Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 19. - Heil Hydra

Otevřela jsem dveře do koupelny a naskytl se mi hrůzný pohled.

V rohu koupelny byl svázaný a polomrtvý táta a okolo na zemi a stěnách krev. Táta měl roztrhlý ret, pár řezných ran a modřiny. Hodně modřin. Na zrcadle bylo krví napsáno ,, JÁ SE VRÁTÍM CHLOÉ". V tu chvíli přišel do koupelny i Loki.

Nahrnuly se mi slzy do očí a rozběhla se k taťkovi.

,,Tatí! Táto prosím vzbuď se!" třásla jsem s ním jako posedlá. Po asi 10 minutách jsem to vzdala. Loki si kleknul vedle mě a obejmul mě. Zavrtala jsem mu hlavu do hrudi a nechala slzám volný přístup.

Ozvalo se zakašlání, prvně jen trochu ale uslyšela jsem to. Přestala jsem vzlykat a zbystřila. Znovu se ozvalo zakašlání a já se vrhla k taťkovi.

,,Tatí, tatínku ty žiješ!" rozkřikla jsem se štěstím.

,,Jistě, na smrt jsem moc mladej, krásnej a perspektivní." nevině se usmál. Miluju jeho schopnost udělat si ze všeho srandu i v té nejhorší situaci.

Jednou, když se se mnou rozešel kluk, jmenoval se Jason a spíš mě podvedl, tak jsem to řekla tátovi a on mi rychlostí světla zlepšil náladu. Jen pár slov. Bylo mi tehdy pouhých 14 a táta mi řekl ,,Ten pablb ti nestojí za to aby jsi brečela holčičko moje. Jsi ta nejkrásnější dívenka na světě, určitě si najdeš někoho lepšího." a co řekl se vyplnilo. Mám skvělou druhou rodinu, úžasného přítele, sestru, magii a znám svůj původ. Co víc si můžu přát? A ještě jedna a poslední a nejlepší věc - TÁTA ŽIJE!

Pomohla jsem mu posadit se, ale jakmile si všiml Lokiho, málem zase omdlel. Vše jsem mu od Stuttgartu pověděla.

,,Takže mě teď napadlo. Ty nejsi můj biologický táta ale úžasnej strýček?"

Jen sklopil zrak.
,, Omlouvám se že jsem ti to neřekl dřív zlatíčko."

,,To je v pořádku, TATI." slovo TATI jsem zdůraznila a objala ho.

Teď mi došlo, že ještě není rozvázaný.

Vzala jsem vytvarovaný nožík a přeřízla lana.

,,Omlouvám se Chloé, moc se omlouvám."

V tu chvíli Loki spadl na zem a nevěděl o světě. Z krku mu trčely tři uspávací šipky. V tu chvíli mi to došlo. TÁTA PRACUJE PRO HYDRU!!! Štíhlá jsem se převést do lidské podoby a Lokimu odčarovat křídla.

V další sekundě se mi před očima dělaly mžitky a já se odebrala do světa snů. Co snů, to přehráním, nočních můr. A opět kamarádka tma.

Probrala jsem se v zasmrádlé cele. Chtěla jsem se pohnout ale nešlo to. Ruce, nohy, tělo a dokonce i krk a hlavu jsem měla přivázané na dřevěné desce, na které jsem ležela. Byla jsem přivázaná, abych ležela na zádech.

Jestli se ptáte jak to vím, tak materiál snad ještě poznám, no ne?

Zkoušela jsem se vysvobodit, ale nešlo to.

Vtom se rozrazily dveře a v nich stálo pět agentů Hydry. Došli ke mně a nasadili mi rukavice s jehličkami. Kovovými jehličkami. Zkusila jsem se vysvobodit kouzlem, ale jehličky se mi zabodly do prstů. Začalo to pálit, ale přežít bez velké bolesti se to dalo.

Lehátko se ukázalo jako takový ten vozíček, který je v nemocnici. Jako takové to lehátko na kolečkách. Chápeme se, ne?

Převezli mě do místnosti, která vypadala jako operační sál a dovezli mě pod nějaké další, mnohem větší jehly. Zděsila jsem se.

Zabodly do mě 12 velkých jehel, 3 do každé ruky a nohy. To jsem byla ještě jakž takž v klidu, ale pak do mě vpustili nějakou modrou tekutinu. Byla to strašná bolest, přála jsem si v tu chvíli zemřít. Snažila jsem se bolesti alespoň trochu zbavit kroucením se, ale kvůli popruhům to nešlo. Trvalá jsem bolestí, bylo to horší než tehdy u SHIELDu v helicarieru.

Už jsem nic nedokázala vnímat a tak jsem se propadla to tmy.

Probudila jsem se v mě zasmrádlé cele. Pokusila jsem se pohnout, ale nešlo to. Zkoušela jsem to pořád dokola a dokola, ale nic.

Rozrazily se dveře a v nich stála žena. Vysoká, štíhlé postavy, vlasy měla dlouhé, u hlavy růžové, pak fialové a konečků modré. Byla v černé uniformě, která vypadala jako SHIEKĎácká, až na chobotnicový znak na rameni.

,,Vstávej a neflákej se tak. Dostala jsi sérum poslušnosti, takže budeš vycvičena. Máš v sobě čip, který ti dá šok, když se pokusíš utéct, případně tě omráčí, nebo tě zabije. Útěk je nemožný. Jo a jmenuji se Rachel, ale ty mi budeš říkat šéfko nebo paní." oznámila mi a chtěla odejít.

,,L - Loki. K - Kde j - je?" vychraptěla jsem ze sebe.

,,Tvůj kamaradíček bude mít stejný osud jako ty, neboj, ještě se potkáte, ale vědět to nebudete." pohrdavě se ušklíbla a odešla.

Došli dva agenti a uvolnili mi popruhy.

Time skip

Už to bylo pár dní co jsem tu trčela. Rachel jsem překvapila tím že umím bojovat. Teď jen trénujeme a hodně jsem tím zesílila. Už jsem se hodněkrát pokusila utéct, ale vždy ne chytili a mučili. Kov, jak já nesnáším kov.

Zrovna jsem seděla u stolu s miskou jidla, když jsem si všimla Lokiho sedícího asi 4 místa ode mě. Měl prázdný výraz a koukal do blba (nebo na).

Došla jsem k němu a zamávala mu před očima rukou. Byl pořád v tranzu.

,,Loki? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho.

,,Jo ahoj, promiň, přemýšlel jsem. Dostala se ke mě informace, že nás za měsíc vyšlou na misi s nějakým Winter Soldierem."

,,Paráda díky."

Pohled Kate

Chloé byla už několik dní pryč. Tony se snažil vyhledat její polohu pomocí JERVISe, ale NYAH se chovala nepřátelsky a málem vyřadila brnění z provozu.

Mobil byl v domě jejího adoptivního otce.

Snažili jsme se jí všemožně najít, ale nic nefungovalo. Pomalu, ale jistě jsme ztráceli naději. Za by nás Chloé dobrovolně opustila?

Od Steva a Tonyho jsem zaslechla nějakou teorii o Hydře. Prý je to něco jako SHIELD, až na to, že je nepřátelská.

Jediné, co mě tady drží je vztah s Peterem. Stali se z nás nejlepší přátelé a asi jsem se do něj zamilovala.

,,To bude v pořádku, Chloé se najde." přišel ke mě a obejmul mě.

,,Snad máš pravdu." odpověděla jsem a objetí mu oplatila.

1001 slov