Hunter/Vmin

17- Another Game?

Jimin polekanně strnul a očima hypnotizoval netrpělivě podupávající černou botu.

Je naštvaný... Určitě je naštvaný...

Začal se lehce klepat ze strachu, co vy mohlo následovat. Ani jeden z jeho scénářů nebyl nijak hezký, rozhodně ne pro něj.

Noha staršího se ale nečekaně uvolnila a Jiminovi stále ještě vlhké vlasy pročísl hluboký výdech.

Černovlasý se nemohl vynadívat. Jeho maličký chlapec byl oblečený přesně tak, jak chtěl a neuvěřitelně mu to slušelo.

Ve skutečnosti i počítal s tím, že si zrzek pobyt v koupelně kvůli zkoumání oblečení prodlouží, ale nemohl se vzdát příležitosti drobného zrzka vyděsit.

S úšklebkem schovaným pod rouškou shlížel na rozklepané tělo. Lehce se sklonil a přičichl k jeho vlasům.

Čokoláda

Ta vůně mu k Jiminovi moc neseděla. K němu si představoval něco lehčího a více svěžího.

Zelená jablka, seženu mu sprchový komplet s vůní zelených jablek

Ano, i nad takovými drobnostmi dokázal V přemýšlet. Pomalu chytil mladšího za bradu a zvedl mu pohled.

Oči se mu leskly od tvořících se slz a spodní ret se mu třásl. Vyplašeně mu oplácel pohled, neopovážil se uhnout.

Ve staršího očích se nepatrně zablýsklo a rukou, kterou nepřidržoval mladšího bradu sáhl kamsi za sebe.

K Jiminovu zděšení vytáhl bílí obojek. Nezdobily ho žádné kraječky, mašličky nebo zbytečné cvočky. Stejně jako u nožů i u takovýchto věcí si starší potrpěl spíš na praktickou stranu.

Jediné, co bylo k obojku přidělené, byl malý kroužek vepředu, ze kterého vedl tenký, ale pevný řetěz.

Zrzek sebou najednou prudce cukl, čímž se černovláskovi vytrhl z jemného sevření a začal couvat zpět do koupelny.

To ne... Tohle už je moc...

Je že dveře už byly zavřené, a tak na ně jeho záda narazila jen po dvou drobných krůčcích.

Zvedl své strachy vykulené oči a setkal se s pohledem staršího. I přesto, že mu oči částečně zakrývaly vlasy, bylo poznat, že ho jeho počínání naštvalo.

Holt na to budu muset po zlém

V se ale malými protesty zrzka nenechal příliš rozptýlit. Přitiskl se na chlapce svým tělem tak, že mu nemohl utéct.

Jednou rukou mu hrubě zaklonil hlavu, aby měl lepší přístup k jeho štíhlému krku a druhou mu, i přes to že sebou zrzek neustále šil, zapl obojek.

Uvolnil jeho tělo a z odstupu jednoho kroku hodnotil Jiminův vzhled. Zrzek se najednou sesunul k zemi a rukama vystřelil ke krku, kde si začal různě tahat za obojek.

Jak sebou zrzavý chlapec házel, starší mu koženkový pruh kolem krku moc utáhl a on se teď nemohl nadechnout.

Já tu nechci umřít!

Zoufalé zvedl oči k zaraženému černovláskovi. Pohledem ho prosil o pomoc, protože sám si se zapínáním nedokázal poradit.

Nemusel čekat dlouho, jeho věznitel si k němu rychle klekl, odstrčil jeho rozklepané ruce a sám obojek povolil. Dost na to, aby mohl Jimin dýchat, ale zároveň aby těsně obepínal jeho krk.

Mladší hluboce zalapal po dechu a padl hlavou na černovláskova stehna. Aniž by si to chtěl V přiznat, se mu tento důvěrný kontakt líbil.

Vypadá jako štěňátko

Chvíli se na zrzka s úsměvem koukal, ale pak jen vztekle zatřepal hlavou.

Co se to sem ou děje?!

Naštvaně chytil řetízek připnutý k obojku na Jiminově krku a trhl jím směrem k sobě.

Byli u sebe tak blízko, že si přes roušku dýchali na rty. Staršího oči byli opět plné vzrušení. Miloval ten vyděšený pohled, který mu mladší věnoval.

Aniž by zrzek věděl odkud, vytáhl V pro něj již známý černý šátek, který měl spojený s těmi nejhoršímy zážitky.

Ne... Prosím, já už nechci

Po tváři mu steklo prvních pár slz. Nechtěl být znovu znásilněný, nechtěl znovu cítit tu bolest.

Nicméně na to, aby se bránil zavázání látky na jeho temeni neměl dost odvahy.

Černovlasému se líbilo, jak šátek kontrastoval se zbytkem Jiminova outfitu a zároveň s jeho bledou pokožkou, kterou občas narušovaly zbytky podlitin.

Zabít ho by byla škoda

Stoupl si a vyděšeného zrzka vytáhl s sebou. Jimin trochu zavrávoral a nechtěně se V-ho přidržel.

Rána na jeho noze už sice byla zacelená, ale bolest se stále hlásila o slovo.

Starší si pomalu stáhl že rtů roušku a jazykem si navlhčil suché rty. Pak už na nic nečekal a tahal kulhajícího zrzka přes kuchyň do malého obýváku.

Teprv těsně před černou pohovkou prudce zastavil. Jelikož to nevidomý Jimin nezaznamenal, narazil do jeho zad.

V se hned otočil a přitáhl si jeho zápěstí k hrudi, čímž ho zachránil před pádem.

Je tak roztomilý, když je dezorientovaný

Pomalu se posadil na gauč a zrzka si stáhl obkročmo na klín. Jimin lehce vypískl a nevědomky se rukama zapřel o staršího hruď.

Ne, prosím ne...

Teprve teď si mladší uvědomil, v jaké pozici se nacházejí. Pokusil se rychle odtáhnout, ale černovlasý to včas zaregistroval a přidržel si ho za odhalená bedra.

"Buď hodný a bude to dobré, ano?" lehce pohladil Jimina po tváři. Teď, když jeho hlas nebyl zkreslený přes roušku, působil na zrzka ještě intenzivněji a dominantněji.

Strnulý zůstal sedět na V-ho klíně a pomalu zklidňoval svůj dech. Jeho věznitel mezitím přesunul ruku na jeho zátylek a přitáhl si ho těsně k obličeji.

Jimin sebou škubl, ale měl oproti černovlasému málo sil, navíc nic neviděl "Nezlob a nic se ti nestane" zašeptal mu V do rtů.

Zrzek byl zmatený, nejdřív ho černovlasý hrubě znásilnil a teď se k němu chová skoro mile? Dominantně, ale přesto mile.

Najednou se jejich rty lehce otřely. Mladší sebou opět cukl, k jeho překvapení ale ne kvůli znechucení, nebo strachu, ale kvůli příjemnému šimrání po celém těle.

Ne, nemůže se mi to líbit!

Cítil, jak mu starší zabořil nos do krku a téměř úlevně vydechl. Jimina lechtaly jeho jemné vlasy. Nedokázal situaci pochopit.

Opravdu mi teď muž, který mi tak moc ublížil vklidu leží na rameni?

Nebo je to jen další z jeho her?

Tuhle kapitolu už jsem reálně měla téměř týden skoro dopsanou

Zbývalo mi asi jen 50 slov

Ale abych to dopsal dřív?

Neee

Na to jsem moc líná

No, tak snad to pro vás není až takové zklamání

BloodyPrincess