Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 27. - Vyjížďka

Sleipnira jsem hladila ještě nějakou dobu, než mě jemně šťouchnul směrem ke stádu.

Otočila jsem se na něj.
,,Ty chceš, abych tam šla?" Sleipnir se jen zakřenil. Je to božan.

Udělala jsem pár kroků směrem kam mě šťouchnul. Sleip se zařadil vedle mě a já mu položila ruku na první rameno. Uklidňovalo mě, když jsem cítila koňskou vůni a klid. Když jsem cítila, jak svaly obrovského koně vedle mě pracují.

Byli jsme asi 20 metrů od stáda a první koňské hlavy se začaly otáčet. I hříbata si přestala hrát.

Napojila jsem se koním na mysl a vyslala k nim kladné pocity. U jedné sněhově bílé klisny jsem to ani dělat nemusela.

Přišla k nám. Byla nádherná. Bílá hříva jí spadala na čelo až do půli hlavy. V očích byl vidět klid a mír. A její duše byla jako diamant - krásná a plná moudrosti a lásky, taková, která se v dnešní době jen tak nevidí.

Došla ke mě. Chvilku jsme si jen tak hleděly do očí. Zvedla jsem levou ruku, pravou jsem nechávala na Sleipnirovi. Opatrně jsem jí pohladila.

,,Ahoj holka, jak pak se jmenuješ?" zeptala jsem se jí, i když jsem tušila, že mi neodpoví. Myslela jsem si to, ale opak byl pravdou.

,,Star, a ty?" ozval se mi v hlavě sametově jemný hlas klisny.

,,Já Chloé. Jsi nádherná. Ale jak to, že se mě nebojíš? Ostatní koně jsem musela myslí uklidňovat."

,,Sleipnir dokáže poznat čistou duši. Dojde jen za tím, kdo ji má. Zatím jsi to byla jen ty a královna Frigga. A samozřejmě rodina je rodina takže i princ Loki. Takže díky němu jsem to poznala."

,,Waw." vydechla jsem. Povídaly jsme si dlouho. Seděli jsme na louce. Teda, já seděla a Star ležela, stejně tak i Sleipnir po mém druhém boku.
Zjistila jsem, že je to Frizina klisna a jsou jí teprve 4 roky. Stejně jako Thal.
Sleipnirovi je něco málo přez 1000 let.
Dokonce jsem i blbla s hříbaty.

Sleip si položil hlavu do mého klína a já ho hladila. Na to, že byl tak mohutný byl neuvěřitelně umazlený.

,,Vidím, že už jsi se stihla seznámit se Sleipnirem a Star." ozval se nade mnou pobavený hlas Friggy.

,,Ou, ahoj, ano, jsou to zlatíčka." řekla jsem nacož se Sleip zase zazubil, vytlemenec.

,,Půjdeme?"

,,Kam?"

,,No přece na projížďku milá zlatá. Chceš jet na Sleipnirovi?"

,,Ajo, já zapomněla. Ráda bych, ale nevím, jak se na něj dostanu." chvilku jsem zapřemýšlela. ,,Plot!"

,,Tak je pojďme osedlat." řekla s úsměvem Frigga a vydala se do stájí. My tři jí následovali.

Po namáhavém sedlání, kdy se Chloé málem zcvokla ze Sleipnirovy výšky