Hunter/Vmin

Epilog

UTEČ

Jimin ani nevěděl, kdo to tehdy psal, ale vyděsilo ho to. Přesně to byl i účel, vyděsit kořist a donutit ji k útěku.

Zrzek rychle přeskočil větev a znovu své nohy přinutil k běhu. Už ho pálily svaly, ale nedovolil si zastavit.

Nesmím stát... Musím běžet... běžet... běžet...

Nestaral se o viditelné stopy, co za sebou zanechal. Nebyl čas našlapovat opatrně, nebo je za sebou zamaskovávat.

Adrenalin proudil celým jeho tělem. Nevěřil, že by v normální situaci dokázal vyvinout takovou rychlost a ještě si ji udržet.

Ale teď nezáleželo na ničem jiném. Nesměl myslet na nic, než na svůj úkol, jedině tak měl šanci uspět.

Zaskočila mu slina a on se rozkašlal. Nedovolil si však ani zpomalit, přestože takto ryskoval nějaké zranění.

Teď už určitě přesně ví, kde jsem...

Zrzek věděl, že plížení není jedna z jeho předností, ale byl zastáncem toho, že mu větvičky pod nohama praskají naschvál, protože pod Taehyungem žádná nikdy nepraskla.

Taehyung... Ne Jimine, teď na něj nesmíš myslet...

Podařilo se mu uvolnit své dýchací cesty a rozběhl se ještě rychleji, i když v místním terénu se taková rychlost nemusela vyplatit.

Jestli si zbraním nohu, budu jak naservírovanej na stříbrném podnose...

Najednou před sebou zpozoroval pohyb. Velice opatrný krok člověka, co se rozhodně uměl pohybovat tišeji než Jimin.

Sakra... Co teď?

Rychlost už nebyla důležitá. Podstatné teď bylo zůstat potichu, ale v tom zrzek nijak nevynikal.

Nasadil si na hlavu černou kapucu a co nejtišším krokem začal postavu obcházet.

Musím se dostat k těm keřům

Věděl, že pokud se mu podaří dostat se nepozorován za hlohové houští, bude mít velkou výhodu, ale znamenalo to projít těsně za zády oné osoby.

To bude průšvih...

Odhodlaně se krůček po krůčku blížil ke svému cíli, rozmýšlel si, kam šlápnout. Po špičkách se vyhýbal větvičkám.

'Prásk'

To snad není pravda... To dělají naschvál

Třemi rychlímy skoky překonal zbývající vzdálenost mezi ním a keříky, mezi které okamžitě zaplul.

Neviděl mě?

Jimin moc dobře věděl, že i kdyby ho neviděl, slyšet ho musel na sto procent, na to byl moc hlučný.

Třeba si bude myslet, že to byla srnka...

To jsem pořád tak naivní?

Osoba se otočila zrzkovím směrem a ponalu se začala přiblizovat. A Jimin věděl, že je zle.

Jsem mrtvej...

Jejich vzdálenost byla už jen pár kroků. Nebýt hustého houští, mohli by si vzájemně hodnotit odstín barvy očí.

Pět kroků

Sakra Jimine mysli, přece to nevzdáš!

Měl sice za pasem menší nůž, ale obával se, že by spíš zranil sám sebe, navíc byl jeho protivník o dost větší a malý nůž znamenal, že by se musel moc přiblížit a to by byl konec.

Čtyři kroky

Zrzek se chtěl posunout trochu dozadějc, ale zakopl o větev, co mu ležela pod nohama, čímž vydal další zbytečný zvuk.

Tři kroky

Notak... Notak... Mysli!

Zrzkův pohled sklouzl dolů na onu proradnou větev. Byla poměrně velká, ale ne zas moc, aby se s ní Jimin nedokázal rozmáchnout.

Dva kroky

Tohle je šílený, to nemůže vyjít...

Rychle do rukou popadl klacek a přikrčil se v kolenech, aby byl připravený skočit.

Jeden krok

Měl jsem tě rád Tae

Zrzek proskočil keříky nedbaje na to, že mu roztrhaly mikinu a s pořádným rozmáchnutím udeřil větví postavu naproti němu do spánku.

Tělo se nejprve krochu zakymácelo, ale pak se téměř o hlavu vyšší protivník svezl na zem.

"Ježiši... Já ho zabil!" Jimin rychle odhodil klacek co nejdál, aby s ním neměl nic společného a šokováně zíral na mrtvolu u jeho nohou.

"Klid prvků, nezabil, i když bych to schytat nechtěl" z poza stromu vyšla další osoba, která momentálně ležícího člověka už několik hodin pronásledovala.

"Tae!" lekl se zrzek nově příchozího, zároveň se mu ale ulevilo, že je to zrovna on.

"Měl bys zapracovat na své hlučnosti, věděl jsem o tobě už půl hodiny" černovlásek si sundal kapuci, překročil tělo a obejmul drobnější postavu.

"Na poprvé jsi byl moc šikovný" zašeptal mu do ouška, na které pak vtiskl drobný polibek.

Můj šikovný Jimin

"J-Já nevím... Tohle není nic pro mě... Já asi půjdu domů" povzdechl si a plánoval ty dva nechat osamotě, ale Tae ho že svého objetí nepustil.

"Jimine, ulovil jsi kořist, musíš to dokončit" odtáhl se od jeho ouška, aby mu viděl do očí.

"Tae... Já..." "Udělalo by mi to opravdu velkou radost" řekl s vážným obličejem a palcem přejel po mladšího rtech.

"Nic to není maličký, podívej" pustil Jimina že svého sevření a klekl si k bezvědomému chlapci.

"Vezmeš ten hezký nožík, co jsem ti dal a bodneš ho přesně sem" položil ruku na krk, kde mohl pod kůží cítí tepání krve.

Zrzek si uvědomoval, že by měl mít strach, když je úplně sám s někým, kdo tu s úsměvem vypráví o zabíjení.

Neublíží mi... Neublíží něčemu, co u patří

"Tae... A nechceš to udělat ty? Myslím, že z toho budeš mít větší radost" Jimin se záměrně vyhýbal pohledu na tělo.

"Jiminie~" černovlasý si stoupl, šáhl zrzkovi za pas, odkud vytáhl malý nůž s jeho iniciály.

"Uděláme to spolu, dobře?" znovu si klekl a tentokrát sebou stáhl i trochu nejistého zrzka.

"Věříš mi?" zeptal se s pohledem upřeným do jeho očí, mezitím co vzal Jiminovu ruku a položil ji na rukojeť nože.

"Věřím" stiskl rukojeť, ale neodtrhával pohled od Taeho. Ten stiskl zrzkovi ruku a nůž nasměroval k tepně na krku.

Pomalu vedl Jiminovu ruku a špičku ostří přiložil na tepající kůži. Jimin nespouštěl pohled z tmavých očí.

Černovlasý pomalu zatlačil na zrzkovu ruku a ostrý nůž projel krkem jako máslem.

Než si stačil Jimin uvědomit, že vlastně zabil člověka, Tae si ho přitáhl za límec a majetnicky ho políbil.

A Jimin se nechal. Nevadilo mu být Taeho majetkem, protože být Taeho majetkem znamenalo být milovaný a nebýt sám.

Takže definitivní konec.

Na mém účtě už je první díl dalšího příběhu, takže se můžete jít podívat

BloodyPrincess