Hunter/Vmin

2- Night

Uběhlo několik hodin během kterých chlapci došli veškeré slzy a zmohl se jen na prázdné popotahování a skučení.

Celé tělo se mu třáslo a nedokázal své svaly přimět k jakékoliv činnosti. Nemohl si ani setřít slané potůčky na jeho tvářích. Zrzavé vlásky se mu lepily k čelu a oblečení mu od země Pomalu chytlalo vlhkost.

Celou svou duší si přál být doma v teple, suchu a hlavně v bezpečí. Představoval si huňatou deku, do které by se zachumlal a popíjel teplý, zelený čaj.

Místo toho ležel na studené zemi daleko od domova, sám a k smrti vystrašený.

Náhle se ozval bručivý zvuk. Jakoby chlapce probral z dočasné ochablosti. Zmateně se začal v polosedě, opřený o ruce rozhlížet po původu, než si uvědomil, že zvuk vychází z jeho břicha.

Kdy jsm naposledy jedl?

Vzpoměl si akorát na pár chilli lupínků smažených brambor na párty jeho kamaráda a ty se za plnohodnotné jídlo považovat nedaly.

S povzdechem se převrátil na záda a upřel pohled přes koruny stromů do mraků. Slunce už pomalu dokončovalo svou denní pouť oblohou a stíny kolem zrzka se protahovaly, čímž činily toto místo ještě děsivější.

Mladíkovu mysl zaplnily obavy To tu budu muset spát? v okolí neviděl nic jiného, než samé stromy, žádné místo, kam se schovat.

Postačilo by mu cokoliv, kde by se cítil alespoň trochu v bezpečí, byl schopen se smířit i s puklinou ve skále, pokud by ho tam stíny skryly, ale tady nic podobného nebylo a stromy měli větve moc nízko, aby na ně mohl vyšplhat.

Paráda, takže já si tady usnu a při mém štěstí mě tu něco ve spánku roztrhá, úžasné

Rozhodl se tedy, že tuto noc spát nebude, místo toho se raději zvedl ze země, oprášil se od jehličí a šel zase o kus dál v naději, že najde nějaké lepší a bezpečnější místo na přečkání třeba další noci, pokud se jí ovšem dožije.

Jediné světlo mu v tuto chvíli poskytoval měsíc, málo na to, aby se mohl dívat po nebezpečí, ale dost, aby nezakopl o kořen či nespadl do nějaké jámy.

Ale les se stále neměnil, jeden strom vedle druhého, občas spadlá šiška nebo větev. To vše působilo na zrzka depresivním a strašidelným dojmem.

Někde blízko v korunách zahoukala sova. Chlapec polekanně nadskočil, ale i přes snahu ptáka neviděl. Nevěděl vlastně, proč chce vědět jeho polohu, byl to prvotní instinkt, který se u vyděšeného mladíka probudil.

Šel dál, nic jiného mu ani nezbývalo, bál se, že kdyby, byť jen na chvíli zastavil, zmocnil by se ho potlačovaná únava a usnul by.

Tiše, přesto s dokořán otevřenou pusou si zívl. Rukama si protřel oči, aby je déle udržel otevřené, přestože mu neustále padala dolů a mozek se dožadoval spánku.

Na vratkých nohách se dobelhal k jednomu ze stromů, o který se opřel. I přes obavy, že usne, nemohl jít dál, ne s tak velkou pravděpodobností, že na dalsím kroku omdlí.

Otáčel se za každým podezřelým zvukem, pohybem, který zaznamenal ve stínech, dokonce se mu zdálo, že sem tam spatřil tmavou postavu.

Ale vše to přisuzoval bludům z únavy, nebo si jen přál, aby tomu tak bylo, zoufalost ho donutila tomu věřit, zatemnila mu mysl a z cela si ho podmanila.

