Hunter/Vmin

34- He's Waiting

Uplynuly dva dny. V se už pomalu dal dohromady, ale, Jimin se stále neprobudil.

Nicméně už to Taehyunga neděsilo tolik, jako na začátku. Každý den mu dával pomocí své zvláštní metody napít a kromě vody mu do krku lil i mléko, aby do něj dostal i nějakou tu nutriční hodnotu.

Jediné, čeho se obával bylo, že takto zrzkovi poškodil hrdlo a pár dní toho asi moc nenamluví.

Lepší němý Jimin, než mrtvý Jimin.

Mezitím, co zrzek vyspával na gauči, se Taehyung dokonce snažil opravit okno v ložnici.

Zjistil totiž, že má ve sklepě kdovíproč jedno sklo navíc. Nejspíš počítal s tím, že někdy chytne amok a o vysklení okna se postará sám.

No nakonec se ale ukázalo, že výměna skla z okenního rámu není tam jednoduchá, takže momentálně seděl, celý pořezaný u vysazeného okna a snažil se dát rozebraný rám znovu dohromady.

To jsem si prostě do toho sklepa nemohl dát rovnou celé nové okno?!

Naštěstí už zametl všechny zbytky střepů, takže už nehrozilo, že se zrání ještě více.

Jak to tam předtím sakra drželo?!

Navztekaně do svého díla praštil pěstí. A hle, laťka zapadla do drážky. V neváhal a začal do ní bušit, dokud úplně nepřilnula na své místo.

Konečně!

Úlevně si oddechl a opatrně okno zasadil do pantů a zamkl otvírání. To už byla, oproti předešlé činnosti, prkotina.

Konečně mohl zapnout topení a věřil, že ke konci dne už bude místnost obyvatelná a on už nebude muset spát na zemi na matraci, kterou si z ložnice přinesl, protože jedno probuzení s dolámanými zády mu stačilo.

Spokojeně se vrátil do obýváku zkontrolovat Jimina. Jak už opadl původní strach o jeho život, dostavila se v plných doušcích zlost.

Jak si to vůbec mohl dovolit?!

Stálo ho to dost sebeovládání po zrzkovi neskočit a neuškrtit ho. Vlastně šel okno spravovat jen proto, aby se odreagoval.

Jen počkej, až se probereš...

Dokonale si představoval, jak Jimina za jeho drzost potrestá. Rozhodně ho nehodlal nijak šetřit.

Snažil jsem se být hodný a jak to dopadlo?

Zakroutil nad svojí hloupostí hlavou a už chtěl zase někam odejít, když ale Jimin zacukal prsty.

***

"Noc hluboká,
vrabčáčka kolébá,
už všechny kytičky,
shovaly hlavičky.

Už je tma hluboká,
nikdo se nechová,
i malé motýlky,
rodiče poslaly do postýlky.

I malý Jiminie,
k polštářku se přivine,
peřinkou zakryje
a loď sladkých snů,
odnese ho pryč z domu."

" Ale mami... Vždyť už mi není pět" pousměju se a víc se zachumlám do peřiny.

"Jako by na tom záleželo, stále se ti líbí" oplatí mi úsměv žena vedle mé postele a pohladí mě po vlasech.

"Kde to vlastně jsme?" rozhlédnu se kolem, ale vidím jen černočernou tmu.

"Na tom nezáleží" povzdechne si maminka. Nemůžu se zbavit dojmu, že nějak posmutněla.