Byla jsem ze všeho tak unavená a zoufalá. Kdyby Jamie věděl, kdo je jeho bratr zač a koho se zastával, změnil by názor velice rychle. Byla jsem nastartovaná a musela jsem ventilovat svoje pocity i před Lexi.
Vřítila jsem se do bytu jako šílenec a Lexi se mi zdála dost vykolejená. Nevšímala jsem si jejího výrazu a hned spustila.
,,Už toho mám dost. Přitlačím na pilu. Toho bastarda ještě ke všemu teď kreje jeho bratříček. Je mi to jedno. Smetu oba dva. Jestli se do toho nepřestane plést."
,,Bonnie, možná bychom to měli prodiskutovat jindy."
,,Žádný jindy. Kdyby bratříček věděl, co je to za zrůdu, pochopil by mě."
,,Bonnie! Dost! Já to chápu."
,,Ale on to nechápe. Plete se do toho. Kdyby věděl, že mě ten bastard znásilnil, vyhrožoval mi, zbil mě, přivedl do jiného stavu a nakonec mě vlastní otec zmlátil do bezvědomí a zřekl se vlastní dcery. Tolik let jsem přemýšlela v tom ústavu, co jsem udělala špatně. Já jsem, kurva, neudělala nic špatně. A přísahám, že si to ten bastard odskáče. Oba jsou stejní a Jamie si to odskáče spolu s ním." vyváděla jsem jako pominutá.
Lexi vypadala jako by viděla ducha a já vzápětí zbledla taky.
,,Nejsem jako on." otočila jsem se za povědomým hlasem.
Myslela jsem, že omdlím. Stál tam Jamie a Lexi se chytala za hlavu.
,,Co tady děláš?"
,,Právě jsem se dozvěděl, co jsi zač...nebo spíš co je zač vlastní bratr." posadil se s naprosto vykolejeným výrazem na sedačku.
,,Tak se seber a vypadni za ním. Bastardi!" řvala jsem z plných plic.
,,Ne, to nemůže být pravda." vložil obličej do dlaní a snažil se vzpamatovat z toho, co slyšel.
,,Zničil mi život. Vypadni. Jdi za ním."
Vyrazila jsem ho a nechala ho za dveřmi se svými myšlenkami. Musel v tom mít parádní zmatek.
Práskla jsem dveřmi a hned spustila na Lexi.
,,Proč jsi mi to neřekla?"
,,Nepustila jsi mě ke slovu. A já jsem se tak statečně držela a nic neřekla. Kdybys přišla o chvíli později, odešel by s nepořízenou."
,,No jistě. Všechno je v háji. Teď mu to poví. Všechno se podělalo."
Nemohla jsem vůbec usnout. Musela jsem si pořádně uspořádat všechny myšlenky a ten chaos, který panoval ve vzduchu. Jako první jsem musela zjistit, co Jamie řekl.
Snažila jsem se uklidnit. Celou cestu do práce moje nervy pracovaly. Dveře výtahu se otevřely a než jsem se vzpamatovala, nastoupil se mnou i Jamie.
,,Chci odpovědi na moje otázky." podíval se mi do očí.
,,Bratříček ti nic neřekl?"
,,Nenazývej ho mým bratrem." vztyčil ukazováček a vypadal dost naježeně.
,,Polož otázku." podívala jsem se mu statečně do očí.
,,Ten člověk tě znásilnil?"
Opět to na mě šlo. Roztřásla jsem se a nervy pracovaly. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ještě to bylo příliš živé. Nemohla jsem to jen tak vyprávět cizímu člověku. Osmé patro...zatraceně.
,,Nebudu to vyprávět ve výtahu. Mluvil jsi s ním?"
,,Nedokázal jsem se mu podívat do očí."
,,Nemluvil jsi s ním o tom?"
,,To jsem za ním jako měl přijít s otázkou, jestli je pravda, že si na halloweenským mejdanu užil s nějakou holkou proti její vůli?"
,,Je to tvůj bratříček, ne?"
,,Proč jsi nešla na policajty?"
,, A co uděláš, Bonnie? Myslíš si, že ti někdo uvěří? Víš, kdo já jsem? Kdo je můj otec? Nikdo ti neuvěří. Máme nejlepšího právníka. Jsi děvka, co to má ráda tvrdě."
,,Mlč! Dost!" zvedl ruku.
Nemohl to dál poslouchat. Nedokázal slyšet co se stalo a já jsem si to prožila.
