Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 23. - Křídla!

Pohled 3. osoby

Dívka ležela na nemocničním lůžku. Hrudník v celé oblasti žeber a lopatek byl zavázán obvazy.

Dívce chyběla jediná, pro ní nejčtenější část těla. Část, která teď ležela zabalená a závazná pod lůžkem.

Okolo ní na židlích seděli všichni, co byli u toho děsivého incidentu. Až na černovláska. Ten byl zavřený v cele a duši mu zžíralo temné svědomí. Všem bylo líto jí, i její ztráty. Ona to ovšem zatím ještě netušila. Stejně jako ostatní, co u incidentu nebyli.

Dívka na lůžku sebou začala mírně škubat, jak se probírala.

Pohled Thálii

Chloé se začínala probírat. Nevím, jak jí řeknu o té ztrátě, musí to pro ní pak být těžké.

,,Ehm...ahoj? Co tu dělám? A proč se cítím divně?" usmívala se. Ničilo mi srdce jí vydět takhle, ale vědět, že to, co se za chvíli dozví jí stáží na dno.

,,Chloé, jsem tak ráda, že jsi se už probrala! A...ehm...ten pocit...hej lidi, kdo ji to chce říct? Já na to nemám nervy."

Chvíli bylo ticho, ale pak se slova ujala Pepper.
,,Víš Chloé, jsi jako moje dcera a nejlepší kamarádka v jednom. Mám tě moc ráda, ale ničí mě ti to říct.
Při té rvačce, jak jsi mezi ně vběhla, jak tě Loki "říznul", ztratila jsi hodně krve a omdlela. Loki šel do cely, dobrovolně. Převezli jsme tě do lékařského patra, kde tě ošetřili. Ale stala se jedna věc. Nastala chyba...a...Tony, vytáhni to." řekla a sklopila zrak.

Tony zpod postele vytáhl balík. Bylo to něco obalené v kůži a zavázané tenčími lanky. Já věděla, co to je, ale neměla jsem to srdce to říct Chloé.

,,Musíš slíbit, že to otevřeš, až vyjdeme z pokoje, ano?" zeptal se Tony. Chloé jen přikývla. Nato jí Tony před nohy na postel položil balík. Já už nic neviděla, protože jsem byla za dveřmi. Po chvíli došli i ostatní.

Pohled 3. osoby

Zvědavá černovláska se koukala na balík. Cítila z něj mrtvou magii.

Popadla lanko a uzlík na něm rozvázala. Balíček mírně povolil. Rozvázala další a další uzlíky.

Když měla hotovo, na objektu už ležela jen kůže. Nic jí už nebránilo podívat se, co to je.

Zavřela oči, chytla látku a odekryla to, co jí bylo doteď skryto.

Otevřela oči.

Uviděla něco velkého a černého s peřím. Stále to nepoznávala. Dotkla se toho.

Zobrazily se jí některé vzpomínky.

Dívka vyskočila z okna. Mířila obrovskou rychlostí do oceánu. Už jen 500 metrů...
...400...
...300...
...100...
...10...
...3...

V tu chvíli se jí podařilo rozevřít křídla. Rukou pohladila hladinu. Letěla.

Její první let

Stejná dívka stála v obýváku. Kousek od ní přistál Iron Man. Popadla svého černovlasého kamaráda a vyskočila z okna. Kus nad budovami roztáhla křídla a letěla. Černovlasý kamarád se jí chytil.

Útěk ze Stark Tower od nasraného Iron Mana

Opět ta dívka stála na střeše Stark Tower. Vedle ní kousek nad zemí plachtová její sestra. Šlo jí to.

Chvíle, kdy učila Kate létat

Najednou jí to došlo. Vstala a vzala jedno křídlo do rukou, a aby se přesvědčila, rozložila ho na postel.

Šokovaně se na křídla koukala a nahrnuly se jí slzy do očí. Propukla v hysterický pláč. Právě ztratila to nejcennější a to, co na sobě milovala.

Proběhla k zrcadlu. Vyhrnula si tričko k lokatkám. Měla tam dvě rány, které vypadaly jako čerstvé. U pravé rány byly trochu omrzliny.

Stále tomu nemohla uvěřit. Nebo nechtěla? To teď nebyla její starost.

Přišla zpět ke křídlům s podívala se na ně.

Byla pro ní něco jako přátelé. Umožňovaly jí létat a vysmívat se tím gravitaci, odreagovat se, činily jí jedinečnou. Protože kdo v tomhle vesmíru má černá křídla?

Opět pronikla v pláč. Klakla si před lůžko, jak se jí podlomila kolena.

Opět začínala vydávat vzdušné vlny, jako tenkrát v helicarieru. Kdy poprvé dostala křídla.

Vlny pomalu sílily, az začínaly rozbíjet okna a přístroje. S dívkou a křídly to ani nehlo.

,,Já vás pomstím přátelé. A odplata bude krutá a sladká. Smrt pomalá a bolestivá. Aby dotyčný věděl, jak moc to bolí přijít o něco tak cenného. Protože teď, teď jsem přišla o duši a svědomí. Třes se, ty, kdo jsi mě o to připravil.

Qui mihi quam clarissimae horrendam mortem." přísahala ve svém rodném jazyce - jazyce víl. Jenže, byla ještě vůbec víla? Ano, byla. Ale už to nebyla ta křehká dívenka, co brečí při každé kravině. Už se z ní stala silná žena, která se stane královnou. Ať už ji v tom stojí cokoli, kdokoli a ať je to za jakékoli situace. Právě ztratila čistou vílí duši.

Omlouvám se, že to bylo tak krátké, ale atmosféra je atmosféra.

Jaký máte názor na tuhle kapitolu a Chloeninu aktuální situaci? Jak si myslíte, že se bude chovat a jak by jste se chovali vy?