Je to jen noc v lese, nic se mi nemůže stát

Bunda už mu přestala poskytovat dostatečnou ochranu před chladem a při každém lehkém poryvu větru se zatřásl a více se snažil zabalit do té šustivé látky zakrývající jeho štíhlé tělo.

Ve snaze se ještě o trochu víc zahřát, se stulil pod stromem do klubíčka. Dávno zapomněl na svou původní myšlenku zůstat v pohybu a neusnout.

Místo toho tu teď ležel, pomalu se mu klížily oči a jen se modlil, aby ho tu takto nic nenašlo, slabého, vystrašeného, bezbranného.

Že já někdy na nějakou párty lezl

Zrzek si momentálně vyčítal úplně všechno, dokonce se přistihl i u toho, že lituje, že svého nejlepšího kamaráda kdy potkal, za což se hned i patřičně pokáral.

Yoongi byl vlastně nejen jeho nejlepším kamarádem, ale i jeho jediným kamarádem, vždy stál při něm, sice mu ukázal trochu nebezpečný život nočních klubů, alkoholu a v jednu chvíli i drog, přesto si nemohl dovolit svému kamarádovi, cokoliv zažívat.

Dokonce i v této situaci mu pouhá myšlenka na něj dokázala vykouzlit mu hřejivý úsmév na tváři. Nevydržel mu však moc dlouho.

Někde blízko něj se ozval táhlý skučivý zvuk, ovšem ne ledajaký, zvláště v lese by ho nikdo s ničím nezměnil Vlčí vytí.

Chlapec se i přes svou únavu rychle vyšvyhl do stoje. Za vytím prvního zvířete se ozvalo několik dalších. Nemohli být příliš daleko.

Předtím zrzek nevěděl, jakým směrem se vydat, ale teď měl jasno, hlavně pryč od těch šelem. Se zbytkem posledních sil se donutil ke klopýtavému běhu někam do tmy mezi stromy.

Větve mu šlehaly do obličeje, jelikož je ve tmě neviděl a nemohl se jim tak vyhnout, nebo je odstrčit. Sem tam mu nadzvedlý kořen zachytil nohu a on jen tak tak vybalancoval pád, ale nic z toho ho v jeho útěku neodradilo.

Možná jednal až příliš impulsivně, protože svým jednáním nadělal dost hluku, který by mohl vlky přilákat, ale to ho momentálně netrápilo, jediné co ho zajímalo byl nějaký úkryt, ve kterém by mohl přespat.

Cítil, že daleko už nedoběhne. Nohy se mu motaly jedna přes druhou, dokud se doopravdy s pár kotrmelci nezřítil na zem.

Rychle se zakousl do už tak dost poraněné ruky, aby nevykřikl bolestí. To co předtím nazýval bundou bylo potrhané tak, že připomínala spíše děravý, starý hadr na vytírání.

Jedna nohavice byla roztržená od holeně až ke stehnu vpůl a pod ní se táhl dlouhý krvavý šrám. Podobné, sice menší, měl po celých rukách.

Vše bylo k jeho štěstí jen povrchové, přesto mu to působilo neuvěřitelnou bolest. Věděl, že nesmí křičet a přitáhnout na sebe pozornost, a tak jen zhluboka dýchal, zarýval nehty do země a snažil se myslet na něco hezkého.

Ať už chtěl, nebo ne, oční víčka mu i přes bolest začala padat dolů. Tentokrát se spánku nebránil, alespoň ho dokázal odtrhnout od vystřelujícího, štípavého pocitu.

A pokud ho tu něco najde a zabije, neucítí to.

V tu chvíli jsem si myslel, že je to to nejhorší v mém životě, ale to jsem se šeredně spletl

No,brzké vydávání kapitol mi moc nejde

Ale zkrátka mám nějaké potíže, které, ač nechci, musím řešit

Doufám, že se psaní budu moct věnovat více, protože mě to moc baví

Doufám, že i vás baví čtení 😉😉

BloodyPrincess