň věděla, co jsem udělala tak příšerného,že mě nedokázal ani vyslechnout.
,,Co to má znamenat? Jak to, že ses rozešel s Bonnie?"
,,Tati, nestrkej do toho nos, ano?"
,,To tedy budu. Je to kvůli Cameronovi?"
,,Tati, nechci to řešit."
,,Ale já ano. Ta holka si toho vytrpěla dost a ty jí dáš kopačky kvůli čemu?"
,,Řekl jsem, že to nechci řešit."
,,Vrátil ses k Hope? Jamie, co to děláš, vždyť Bonnie tě miluje. Proč jí tak ubližuješ?"
,,Nechtěj mě rozesmát. Mám dost práce. Včera jsem tu nebyl, tak to musím dodělat."
Anthony odcházel s nepořízenou a já jsem ani nečekala jiný závěr. Celý smutný mě míjel a bylo poznat, že ho to mrzelo.
Chtěla jsem ještě s Jamiem prohodit pár slov, ale přicházející Hope s úsměvem na tváři mě naprosto zruinovala. Představovala jsem si, jak se na těch podpatkách rozmázla. Očividně si mě vychutnávala tím svým jedovatým pohledem.
,,Je tam to moje zlatíčko, že jo?" zašklebila jsem se nad její otázkou.
,,Jo."
,,Ty odcházíš?" ušklíbla se a vešla dovnitř aniž by čekala na mojí odpověď.
Kde mám ten zatracený boxovací pytel?
