Monster [Loki FF] ✓

Kapitola 24. - Shel'on

Pohled Kate

Uslyšela jsem křik. Křik mé sestry.

Rychlostí, jak Chloé ráda říká, namydleného Thorova blesku jsem se zvedla z gauče a mířila k výtahu.

,,JARVE! V jakém je to patře?"

,,V nemocničním patře, slečno Moonová." odpověděl.

Dveře od výtahu se otevřely a já vyrazila. Mířila jsem po zvuku a tlak proti mě sílil. Blížila jsem se, to jsem věděla jistě.

Když byl tlak a vzdušné vlny už moc silné chytla jsem se dveří a vtrhla dovnitř.

Na zemi klečela Chloé. Brečela, křičela a vydávala vzdušné vlny.

Před ní na lůžku ležela křídla. Její křídla. Až teď jsem si všimla, že je nemá.

Bylo mi to líto. Moc líto. Ale teď byla má hlavní priorita uklidnit Chloé jinak tu zničí všechno.

,,Chloé! Chloé, klid."

,,K - Kate?" podívala se na mě s oteklýma očima. Vlny okolo trochu zeslábly. Došla jsem k ní a objala ji.

,,To bude v pořádku, Chloé. Teď se hlavně trošku uklidni, prosím." zašeptala jsem a přitom jí hladila po zádech.

Když už vlny zmizely a brek přestal, zjistila jsem, že mi Chloé usnula v objetí.

Za dobu, co tu nebyla jsem si zlepšila kouzla a zjistila jsem svou novou schopnost - teleportaci.

Teleportovala jsem nás do jejího pokoje a uložila jí. Ještě jsem se vrátila a vzala křídla.

Dostala jsem nápad.

Zkusila jsem kouzlo, díky kterému jsem vyčarovala skleněnou vytrýnu.

Přenesla jsem se s křídly i vytrýnou do sestřina pokoje a vytrýnu zatlačila ke zdi. Otevřela jsem dvířka a kouzlem křídla zavěsila.

Doufám, že se takové uskladnění bude Chloé líbit.

Šla jsem se proletět. Let mě před 3mi měsíci učila Chloé. Sice jsem většinu času v lidské formě, ale nemít křídla si teď už nedokážu představit.

Nedávno jsem v knihách od Lokiho co studovali s Chloé objevila kouzko, které odhalí rádce. Každá víla královské krve by ho měla mít. A naše matka přece byla královna.

Když jsem se vrátila do Tower Chloé už chodila po patře jako tělo bez duše. Bylo mi jí líto.

Šla jsem do obýváku a nalistovals v jedné z mnoha knih kouzlo.

,,Animalis, aut consiliarius regius sanguis inventa."řekla jsem kouzlo a dělala pohyby co byly na obrazcích. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem na zádech ucítila něčí dech. Myslela jsem, že je to Peter, ale nebyl.

BYL TO OBŘÍ ZRZAVO - RUDÝ POLOPRŮSVITNÝ VLK!

Jakmile jsem se vzpamatovala zaujala jsem bojovou pozici. Přesně tak, jak mě to učila Nat.

,,Zdravím, má paní, jsem rád, že vás poznávám." ozval se mi v hlavě hrubší mužský hlas. Rozhledna jsem se, nikde nikdo.

,,T - To mluvíš ty?" zeptala jsem se šokovaně. Vlk jen přikývl.

,,Jmenuji se Shel'on. Jsem váš přítel, ochránce i rádce. Cokoli budete potřebovat. Jsem něco jako duch, ale můžu se kdykoli na vaše přání zhmotnit." opět promluvil.

,,A uděláš to prosím? Máš krásnou srst a zajímá mě, jestli je i heboučká." Vlk opět jen přikývl a zhmotnil se.

Přiblížila jsem se a opatrně se dotkla srsti. Podívala jsem se jak se vlk tváří. Jen přikývl a já rukou zajela do té heboučké a měkké srsti.

