Hunter/Vmin

26- Visit

"N-návštěvu?" Jimin byl zmatený, celou tu dobu, co tu s černovlasým tak nějak přežíval si myslel, že se s lidmi vůbec nestýká a žije podivný samotářský život vraha v lese.

Jasně ty chytré a jak by sem asi dostal jídlo?

Nad možnostmi odpovědí na tyto otázky se znechuceně oklepal a radši zůstal u verze, že mu sem všechny potřebné věci někdo vozí.

"Ano maličký, vlastně tu bude za pár minut, tak se koukej chovat" upozornil ho starší.

Jiminovi přišel V nejistý a roztěkaný. Neustále pohledem kontroloval dveře, jakoby se oné návštěvy bál.

Raději vzal opatrně použité nádobí do rukou a šel je ke kuchyňské lince umýt.

Jako vždycky

Ač si to zrzek nepřipouštěl, byl rád, že tu s ním černovlasý je. Nic mu nedělal, jen seděl u stolu a Jimin si nepřipadal tak sám.

V klidu si tedy došel pro knihu, znovu se posadil naproti jeho vězniteli a začetl se do příběhu.

V na něj koukal se zdviženým obočím. Mladší vypadal, že se ani trochu nebál.

Kam se poděl můj roztěkaný vyděšený Jimin?

Nedokázal ho pochopit. Zrzek byl zkrátka až moc komplikovaná osoba a to bylo pravděpodobně to, co ho na něm tolik fascinovalo.

Zatímco černovlasý obdivoval Jimina kousajícího si ret, mezitím co byl začtený do příběhu, když uslyšely pískání brzd.

Mladšího ten zvuk natolik vyděsil, že si knihu pustil do klína a sám málem spadl ze židle.

V na chvíli zavřel oči, pomalu vydechl, aby si dodal vnitřní odvahu a šel ke dveřím.

Jimin zůstával sedět a zvědavě nakukoval, kdo za jeho věznitelem přijel.

Třeba by mmi mohl pomoct

Černovlasý se mračil na osobu před ním. Muž byl o poznání menší a starší. Přirozeně černé vlasy sem tam brázdily šediny a tvář zdobil pohrdavý úšklebek.

"V, to je doba, co jsme se neviděli, nenudil ses tu tak sám?" provokativně si do vysokého černovláska rýpnul.

Hlavně klid

Na odpověď nečekal a prosmýkl se kolem něj do domu. Drze si ani neotřel boty o rohožku a pokračoval dál.

Zarazil se až v kuchyni, když si všiml, že to co vidí na židli není jen zmačkaná mikina, ale drobný chlapec vystrašeně koukají í do jeho očí.

"Ale... Kohopak to tu máme" úchylně si tu černou hromádku oblečení přejel pohledem.

Došel až k němu a než se stihl Jimin vzpamatovat, vytáhl ho na hubené nožky. Držel ho těsně u sebe a díval se mu do očí.

"Kde se tady vzal takový kocourek?" přejel mladšímu prsty po tváři a foukl mu na rty. Jeho dech byl cítit po cigaretách a alkoholu.

Prosím... Ať na mě nesahá

Jiminovi přišel chlap nechutný. Oplzle mu jezdil rukama po těle. Byl rád za tu velkou mikinu, díky které ty doteky tolik necítil.

"Tak počkej! Tebe si pamatuju" tvrdě mu stiskl bradu a určitě by pokračoval i dál, kdyby konečně nepřišel V.

"Okamžitě ho pusť" zasyčel a postaršího muže tisknoucího si Jimina k hrudi. Ten ovšem neposlechl.

"Ale prosímtě, máš tu nového, tak co kdybys tohle koťátko nechal mě?" prudkým trhnutím zaklonil zrzkovu hlavu a nosem mu přejel po krku.