Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 31. - Fenrir?

Ráno jsem se probudila čilá a plná energie. Kate ještě spala, a tak jsem si řekla, že se poletím podívat,jak se vede Blatům.

Vzala jsem si černé jeanové kraťasy a zelené tílko. V koupelně jsem se převlékla a udělala si hygienu. Hlad jsem neměla a tak jsem vyšla na ten obří balkón a vzlétla.

Letěla jsem přibližným směrem, kterým jsme se Sleipnirem už 2x běželi.

V dáli jsem zahlédla velkou, šedo-černo-rudou postavu. Ale ne lidskou, nýbrž vlčí.

Velký šedo-černo-rudý vlk.... To musí být jedině Fenrir. Ale co ten tady dělá? Říkali mi, že je v Hellheimu.

Více jsem slétla a přidala na rychlosti. Během chvilky jsem ho uviděla jasně a zřetelně. Z dálky se zdál větší.

Ležel na louce, hlavu položenou na předních tlapách. Kdyby se postavil, mohl být tak 2-3x větší než kůň.

Přistála jsem v lese opodál, abych si ho mohla víc prohlédnout. Měl rudě zářící velké oči, které působily divoce, ale zároveň mírumilovně. Už na pohled hebkou srst mu čechral vánek.

Sem tam si odfrknul a nebo se zavrtěl. Prvně jsem se lekla, ale zůstala jsem potichu. Pokračovala jsem v prohlížení.

Zuby měl bílé jako perličky a ostré jako moje dýky. Drápy byly taky ostré, ale černé jako uhel. Ocas měl velký, huňatý a 100% heboučký stejně jako všechnu srst. Dostala jsem chuť ho obejmout.

Neuvědomila jsem si to a šlápla na větev. Byla to sice malá větvička, ale i přesto to slyšel.

Zvedl se a rozhlédl. Uviděl mě, ztuhlou v tranzu. Začal vrčet a přibližovat se ke mně. Začala jsem utíkat jako by mi šlo o život. A taky, že šlo.

Vlk se za mnou rozběhl. Byl podstatně větší a rychlejší než já, takže není divu, že mi byl v patách.

Kličkovala jsem mezi stromy jako zajíc. Ani mě nenapadlo vzlétnout, protože všude okolo byly stromy. Zkoušeli jste někdy vzlétat v lese? Ne? Tak to asi nezkoušejte.

Už mi docházely síly a Fenrir mi byl v patách. Už jsem se v duchu loučila se všemi, které jsem měla rada, když se mi z nebe snesla spása. Kate rychlostí blesku přistála před Fenrirem za křiku
,,Dost!"

Fenrir se zastavil těsně před ní. Pořád vrčel. Kate taky zavrčela a vlk přestal. Naštvaně na ní koukal.

Musela jsem se opřít o strom, abych opět popadla dech. Říkám vám, nikdy, NIKDY nezkoušejte hrát na honěnou s očividně hladovým vlkem.

Najednou se ke mě vlk rozešel. Už nevrčel, nýbrž kňučel. Trochu jsem couvla.

,,Neboj, chce se ti jen omluvit, že tě naháněl. Prý si myslel, že jsi nějaká hrozba a prý taky nějakej ten den nejedl." řekla mi Kate, když viděla, jak couvu. Zastavila jsem se. Vlk ke mě došel a drcnul do mě čumákem. Já ho prvně opatrně pohladila.

Cítila jsem, jak se nadechl. Oči se mu rozšířily a on začal poskakovat jako nějaké malé štěně. V tu chvilku byl roztomilý.

,,Proč tak jančí?" zeptala se Kate s nechápavým výrazem mířícím na Fenrira.

,,Minutku." Napojila jsem se mu na mysl. Poznal, že to jsem já a dovolil mi to. Zjistila jsem, že ze mě cítí Lokiho (svého tátu) a proto tak vyšiluje. Neviděl ho celou věčnost (asi 500 let podle jeho).
,,Cítí že mě tátu."

