Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 6. - Loki

Probudila jsem se a hned se ptala JERVISe, kolik je hodin. Odpověďí mi bylo 9:43. Oblékla jsem se a udělala ranní hygienu.

,,Ale viděl jsi to? Zmodrala Thore! Jako Loki! Třeba s ním má něco společného! Třeba taky může být ta bestie! Sám jsi mi říkal že ledoví obři jdou krvežíznivé stvůry!" slyšela jsem Tonyho hlas. Asi mluvil s Thorem.

,,Ale Tony, ona nemusí být taková!" zařval naoplatku Thor.

Udělala jsem pár kroků a vyšla do kuchyně.

,,A-ahoj Chloé, kolik jsi toho slyšela?" zeptal se Stark. Ten šmejd si myslí jako, že jsem mu řekla mou schopnost jen aby jsem mohla zničit Avengers? Jako fakt?

,,1) S tím rohatým zmetkem nic společného nemám
2) Nechci zničit Avengers jinak bych vám to neřekla
3) sdovolením, jdu si pro snidani
4) chci mluvit s Lokim, OSAMOTĚ
5) Tony, je škoda že mi nevěříte
6) Díky Thore
7) A Tony, jsem na tebe teď tak naštvaná, že jestli cekneš, urazim ti palici
8) Thore odvedeš mě za Kamzíkem? Prosim
9) Měl Loki něco k jídlu?"zeptala jsem se. Tony radši odkráčel s asi 2metrovým odstupem. Bál se.

,,Ano, odvedu tě za bratrem, Loki jedl včera ale nevím jestli nemá hlad."

,,Skvěle, potřebuju si získat jeho důvěru a láska prochází žaludkem. Co má rád? Jogurty, rohlíky se šunkou? Cereálie?" hyperaktivně jsem se zeptala.

,,My nic takového na Asgardu nemáme Chloé."

,,Aha, takže cereálie" miluju cereálie.

Vzala jsem misky a připravila cereálie. Když jsem měla hotovo, Thor mě vedl. Každou chvíli se jako pravý gentleman přál jestli to nemá vzít. Začínal s tím být otravný.

,,Tak, jsme tady, hodně štěstí, kdyby něco, křič, budu tady za rohem, křik uslyším" prohlásil a otevřel mi dveře.

Já vešla do místnosti. Uprostřed bylo něco jako klec ale ze skla. Loki se procházel po cele.

,,Ahoj, potřebuju si s tebou popovídat o pár věcech." usmála jsem se.

,, Například?"

,,Je toho trošku víc, třeba, proč modrám? Kdo jsou to Ledoví obři? Co jsi to se mnou na tom náměstí udělal? Nemáš hlad?" při vyslovení poslední otázky se na mě podíval.

,, Upřímně, něco bych si dal. Ale to tebe asi moc nezajímá co?" odvrátil pohled a pousmál se.

,,A proč si myslíš že nesu ty dvě misky cereálií? Pro toho ducha támhle v koutě? Ne, na." Položila jsem jednu misku na stůl a se druhou v ruce šla k dveřím od Lokiho cely.

Naťukala jsem kód co mi prozradil Thor. Otevřela jsem je a vešla dovnitř. Loki byl na druhé straně cely. Koukal na mě, téměř mě propaloval pohledem. Misku jsem mu položila na stolek co měl v cele a vrátila se zpátky. Dveře se za mnou zavřely samy.

Měla jsem jednu výhodu a tou bylo, kolik toho o Lokim vím. Jedním slovem všechno. On o mě nic.

Loki chvíli zkoumal cereálie a já se u toho tlemila. Loki mi pořád propaloval vražednými pohledy. Muselo to vypadat komicky.

Když už jsem měla dost tlemení se chudákovi Lokimu, tak jsem se pustila do svých cereálií. (Pozn. autorky: sakra, mám chuť na cereálie 😂)

Po nějaké té chvíli to taky ochutnal. Asi mu to chutnalo.

Vzala jsem si židli a přetáhla ji před Lokiho celu.

,,Takže, první otázka, proč modrám?"

,,Možná jsi, stejně jako já a nejsem na to pyšný, z části ledový obr." řekl lhostejným tónem a nespouštěl zrak z cereálií, které jedl.

,,Mám nápad, jelikož se s tebou chci spřátelit, budeme se střídat v dávání otázek. Dobře?" řekla jsem, on zvedl obočí.

,,Spřátelit? Se mnou se nikdo nechce přátelit, lidé se mě bojí a pro bohy jsem jen odpad, ten co je synem Laufeye a prostředkem míru." zasmál se.

,,Ale já jsem možná taky z části ledový obr, a i kdybych nebyla, stejně se chci spřátelit." usmála jsem se. Už jsem se ho nebála jako na tom náměstí.

,,No dobře, a díky za jídlo."

,,Nemáš zač" usmála jsem se.

,,Takže, kolik ti je?" zeptal se na první otázku.

,,16, tobě?"

,,No, dejme tomu plus mínus 1050 let." řekl jako by to bylo zcela normální.

,,Od kolika se dokážeš přeměnit?"

,,Od svých 4 let" odpověděla jsem mu.
,,Ukážeš mi nějaké kouzlo?"

Jen s poker facem zvedl levou ruku.

,,Aha" ještě se nad mým zaražením zasmál. Já se taky musela usmát. Má hezký smích.

,,Tak možná potom, domluveno?" zeptala jsem se.

,,Možná ano, možná ne, kdo ví. A měla jsi dvě otázky, takže teď já. Jakto že jsem tě na tom náměstí neovládl?" ta otázka mě zarazila.

,,To sama nevím, ani jsem nevěděla, že mě chceš ovládnout."narovinu jsem přiznala.

,,Jaký jsem v tvých očích? Jak říkají Midgarďané, hajzl nebo dobrý?"

,,Popravdě, ano, jsi zmetek ale zase tvé opovrhování Midgardem, pro nás Zemí, chápu, stejně jako chápu, že jsi naštvaný na svého bratra a Ódina..." nestihla jsem to doříct, protože na mě vyjel.

,,Není to můj bratr!" zařval na mě ,až jsem spadla ze židle na které jsem seděla. Ano, lekla jsem se. Sakra hodně jsem se lekla.

V modrých očích se mu odrážel smutek a vztek co musel chovat k Ódinovi a Thórovi. Chudák. Jediná, pro něj pozitivní osoba v životě byla Frigga. Naučila ho magii, chovala se k němu jako ke svému synovi. Zatímco Odin jím opovrhoval, byl pro něj jen prostředek míru. Nepotřebná existence. Stejně jako já pro matku.

,,Promiň, něco ti řeknu. Já tě chápu, ten vztek co chováš je oprávněný, já jsem taky pro matku jen vzduch. Jen osoba stejná jako 7 miliard dalších. Ale táta je pro mě jako pro tebe Frigga. Vše co znám mě učil on, dokonce mi i pořídil Thálii, mojí nádhernou frískou klisnu. Možná toho máme společného víc než si myslíme."

Zamyslel se.

,,Možná jo. Dojdeš i zítra?"

Povolil! Myslela jsem že to bude těžší.

946 slov