Nemohla jsem v takovém stavu přijít domů. Jen samotný pohled do vitríny obchodu mě odpuzoval. Krvavé fleky po celém obličeji, modřiny a podlitiny zdobily celé mé tělo. Ke všemu jsem mezi nohama tiskla krev smísenou se spermatem toho grázla.
Bloudila jsem po nočních ulicích města a proklínala se. Proklínala jsem tuhle noc i toho odporného bastarda. Měl pravdu, nikdo by mi nevěřil. Jeho rodina měla vliv a moc. Co jsem byla já? Byla jsem nikdo. Jen patnáctiletá naivní hlupaňa, která právě přišla o sny. Kde byly ty svíčky a ty něžné polibky? Kde byl můj princ, který mi šeptal, jak mě miluje?
Měla jsem štěstí, že byl Halloween. Nikdo nepoznal, že moje rány a modřiny byly skutečné. Vrátila jsem se na osudný mejdan a počkala na Andreu, které jsem se nemohla dovolat.
,,Kde jsi byla?" blížila se ke mně s úsměvem na rtech.
Tolik jsem jí chtěla říct, jak romantické to bylo. Jak jsme si povídali pod hvězdami a vyprávěli si sladká slůvka.
Zhroutila jsem se jí do náruče a ona vzápětí pochopila, co se stalo.
,,Co se stalo, Bonnie?" zděšeně se jí rozklepala brada a oči zalily slzy.
,,Všechno je pryč." vzlykala jsem.
,,Ne...ne. Bonnie..." tiskla mě ve svém náručí.
Byla jsem jí vděčná, že mě schovala u sebe doma. Do té školy jsem už nikdy nechtěla vkročit. Ten člověk byl jako ďábel, který mi zničil celý život.
Domů jsem se musela vrátit v neděli navečer a naštěstí jsem se nemusela střetnout s otcem. Zamaskovala jsem své modřiny a podlitiny tunou makeupu a zavřela se do pokoje.
,,Ségra, mohla bys mi pomoct s úkolem?" nahlédla mezi dveřmi do pokoje Brooke.
,,Není mi dobře, promiň." natočila jsem se tváří k oknu, aby si nevšimla mého obličeje.
Znala mě dobře. Věděla, že se něco stalo. S ustaraným výrazem vešla dovnitř a opřela se o dveře.
,,Bonnie?" rentgenovala mě.
,,Nech mě, prosím. Není mi dobře."
Pár kroků stačilo, aby si všimla mých uslzených očí, výrazu naprostého zoufalství a pár hojících se modřin a odřenin.
Jen si přikryla ústa prsty a v očích se jí zaleskly slzy.
,,Bonnie? Co se stalo?" vydechla.
,,Nic."
,,Tak jak to vypadáš?" naklonila se, aby mi lépe viděla do obličeje.
,,Takhle vypadá prohra, Brooke. Poražená a ponížená." zkrabatila čelo a pohladila mě po vlasech.
,,Kdo ti to provedl?"
,,Přísahám, že mu to neprojde." podívala jsem se jí do očí.
,,Je mi to tak líto."
,,Tobě se nikdy nic takového nestane. To ti přísahám. Nenechám tě připravit o sny." vzala jsem její obličej do dlaní a podívala se jí do očí.
,,Sestřičko moje. Pověz to rodičům."
,,Víš jaký je otec. Zabil by mě. Nechtěl, abych chodila na ten mejdan. To nemůžu."
Každou noc jsem probděla a z mých představ o krásném princi na bílém koni se staly představy o pomstě. Sbírala jsem si informace o tom bastardovi a neměla jsem tušení, jak může obyčejná holka bez peněz a moci zničit sny někomu jako byl Cameron Slight. To jméno bylo od té noci jako zaklínadlo. Zakázané jméno, které se v mé blízkosti nesmělo vyslovit.
Poníženě jsem musela překročit práh té budovy, kterou jsem od té noci nenáviděla. Věděla jsem, že se toho bastarda za pár měsíců zbavím a odejde mi z očí, ale nedokázala jsem se jen tak potkávat s takovým člověkem na chodbě školy a tvářit se jako by se nic nestalo.