Kate po mě hodila výraz alá ,Ty víš kdo je náš táta?'.
,,Abych ti to upřesnila, cítí ze mě Lokiho. A Loki je jeho táta. Že jo, Fenri?"

Fenrir přestal poskakovat, ale s vlčím úsměvem a máváním ocasem na mě hleděl.

,,Co s ním budeme dělat?"

,,Řekla bych, že prvně musíme kontaktovat Lokiho, a s ním se pak domluvit na tom, co bude s Fenrirem."

,,Jo ale jedna z nás tu musí zůstat." konstatovala Kate.

,,Myslím, že by jsi to měla být ty. Tebe poslechne."

,,Tebe taky, a navíc, já nejsem ta, která tu pár kilometrů běžela sprintem a byla málem sežrána obřím vlkem." výtězně se usmála Kate.

,,Ale ty víš o vlčích víc než já, a navíc jsem starší a nechci, aby se ti stalo něco podobného jako mě. Takže mě tu čekej tak za max dvacet minut. Zatím čus!" řekla jsem a vzlétla směr Loki. Ještě jsem slyšela, jak ti Kate dala ruce na obličej a zamumlala
,,Mě z ní jednou klepne."

Mířila jsem do paláce, hradu, sakra! Pořád v tom nemám jasno co to je! Dejme tomu že zámek, dobře?

Takže znova. Mířila jsem do zámku. Loki zrovna vycházel do zahrad. Neměl na sobě to Midgardské oblečení, ale jeho oblíbené Asgardské.

Sletěla jsem před něj.

,, Dobré ráno lásko." řekl a políbil mi s úsměvem ruku.

,,Loki, dobré ráno, ale na tohle teď není čas." rozhlédla jsem se a pak mu pošeptala
,,Fenrir je tu."

Šlo vidět, jak mu v očích zajiskřilo. Usmál se ještě víc.
,,Kde?"

,,Kate ho hlídá, dovedu tě tam, ale pěšky nepůjdeme."

,,Had?" zeptal se.

,,Had." přikývla jsem. Proměnil se v zeleného hada a obtočil se mi kolem nohy. Vzlétla jsem a zamířila k přibližné pozici těch dvou.

Přistáli jsme v lese na místě, kde Kate a Fenrir čekali. Teda, spíš Kate čekala, Fenrir spal a byl pěkně kawaii. Had se mi odmotal z nohy a proměnil se zpět v Lokiho.

,,Ty prostě neumíš lítat pomalu, že jo?" usmál se na mě zapřený rukama na kolenech. Když se po chvíli narovnal, vydal se k Fenrirovi. Sedla jsem si vedle Kate a spolu jsme sledovaly, co se bude dít.

Loki došel k Fenrirovi a pohladil ho po hlavě.
,,No tak, chlape, je čas vstávat."
Fenrir se jen ošil přední tlapou a spal dál.
,,Ale no tak, to necháš tátu čekat?" zasmál se a podrbala ho za uchem. Fenrir zamručel jako medvěd a začal otvírat ty jeho kouzelné kukadla. Jakmile uviděl Lokiho, hned vystartoval a začal ho horlivě oblizovat tak, že Loki spadl na zem a jen se smál.

,,Dobře Fenri, to stačí, kluku." řekl a Fenrir přestal.
,,Ano, taky tě rád vidím." zasmál se znova a Fenrira objal kolem krku. V jeho srsti se téměř ztratil.

,,Budu tě muset ostříhat." zahuhlal z Fenrirovi srsti a obří vlk začal vrčet.
,,Tak to na stříhání máme stejnej názor."

,,A jde to poznat." zašeptala jsem Kate.

,,Hej! Já vás slyšel!"

,,To je sice hezký, ale pravda je někdy krutá, brouku." nevinně jsem se usmála a ještě si nad hlavou nad rohy vyčarovala siluetu svatozáře.

A tak jsme, dámy a pánové, všichni čtyři chitili výtlem.

1049 slov