Hunter/Vmin

3- Die Or Not

Třeštilo mu v hlavě a tělo měl ztuhlé z nepohodlného ležení, ale přesto se donutil otevřít hnědé oči a zamžourat do ranního slunce, prosvítajícího skrz listy.

Páni, já to přežil!

Radost z probuzení se z neklidné noci byla natolik silná, že chlapec na chvíli zapomněl na včerejší rány, a dokonce se i s trochou zakřupání v zádech posadil.

Bolest se však dostavila rychleji, než by si mladík přál a dunutila ho si svá záda opřít o hrubý kmen stromu. Zároveň s bolestí přišel i hlad, žízeň a celkové zoufalství.

Zrzek si tentokrát neodpustil mučivé, táhlé zaúpění, možná protože si myslel, že ho slunce před nástrahami lesa ochrání a on si tak může dovolit být o něco hlasitější, nebo si ten zvuk ani neuvědomil.

Tak jo, nebudu brečet, stejně mi to nepomůže

Nakázal si a pomalu začal své tělo sunout podél stromu do stoje. V tu chvíli byla bolest tak silná, že chlapec až zapomněl dýchat.

Nejhorší byl tenký, ale hluboký škrábanc na jeho zádech, kterého si předtím ani nevšiml, teď však na sebe velmi nepříjemně upozorňoval.

Konečně se mohl s lehkým opíráním postavit na nohy. Zhluboka dýchal a hledal stabilitu, což se mu po pár zavrávoráních k jeho potěšení podařilo.

Stáhl ruku od hrubé kůry a udělal nékolik opatrných krůčků. Šrám na noze už nekrvácel, tak se klopýtavě vydal náhodným směrem.

Nevěděl, kde se v něm najednou vzalo takové odhodlání, ale nechtěl tady umřít, sám a takto mladý.

Každý les někde končí, není šance, že bych se odsud nedostal, pokud půjdu stále stejným směrem

Cestou na zemi sebral delší rovný klacek, který mu posloužil jako opěrná hůl, takže pro odpočinek nemusel dojít k nějakému stromu.

Les se mu takto už nezdál tak nepřátelský, stromy tu byly nižší a mladší, tudíž tu bylo i více světla.

O kousek dál zaslechl pravidelný šumivý zvuk, to mohlo znamenat jediné, Voda!

Jakoby pro něj ještě před chvílí nebyla chůze obtížná se trochu nemotorně rozeběhl za šumem. Představa, že zalije vyprahlé hrdlo vodou ho hnala vpřed.

Opravdu doběhl k malému, průzračnému potůčku. Samou radostí si hned klekl do měkkého mechu, vytvořil z dlaní mističku a po nabírání vody si dal i prvních pár doušků studené tekutiny.

Mohla mu sice v těchto teplotách způsobit podchlazení nebo angínu, ale to ho momentálně netrápilo. Hlavní bylo, že ukojil svou žízeň a částečně i zahnal hlad.

Mohl bych si vyčistit ty rány

Trochu se popošoupl a odkryl roztrženou látku svých kalhot. Při pohledu na nohu, celou pokrytou zaschlou krví se mu trochu zhoupl žaludek.

To nic, je to jenom rozetřená krev

Uklidňoval se, ale i tak se mu třásly ruce, když si začal stehno polévat vodou. Moc velký efekt to nemělo, nakonec si že zničených kalhot utrhl kus látky, namočil ho a setřel všechny nečistoty, co se mu do zranění i kolem něj dostaly.

Takto už mu to tak strašné nepřišlo. Škrábanec byl sice dlouhý, ale nijak hluboký a teď, když už z něj očistil jehličí a další nečistoty, doufal, že ani nechytne infekci.

Já jsem tady hotový Robinson

Zasmál se nad svými myšlenkami. Vlastně to bylo poprvé, co se tady doopravdy upřímně usmál, ale zkrátka měl z nalezení potůčku radost.

Ještě jednou se napil a pak se postavil na nohy a vydal proti proudu, překvapilo ho, že už nepotřebuje opěru a ani se nijak nekymácí.

Potok si chtěl držet na dohled, když už si ho jednou našel a navíc mu to zaručilo, že se nebude točit v kruzích.

Zpěv ptáčků, šepot vody a šustění lístků dodávaly najednou tak příjemnou atmosféru, až občas zapomněl, že je bůh ví kde.

Voda ho osvěžila jak na těle, tak na duši. Dodala mu energii a popohnala ho k vzdálenému konci.

Dobrou náladu mu ale narušilo křupnutí větvičky za jeho zády. Prudce sebou cukl a otočil se.

Stál čelem k vysoké postavě, pravděpodobně muži, v černém oblečení s obličejem zakrytým kapucou a rouškou.

Jeho vzhled nezkoumal moc dlouho, protože osoba k němu začala natahovat ruku s ruční zbraní.

Jakoby do zrzka pustili elektrický proud se rozutíkal pryč. Jestli běží podél nějakého potoka mu bylo jedno, jediné co ho zajímalo byly praskající větvičky za ním, které se taky nepříjemně rychle přibližovaly.

Ne, ne, ne, prosím ať je tohle sen, jen špatný sen

Po tvářích mu začaly téct slzy, že zoufalství, strachu, ale i vyčerpání z běhu. Stromy kolem něj začaly houstnout, takže se musel prodírat větvemi a přes husté jehličí neviděl dál než za dvě řady porostu.

Možná bych se tu mohl schovat

Zpomalil jsem do chůze a zhluboka vydýchával předešlou fyzickou námahu. Dobré bylo, že za sebou nic neslyšel, špatné, že v této krajině se nedokázal zorientovat.

Mohl jít na konec lesa a ven z téhle vší hrůzy, nebo také mohl mířit přímo do náručí útočníkovi. Nedokázal ani s přesností říct, odkud sem vlastně přišel.

Vedle jeho hlavy něco prosvištělo a zmizelo s křupnutím v jednom smrčku Kulka. Mladík se opět rozběhl... někam.

Po chvíli měl výhled před sebou zase volný, možná až moc. Nikde místo, kam by se mohl schovat. Stromy byly štíhlé a vysoké, nebyla žádná šance vyšplhat nahoru, nebo se skrýt za kmenem.

Další rána za jeho zády a kolečko třísek v kůře. Tentokrát nebyl výstřel mířený na hlavu, ale do oblasti jeho břicha.

Minula ho opravdu jen těsně, kdyby se těsně předtím nerozhodl oběh out kořen místo původní myšlenky přeskočit ho, měl by teď nepěknou díru v boku.

Strachem nebyl schopný racionálně uvažovat, ale přesto si vzpomněl na množství akčních filmů, které viděl a začal mezi stromy kličkovat.

Snaha utéct pronásledovateli byla tak silná, že dokonce i zrychlil, i když už se to vzhledem k jeho únavě mohlo zdát nemožné.

Ozval se třetí výstřel, tentokrát kulka našla svůj cíl a zavrtala se chlapci hluboko do lýtka.

Možná by bylo lepší, kdybych tam tehdy umřel

Já vím, že teď nevydávám, ale opravdu to teď není moc snadné

Ani ne tak časově, ale nechci se nutit psát, když zrovna nemám náladu, akorát by to pak stálo za hovno

No tak snad se to dalo číst

BloodyPrincess