Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 3. - Rohatej hajzl

Strhl mi kapucí dolů a tím odkryl mé tmavě modré vlasy. Se strachem v očích jsem se na něj podívala teď už ohnivě rudýma očima na ledové tváři. Užasle na mě civěl.

Lidé okolo se na mě podívali a zalapali po dechu. Ani se jim nedivím. Koukat na modrou obludu asi není moc příjemné. Asi stejně jako jí být.

Mia se mě chytla za ruku. Cítila jsem teplo její kůže zatímco ona ani necekla. Muselo jí to nehorázně studit.

Loki pár kroků odstoupil. Začala jsem se bát. Začínala jsem se hodně bát. Hodně je slabé slovo. Téměř jsem panikařila.

Špičku žezla mi přiložil na hrudník. Začla se mi motat hlava. Asi po 2 vteřinách nastoupila ukrutná bolest. Musela jsem se chytnout za hlavu. Myslela jsem že mi ta hlava praskne. Sesunula jsem se na kolena a podívala na Lokiho. Ten šmejd měl na tváři pohrdavý úšklebek.

Bolest sílila a já myslela že mi praskne hlava. Švihla jsem sebou na zem. Slyšela jsem Miu jak vykřikla.

,,Ty hnusnej rohatej zmetku co jsi ji udělal?!" zařvala po něm. Přiskočila ke mě.

,,Neřeknu, zkus hádat" zakřenil se.

Bolest ustupovala. Hurá. Když ustala kompletně, uvolnila jsem se, stále ležíc na zemi. Začala jsem se pomalu zvedat. Ten hajzl rohatej měl ve tváři udivený výraz.

Mia odstoupila kousek dál. No kousek... Asi tak 5 metrů. Zem okolo mě začala mrznout. Štěstí, že na náměstí byl už jen on a já s Miou.

Stála jsem vzpřímeně ve své modré podobě.

A stejně jsem byla o hodně nižší než Loki. Já jsem vždycky ta malá. Když máte jen 159 cm tak jsou lidi okolo vás žirafy. Třeba Mia, ta má 170 cm. Ale zpátky k příběhu

Najednou se mi podlomila kolena a já spadla. Slyšela jsem ještě výkřik Miu než jsem se sesunula k zemi a...

...tma...

...pocit osamění...

...chlad...

...únava.

To jediné jsem viděla a cítila. Najednou se přede mnou objevil tunel na jehož konci bylo světlo. Rozběhla jsem se. Běžela jsem jako o život. Jako by mě honil nějaký tygr třeba. Vběhla jsem do světla a...

Napínavý co? Více v další kapče.
A nebo ne?
Ale jo, bude to tam😂