Hunter/Vmin

6- Just My

"Vstávej" do spícího zrzka kopl onen záhadný muž. Poprvé slyšel jeho hlas, hluboký, nekompromisní hlas. Chlapci se už jen z toho zvuku rozechvěly konečky prstů.

Vzhlédl k tváři svého věznitele. Stále na sobě měl kapucu a roušku, takže stejně nic neviděl. Zahalený ho však moc dlouho rozkoukávat nenechal, popadl ho za vlasy, vytáhl na bolavé nohy a táhl ho ven z téměř prázdné místnosti.

Mladík neměl šanci jeho rychlému tempu stačit, a tak už po pár krocích se slzami v očích zakopl a spadl na zem "Prosím~" zavzlykal a zadíval se neznámému do očí, nebo spíš do místa, kde tipoval, že by měl mít ve stínu od kapuce oči.

Muž mu s povzdechem pomohl na nohy a už volněji ho před sebou tlačil do schodů. Zrzek neměl ani ponětí, co s ním hodlá dělat. Už jen velká dlaň mezi jeho lopatkami ho neuvěřitelně děsila.

Vyšli do malé haly se třemi dveřmi. Jedny, ze kterých přišli, jedny úplně stejné a jedny o trochu větší a určitě robustnější.

To je východ, musí to být východ

Chlapec na chvíli zauvažoval nad útěkem, než si uvědomil své šance. Se zraněnou nohou a velice zesláblý by se vězniteli sotva dokázal vykroutit, na tož utéct při tak malé pravděpodobnosti, že nebude zamčeno.

Se sklopenou hlavou se tedy nechal chytit za paži a odtáhnout druhými dveřmi do... asi obýváku. Neměl moc času se rozhlížet, jelikož ho zahalený vláčel dál, až do ložnice, kde ho zkopl na kolena.

Chlapec zasyčel bolestí, ale jinak zůstal v klidu tak, jak mu bylo bezeslov nakázáno. Když neznámý viděl, že zrzek nebude utíkat, pustil ho a odešel si pro něco, skrytého v šuplíku skříně.

Klečící mladík ho upřeně sledoval a klepal se strachy. Ta nejistota, která svírala jeho mysl se stále zvětšovala. Zahalený se k němu po chvíli hledání obrátil čelem a ukázal černý šátek ve svých rukou.

Zrzek kňuknul strachy, ale neodvážil se ucuknout, když si muž stoupl za něj, přiložil mu látku na oči a vzadu za hlavou zavázal na pevný uzel. Takhle se mu chlapec líbil, vyděšený, zmatený a bezbranný.

Klekl si před něj a pohledem uchváceně sledoval jeho klepající se rty. Zvedl ruku a palcem mu po nich zlehka přejel. Měl je heboučké jak dívka, celkově měl spíše dívčí postavu, jen hrudník měl plochý.

Slaďoučký

Usmál se při pohledu na jeho opatrné reakce. Bylo tak moc vidět, jak by tu nechtěl být, ale bál se odporovat. Muž ho prozatím naposled pohladil po tváři a nechal ho samotného klečet uprostřed pokoje.

Mezitím si sundal roušku a mikinu, pod kterou měl jen holou kůži. Prohrábl si své přirozeně černé vlasy a protáhl si krk. Jeho vlasy mu přišli oproti těm chlapcovým obyčejné, ale byl takto spokojený.

Popadl mladíka do náruče a hodil ho na postel. Nedbal na jeho vystrašený výkřik a přidržel ho na místě, jelikož se automaticky snažil schoulit do klubíčka. Nemohl vidět, jak se jeho oči plní slzami, jen sledoval jeho chvějící se tělo.

Už nechtěl dál čekat zrzek ho dokázal jen svým ustrašeným chováním vzrušit. Hrozně ho chtěl a mohl ho mít, nic mu v tom nemohlo zabránit.

Přitiskl mu své rty na krk a začal tvořit jednu značku za druhou Jen můj mladík se marně snažil vzpírat, ale oproti svalnatému černovláskovi neměl sebemenší šanci.

Skrz šátek mu začaly prosazovat slzy, pochopil, co ho čeká a věděl, že se tomu nemůže vyhnout, že se nedokáže bránit. Bolestně zasténal nad siným skousnutím jemné kůže na jeho krku.

Netušil, že tímto neznámého ještě víc vybízí k činnosti. Ani se nenadál a měl roztržené triko. Kvůli lápce přes oči se nedokázal orientovat a mohl jen stěží předvídat, co mu muž hodlá provést dál.