PLYŠÁČEK NA SPANÍ!

POLŠTÁŘ!

DEKA!
No...deka asi ne.

Napadalo mě tolik věcí, co si z něj můžu udělat (!ze živého!). Musím se s ním seznámit lépe.

Už jsem se zmínila že ujíždím na hebkých srstech? Ne? Tak teď se zmiňuju.

,,Mám v domě různé existence, ale tak hustýho vlka ještě ne." vstoupil do dveří Tony.

,, Jé, zdarec Toníku! Představím vás, Tony, Shel'on, Shel'one, Tony."

,,Zdravím chlupáči." zamávala Tony.

Vlk 'zaštěkal', ale u mě v hlavě to znělo jako "Taky tě rád poznávám".

,,Taky zdraví." přeložila jsem Tonymu Shel'ovu řeč.

Byl to úžasný pocit mít někoho, komu člověk může beztrestně lézt do srsti.

Nakonec se ukázalo, že je Shel'on jako štěně. Hrál si, aportoval, prostě všechno jako normální pes. V tu chvíli jsem si připadala jako malé dítě hrající si na dvorku se psem skoro větším než je samo, za dozoru rodičů z verandy. Úplně jsem zapomněla na problémy, prostě odjely na Hawaii. Dovolená nikomu neuškodí.

,, Vidím, že se ti to povedlo, gratuluji. Já sama ještě nejsem tak daleko. Učíš se rychle." ozval se Chloenin hlas ode dveří.
,,Mimochodem děkuju. Jsi skvělá sestra." pousmála se a odešla do kuchyně.

Nevím proč, ale začíná mi připadat divnější než předtím.

Pohled Chloé

Upřímně? Záviděla jsem jí. Mám ji ráda, ale vemte si, jak dlouho trénuju kouzla já a jak dlouho ona. Je lepší než já. V boji i kouzlech, má křídla, necítí za nic vinu. Bože jak já jí závidím.

Odešla jsem si do kuchyně udělat drink. Lépe řečeno vzít Tonymu 4 láhev chlastu.

Vrátila jsem se do pokoje a jednu lahev otevřela. Dál už si nic nepamatuju.

Pohled Steva

Dotrenoval jsem a šel zpět do obýváku. Cestou jsem šel okolo dveří od Chloenina pokoje, ze kterých byl slyšet zpěv.

,,Jsem jednorožec růžový
co se vůbec nevoní,
my prdíky jsou jak duha
pro tvůj nosánek to je vzpruha,
smrdím jako rybina
tydydudu tydydudu dyp dyp."

Otevřel jsem dveře od jejího pokoje a to, co jsem viděl si budu pamatovat i po smrti.

Chloé všude běhala, rozkazovala třpytky a zpívala. Až si mě všimla skočila z postele na mě. Skončila mi okolo ramen.

,,Bože Steve, jak já tě žeru." V tu chvíli jsem podle flašek okolo poznal, že je totálně namol.

,,Já tě mám taky rád, ale teď je čas spinkat." Vzal jsem jí jako princeznu a položil na postel.

,,Ale Stevie! Já ještě nechci spát!" Kňourala.
,,Zůstaneš tu se mnou aspoň?" udělala roztomilá psí očka.

,,No dobře, jen něco donesu." s tím jsem došel pro kýbl, skleničku s vodou a prášek na bolení hlavy.

Došel jsem zpátky.

Chloé už usnula. Kýbl jsem jí dal vedle postele, skleničku a prášek na noční stolek. Lehl jsem si vedle ní.

Otočila se směrem ke mě, hlavu si dala na moji hruď a ruku si přehodila přeze mě.

Cítil jsem se krásně, jako když jsem poprvé políbil Peggy.

Ach, Peggy, jak mi chybíš. S těmihle myšlenkami jsem usnul.

Čus! Po milionu a půl jezech je tu další kapča. Snad se líbí.
Na tuhle jsem nejvíc pyšná.

1004 slov