Hunter/Vmin

31- You'll Regret

Taehyung pohlédl na oblohu. Už byla docela tma. Neuměl podle měsíce určovat čas, ale s jistotou mohl říci, že před svítáním se vrátit nestihne.

S povzdechem pohlédl na tělo pod ním. Jedna tenká čára na krku. Vypadalo to až uboze na to, že to dokázalo zničit silné, zdravé, mladé tělo.

Lidi by toho měli vydržet víc

Dál se mrtvím chlapcem nezabýval. Krvavé ruce strčil do kapes a šouravým krokem se v té tmě odebíral domů.

Od kdy tomu sakra říkám dovom?!

Vztekle nakopl větší kamen, až se odkutálel stranou. Zato V-ho z toho pěkně bolela noha.

"Kurva... Posranej šutr" prsknul do prázdna a s ukopnutým malíčkem pokračoval dál.

"Chudák kamínek" Taehyung ještě náruč přidal do chůze, když ten hlas uslyšel. Ale vlastnímu šílenství utéct nejde.

"A ten chlapec, taky jsi ho chudáka zabil" to černovlasého rozčílilo "A co jsi udělal ty mě, debile?!" zakřičel. Teď už bylo jedno, jestli bude potichu, či ne, vyplašit mohl maximálně ptáky ve větvích.

"Nezapomeň, že jsem tě nezabil, i když jsem mohl" ušklíbl se červenovlasý "A záleží na tom? Tohle je ještě horší!" Tae byl zase vzteky bez sebe.

Jimina, potřebuju Jimina...

Bylo zvláštní, jak si na zrzkovu přítomnost během těch pár týdnů zvykl, stejně jako na jeho uklidňující účinky.

"Tak ty se předem ou chceš schovat za Jimina? Směšné" V si moc dobře uvědomoval, že tenhle přelud Jungkooka i vše, co řekne pochází z jeho hlavy. O to víc to bolelo.

"Ztrať se" zavrčel na vysmátého chlapce. V tuto chvíli by dal snad vše za to, aby mohl tomu zabedněnci prostřelil mozek.

"To jsou trochu morbidní představy, nemyslíš Taehyungie?" "Nechceš zde hnout?" prskl po něm a snažil se dostat co nejdříve domů.

"To bys musel umřít nejdřív ty" zasmál se, až se z toho málem zadusil. Černovlasý prudce zastavil

Zemřít? Stačilo zemřít a budu mít klid?

Vždyť je to logický! Jsem debil nebo co?

Taehyung sáhl za opasek a vytáhl zbraň a zaujatě si ji prohlížel. Jen jedno zmáčknutí.

"Panebože ty to jdeš opravdu udělat"

V si pistoli otáčel v ruce, potěžkával si ji. Už dlouho nebyl takto zaujatý, něčím tak obyčejným.

Vždycky měla na rukojeti to 'V'

"Ty seš fakt cvok"

Hezký způsob, jak si něco označit...

Pomalu zvedl ruku ke své hlavě, hlaveň přitiskl ke spánku a stisknutím kohoutku nabil.

Konečně se toho bastarda zbavím.

"A co Jimin?!"

*PRÁSK*

Zbraň s lehkým šramotem dopadla na zem. Ovšem v porovnání s předchozím výstřelem to bylo téměř neslyšitelné.

Kulka našla cíl v staré borovici, o kterou se ještě před chvílí pobaveně opíral přelud.

Střelec šokovaně propaloval dírku, lemovanou třískami pohledem. Hluboce vydechoval a vypadal téměř jako v tranzu.

Jimin

Bylo to poprvé, co když na svůj výplod fantazie vystřelil, zmyzel. Hlavou mu však vrtala jiná otázka.

Proč jsem se sakra nezabil?

Ovšem tato otázka byla zcela zbytečná. Moc dobře si uvědomoval, jak by Jimin dopadl.

Buďto by se pokusil utéct a někde by umřel žízní, nebo by si ho tu po měsíci mile rád vyzvedl ten hnusný pašerák.

Jimin je můj!

Já rozhodnu, co s ním bude!

V nesnesl pomyšlení na to, že by se Jimina dotýkal někdo jiný, že by se o něj někdo jiný staral, že by nad ním měl někdo jiný kontrolu.

Všechna tato privilegia vlastnil on a nehodlal se jich za žádnou cenu vzdát. Na to pro něj byl zrzek příliš cenný.

Tae už se déle na místě nezdržoval, neměl důvod. Jungkook neotravoval, kulku že stromu páčit nechtěl a navíc tma kolem už skutečně pomalu řídla.

A doma je Jimin...

Těšil se na to, až si zase přivlastní jeho rty, donutí oči plakat a vezme si jeho krásné, štíhlé tělo.

Opravdu by byla škoda ho zabít

Přesto v tom bylo něco víc. Za ty roky už poznal spoustu chlapců, krásných, na první pohled submisivních, někteří byli určitě hezčí, než Jimin.

Ale zrzek měl něco navíc, něco, co právě teď hnalo Taehyunga domů a nutilo ho zrychlovat při každé myšlence na čokoládové oči.

Maskovaná střecha jeho domku už se míhala mezi stromy, stejně jako zlatý kotouč vycházející na oblohu.

Tae se nemohl dočkat, i kdyby mohl jen zajet prsty mezi jeho zrzavé vlasy, stálo by to za to. Jimin byl jako droga.

Stačí ochutnat a není cesty zpět

S nadšením odemkl oba zámky na dveřích a vešel do haly. "Prcku?!" zavolal, mezitím co znovu zamykal.

Ale odnikud se žádná reakce neozvala. "Jimine?" tentokrát už se otočil směrem ke kuchyni.

Na první pohled bylo vše, jako vždy. Černá kuchyňská linka, nějaké nádobí ve dřezu, stůl s židlemi... Třemi židlemi.

"Zrzku!" rozrazil dveře do koupelny, protože byly blíže, ale za nimi nikdo nebyl. Doufal, že Jimina vyruší při očistě, klidně se židlí ve sprše.

Kurva prcku, kde seš?!...

Vběhl tedy do ložnice. Šokovaně zůstal stát naproti jedinému oknu, co v domě měl. Nemohl si ho tu odpustit.

Teď tu však spíše než okno byla jen obdélníková díra ve zdi lemovaná ostře vyhlížejícími kusy skla.

Šokovaně přišel blíž a jeden z nich opatrně pohladil prstem. Lehce se řízl do bříška. Nijak zvlášť se tím ale nezabýval, spíše ho zaujalo, co viděl pod oknem.

Židli už hledat nemusím

Rychle se odtrhl od okna a rázným krokem se vydal skrz dům zpět k východu.

Bylo mu jedno, že se nenajedl, ani nenapil, vyběhl znovu do lesa s jedinou myšlenkou.

Jimin utekl...

A bude toho sakra litovat

Tak tu máme další díl

Tae je nasranej a Jimin bůh ví kde...

Jak se to bude vyvíjet?

Jinak taky vám tak blbne Wattpad?

Stále se mi to načítá a nakonec to spadne.

Ale už si z toho nic nedělám, protože bez karambolů by to nebyl náš milovaný Wattpad!

BloodyPrincess