Celý se klepal, když mu začal opečovávat bradavky, aby ho alespoň trochu vzrušil a nemusel ho tolik držet. Moc dobře věděl, že pokud si to mladík bude byť jen trochu užívat, bude povolnější a i on si svůj záměr více vychutná.

Rozepl zrzkovi potrhané kalhoty, které i se spodním prádlem odhodil někam do koutu pokoje. Chlapec se otřásl náhlou zimou a naskočila mu husí kůže.

Muž rychle vysvlékl i sebe a víc se na menšího přitiskl "Prosím~" zavzlykal znova. Slova teď pro něj byla silnější než hrubá síla, ale ani ty mu neposloužila, neznámý jim nevěnoval žádnou pozornost.

Vklínil se zrzkovi mezi nohy a otřel se tak svým naběhlým penisem o jeho vstup. Mladík se po tomto lehkém, přesto velice intimním dotyku začal zmítat a snažil se utéct.

Prosím, já nechci, ne takhle, nechci

Zoufale plakal, nechtěl takto přijít o své poprvé. To že ho přitahuje stejné pohlaví si přiznal již dávno, taky to, že asi nikdy nebude ten dominantní, ale chtěl takovéhle věci prožívat s někým, koho bude milovat a kdo mu bude lásku opětovat. Ne s někým, koho ani nezná.

Černovlásek už se nedokázal držet zpět, ani nechtěl. Na jeden příraz pronikl do nitra plačícího zrzka. Bolestný výkřik se roznesl po místnosti, jak náhle chlapec přišel o to málo, co tu měl.

Nikdo mu však nenechal si zvyknout na zvláštní pocit v jeho pozadí a neznámý hned začal tvrdě přirážet, mladík mu nestál za jediné vlídné, nebo uklidňující slovo.

Jediné, co ho zajímalo byla neuvěřitelná slast, kterou mu chlapec nedobrovolně poskytoval. Přirážet do něj jak smyslů zbavený.

Tak úzký, tak krásný, tak nevinný a jenom můj.

Začal zrzka náruživě líbat. Konečně ochutnal jeho lákavé rtíky. Sladké a cheboučké, vychutnával si je, bral si vše, co mohly nabídnout.

Sotva dovolil se maličkému nadechnout a už mu plenil ústa hbitým jazykem. Chlapec to však už nijak zvlášť nevnímal. Stále byl při vědomí, ale bolest ho natolik otupila, že nedokázal u něčeho tak malicherného, jako jsou polibky bez citů, udržet pozornost.

Černovlásek cítil, jak se jeho vrchol blížil. Chytl zrzkovi krk a zmáčknul, ten přidušeně a již plně vnímající zalapal po dechu. Muž ho však nepustil. Zrychlil tempo svých pohybů v něm a s posledním hlubokým přírazem zaplnil jeho nitro svým semenem.

Teprve tehdy dovolil chlapci se nadechnout. Celý šťastný, že se v jeho plicích opět nachází kyslík ani nezaznamenal, že už se v měkké posteli nachází sám.

Neznámý ho, mezitím co se oblíkal, celou dobu pozoroval. Trochu ho hlodl osten svědomí, když viděl, jak ho zřídil. Upocený, uplakaný a zlomený se na madraci téměř nehýbal, vypadal jako mrtvý.

Co je mi po tom, stejně ho dříve nebo později zabiju.

Za kroutil hlavou, aby z ní vyhnal podobné soucitné myšlenky. Zrzek vypadal, že mu tam do pár minut usne a to on nechtěl. Vytáhl ze skříně ještě jedny boxerky a větší triko, do náručí popadl jeho tělo, protože bylo jasné, že chodit by nezvládl a rychlým krokem s ním zamířil do sklepa.

Chlapec se marně pokoušel vyvléct z jeho sevření během čehož mu z očí spád šátek. Na schodech se místy bál, že kvůli jeho neklidu oba spadnou.

Nakonec se mu přecejen podařilo dostat ke dveřím od místnosti, kde maličkého držel a i přes jeho protesty tam s ním tvrdě praštil o podlahu, bylo mu jedno, jestli mu tak ublížil, nebo ne.

Ještě po něm hodil oblečení a zamkl ho. Po dnešku věděl, že bude přítomnosti zrzavého chlapce využívat častěji.

Ale jedno se nezměnilo, stále patříš jen mě.

No, obávám se, že je ta kapitola trochu slabší

Tak nějak dneska nejsem ve své kůži, ale hrozně moc jsem chtěla psát

Snad nejste moc zklamaní

BloodyPrincess