Z mých jedniček a dvojek se najednou staly čtyřky a pětky. Školu jsem přestala řešit a počáteční nadšení klopýtalo. Kdybych neopisovala testy od spolužáků nikdy bych neprošla.
Pokud jsem si myslela, že to nejhorší bylo za mnou, tak jsem se pekelně mýlila. Stejně tak jako plná záchodová mísa po snídani jsem se hnusila sama sobě. Bylo mi zle už několikátý den v kuse a já jsem to naivně házela na nevolnosti z nervů.
,,Tohle není normální. Nemáte ve škole přece žádné testy, tak co máš se žaludkem?" rozrazil otec dveře od záchodu až se mi rozbušilo prudce srdce.
Třásla jsem se jako v tu noc. Jeho rozzlobený výraz mluvil za vše. Prudce mě zvedl od mísy a podíval se mi do očí.
,,Půjdeš k doktorce. Okamžitě!" vrazil do mě až jsem spadla téměř mámě do náručí.
Její ustaraný výraz mě doháněl k šílenství a ještě víc jsem se třásla z rozsudku, který vzápětí padl z jejích úst.
,,Bonnie? Nechceš mi říct, že jsi v jiném stavu?"
Polkla jsem na prázdno až se mi zatmělo před očima.
,,Bonnie!" probudil mě otcův hlas.
Nechtěla jsem otevírat oči. Chtěla jsem umřít. Ta světla nad postelí mě dostala do transu. Ležela jsem na nemocničním lůžku a čekala na doktorku, která právě zavřela dveře s vážným výrazem ve tváři. Posadila jsem se a bála se toho, co řekne. Celé tělo se mi třáslo a já neměla koho chytit za ruku. Tolik jsem se bála toho verdiktu.
,,Pane Lane, vaše dcera je gravidní, proto ty nevolnosti." zastavilo se mi srdce.
V ten moment jsem chtěla umřít. Chtěla jsem vrátit čas. Neměla jsem sílu na nic. Po tvářích jsem pocítila stékající slzy a otcův pohled. Neodvažovala jsem se mu podívat do očí.
,,To není možné. Musíte mít špatné výsledky. Mojí dceři je patnáct. Nemůže být těhotná." zařval otec.
,,Je mi to líto. Testy byly provedeny několikrát. Musíte se zeptat své dcery." špitla.
Já jsem hypnotizovala dlaždice na podlaze a snažila se popadnout dech. Marně jsem se vzpamatovávala z verdiktu, který právě padl. Ten bastard!
Otec přiskočil vzápětí k posteli a prudce mě popadl za obličej, který stiskl, aby ho zvedl.
,,Řekni mi, že je to blbost. Že nejsi těhotná!" začal šíleně vyvádět.
Přesně toho jsem se obávala. Jeho křiku a facek, která okamžitě padla, protože jsem nebyla schopná jediného slova. Jen jsem plakala.
,,Pane Lane, prosím ublížíte jí i dítěti, ovládejte se." bránila mě doktorka.
,,Zabiju tě. Ty děvko. Kde ses s kým válela." další facka.
,,Pane, prosím." zoufale poskakovala na místě a já už kapitulovala.
Další rána mě téměř ohluchla. Vzal mě za kapuci a vůbec ho nezajímalo, že mě škrtil. Shodil mě na podlahu až jsem dostala ránu do kolen od tvrdé podlahy. Slza v ten moment ukápla těsně vedle mé roztřesené ruky, když mě znovu uhodil pěstí do ramene.
,,Ty odporná děvko! Že se nestydíš."
,,Pane, tohle se dá řešit. Slečna může podstoupit interrupci."
,,Okamžitě jí objednejte. Tohle totiž bude to poslední, co ode mě dostane." vzhlédla jsem pomaličku k jeho očím.
Nikdy jsem ho takhle neviděla. Hněv lomcoval s celým jeho tělem a já nemohla nic říct. Všechno ve mně křičelo:,, Tati, ten grázl mě znásilnil." , ale nedokázala jsem ani promluvit. Byla jsem příliš slabá a unavená.
