Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 22. - Konečně zase venku z cely

Otevřely se dveře a v nich stála Wanda.

,,Čau Thal, můžu si půjčit Chloé?" zeptala se a já znervózněla. Ledové kapičky potu se mi začal, valit po čele.

,,Ať řekne ne, ať řekne ne, prosiiiiim!" šeptala jsem si pro sebe.

,,Ale jasně, jen jí zkus nezabít za ty víš co."

,,Pokusím se."

,,Ok, mějte se, Chloé, zkus přežít, Loki, to samý." řekla Thal a odešla.

,,Chloé, omlouvám se, jak jsem se k tobě ráno chovala, ale Loki málem zabil Pietra a já měla nervy a bála jsem se o brášku. Moc se omlouvám." řekla s upřímností a lítostí v očích.

,,Ehm...no...jasně jen jsem teď trošku vyvedená z míry, protože jsem to vážně nečekala."

,,V pořádku, ale vážně promiň. A jak se jinak daří, 3 měsíce jsme nepokecaly." Tak toto byl, dámy a pánové, začátek dloooooooooooooooooouhého kecání, kdy Wanda nejmíň 8x googlila, jestli jsou v Bohnicích volné pokoje pro mě a Lokiho. A možná i pro sebe. Povídaly jsme si spolu asi do 3. hodiny ráno. Pak už byla Wanda unavená a já taky.

Loki usnul opřený o stěnu a já mu opatrně, abych ho nevzbudila, zalezla do klína.

Ráno

Vzbudila jsem se a měla jsem přez sebe přehlíženého něco mírně těžšího. Otevřela jsem oči a naskytl se mi mega roztomilý pohled. Byla jsem v Lokiho obětí. Když spal, vypadal jako neviňátko, tak rozkošný. A krásný. Prostě pohled, po kterém každá touží.

,,Baví tě mě pozorovat?"

,,Jasný kulíšku." poškádlila jsem ho.

,,Kulíšku? A to jsem až tak nádherný?" otevřel s pobavením oči

,,Ano, kulíšku. Toť odpověď na obě otázky."

,,Teď jsi mi připomněla toho, jak se sakra jmenuje, jo, už vím, Shakespeara ( [Šejkspíra] ), hra myslím Hamlet. Být či nebýt, toť otázka." Nacož jsme se oba dlouho smáli.

Zhruba v 14:30 došel Fury.

,,Máme výsledky hlasování, co s vámi a panem Laufeysonem."

,,Tak nenapínejte a mluvte." odpověděla jsem prostě.

,,Vy budete s Avengers, ale budete mít antischopnostní náramek. Pan Laufeyson zůstane zde za to, že se pokusil ovládnout Zemi a málem zabil Avengera."

,,Tak to ne, Loki si toho odpykal dost. A já zůstanu s ním. Nebudu skákat jak vy pískáte, piráte." Cha, a máš to!

,,Štvete mě Johnsonová, ale budete ho mít na starost a máte za něj zodpovědnost, bude mít antischopnostní náramek týdně budete podávat oznamení o jeho chování. Naskytne-li se jediná chyba míří zpět do cely. Je vám to jasné slečno?"

,,Ano kapitáne!" dala jsem si ruku k čelu, jako to dělají vojáci, že jo, Steve! Mám zajímavé myšlenkové pochody.

,,Mimochodem, zítra v 19:00 začíná oslava na přijetí vás, Thálii, Mii a Kate do týmu, vás jsme ještě neoslavili. Buďte tam i s panem Laufeysonem." řekl a odešel. Tu párty má stoprocentně na svědomí Tony. A sakra, to bude.

,,Slyšel jsi Loki? Bude párty!"

,,Děláš, jako bych neslyšel ani to ostatní." podíval se na mě. V očích měl radost, vztek, lítost i pobavení. Zajímavá směsice pocitů.

,,A kdy nás pustíte?" křikla jsem ke kameře v rohu místnosti.

Hned na to vtrhli do místnosti agenti a pustili nás. Byla jsem tak ráda, že jsem Lokiho objala.

Došli jsme do obýváku. V křesle seděl Pietro, na gauči se rozvaloval Tony, který měl hlavu u Propper v klíně, Clint sledoval malou holčičku, která Homola malého ptáčka, asi Thal, a v klíně měl mladšího chlapečka.

Jakmile si mě ptáček všimnul přiletěl ke mně a ještě ve vzduchu se proměnil na Thal. Ani jsem se nestihla nadát a už mě svírala v medvědím objetí (nedej bože kdyby doslova). Objetí jsem jí oplatila.

Když jsme se odtáhli zjistila jsem, že na mě všichni civí, i ta holčička a kluk.

Najednou mi někdo zezadu přiložil ruce na oči.

,,Kdo to je?" zeptala se Nat. Rozhodla jsem se jí poškádlit.

,,Jé, Thore! To jsi ty?"

,,Seš blbá." řekla mi se smíchem Nat a sundala mi ruce z očí.
,,To vážně zním jako Tchoř?"

,,Na to jsi přišla až teď? A to byla jen sranda." otočila jsem se a objala jí. Bože,...
,, Já?" ozval se mi v hlavě Loki.
,,Ne, ty ne. A nech mě to dopovědět."
...jakej já jsem mazel.

,,Ty! Ty si mě jen tak zabíjet nebudeš! Co si o sobě myslíš?!" zvedl se z křesla Pietro. Pod tričkem mu šel krásně vidět obvaz.

,,Myslíš si, že za to můžu?!" odpověděl Loki.

,,Jo! Je to tvá vina! Mohl kvůli tobě umřít celý tým! I Wanda! Chápeš?! I Wanda!!!"

,,Hej chlapi klid! Vyřešíme to jako dospělí, ano?" musela jsem se do toho vložit.

,, Říká sedmnáctka." přitočil blonďák oči.

,,Tak stop! Na ní si dovolovat nebudeš! Jsi jen hloupý Midgarďan! Jen červ, co si nezaslouží žít! Nelituji, že jsem tě málem zabil! Lituju, že to nevyšlo!" rozjel se Loki.

,,Loki dost!" křikla jsem na něj. Snažil se uklidnit.

,,Ha, Chloé si z tebe udělala pejska, že jo! Haf haf. Umíš sedni?" začal se mu smát Pietro. Už to bylo vážně špatné.

,,Loki, jen klid." stoupla jsem si před něj.

,,Tak a dost!" zakřičel a změnil se do své obří podoby (podoby obra). Odstrčil mě stranou, ale já zakopla a nebýt Pepper, byla bych rozplácnutá jak dlouhá tak široká.

Oba se na sebe vrhli. Loki bojoval rychle a obratně a s pomocí ledu. Pietro využíval superrychlost a okolní nábytek.

Loki Pietra říznul ledovou dýkou. Nemohla jsem nic dělat, jen...

Využila jsem chvilky, kdy byli od sebe asi 5 metrů a vběhla mezi ně, do cesty Lokiho dýce, to jsem to ale netušila. Křídla mi měla chránit tělo.

Ucítila jsem bolest v pravém křídle. Z levé strany přišel náraz. Pietro se roztřískal o křídlo. Seběhlo se to strašně rychle.

V tu chvíli jsem vnímala jen chlad a bolest v pravém křídle. Kůže u lopatek a na pravé ruce se mi začla měnit na modrou. Krve bylo všude mraky.

Loki jakoby se probral z tranzu a přeměnil se zpět do lidské podoby.

,, Ježiši marja. Omlouvám se, tak moc se omlouvám. Sundejte mi někdo ten náramek! Chci jí pomoct!"

Pohled 3. osoby

,,Chci jí pomoct!" zakřičel na lidi stojící okolo černovlásek. Blondýn dostal takovou ránu, že se z toho hned nevzpamatoval.