A tak to šlo dál, den za dnem. Občas si oba připadali jako v nějaké časové smyčce, jakoby někdo vzal jeden den a přehrával ho neustále dokola.
Jimin už ani nečetl lístečky zanechané na postely. Vždy tam bylo, s menší obměnou slov to samé. Jiná slova, stejný význam.
Každý den probíhal stejně. Vstát, vyhodit papírek, umýt se, nasnídat a pak nekonečná nuda až do večeře, položená obědem.
Sice tu našel několik knížek, ale bylo vidět, že je tu černovlasý má spíše jako ozdobu než na čtení. Jediná, u které se dokázal alespoň částečně zabavit byla nějaká stará sbírka pohádek z Afriky. Zkrátka nic moc.
Ovšem po večeři už to taková nuda nebyla. Zrzek se stále pral sám se sebou, jestli si přeje, aby se jeho věznitel vracel, protože nechtěl být sám, nebo jestli v tomto případě nebyla samota bezpečnější.
Pokaždé, když se se stmýváním vrátil, si odvedl Jimina do ložnice, užil si s ním a i s tím drobným stvořením v náručí usnul.
Ač by se mohlo zdát, že by si po tolika dnech měl mladší zvyknout, nebylo tomu tak. Pravda, po fyzické stránce už byl dost zocelený a zvládal tvrdší zacházení, ovšem psychicky stále stejně trpěl a strádal.
A nebyl jediným, kdo se trápil. Jeho věznitele přes den v lese doháněly halucinace a přeludy snažící se ho potopit na úplné dno.
Se zrzkem zůstávat také nechtěl. Nelíbilo se mu, jak je ohledně něj nejistý. Jimin v něm vzbuzoval dávno zapomenuté pocity, které ani pořádně neuměl pojmenovat.
Vždy, když večer viděl tu jeho roztomilou tvář, cítil se dobře. Probleskávaly v něm takové věci, jako třeba ochranářské pudy.
A to je špatně
Věděl, že takhle by se ohledně své oběti cítit neměl, že je to špatně a dostane ho to do potíží, ale nemohl si pomoct. Jimin je prostě výjimečný.
A tak se, jako každý den Jimin opět vzbudil sám v posteli. Nahý a zneužitý. Na bolest si zvykl, obzvlášť, když už si ho černovlasý nebral tak tvrdě, jako že začátku.
Přesto se cítil špinavý a odporný. Po několika zkušenostech už věděl, že tohoto pocitu se nezbaví ani hodinovým postáváním ve sprše, ale že si to s sebou ponese ještě hodně dlouho.
Ani se neobtěžoval zvedat stále ještě unavená víčka a natáhl se vedle sebe, kde ho ještě v noci objímal jeho věznitel.
Šátral rukou po jemném povlečení, ale nikde nenarazil na žádný papír. Zmateně tedy otevřel oči a ohlédl se za rukou.
Divné
Opravdu nic, žádný vzkaz. Se zakřupáním kloubů se tedy doplazil na kraj postele a nakoukl na zem, kdyby náhodou papírek spadl. Ale ani tam se bílí útržek nepovaloval.
Trochu z toho znervózněl. Nevěděl, jestli má dělat vše jako dřív, nebo má něco změnit, ale netušil co. Nechtěl staršího naštvat.
Nestěžuj si, poslouchej, hlavně ho nenaštvi
Ale bez pokynů neměl na co si stěžovat, neměl co poslechnout, ale rozhodně ho tím mohl rozzlobit.
Frustrovaně se rozhlédl po pokoji, hledaje tak nějakou nápovědu k jeho dalším krokům.
Na posteli ležela hromádka oblečení, jako každý jiný den. S úlevným výdechem se pro ni natáhnul, ale v půli cesty se zarazil.
Na vrchu totiž nebylo složené bílé triko, ale na první pohled velká, tlustá mikina.
Dneska je něco jinak
Nevěděl však, jestli je to dobře, nebo špatně. Vzal mikinu do rukou a natáhl ji před sebe. Vypadala v pořádku, jen o několik čísel větší.
Budu v tom jak v pytli
Podíval se na zbytek věcí, co byl pod mikinou. Kromě klasických černých boxerek také poznal tmavou riflovinu.
S povzdechem vzal vše do rukou a šel do koupelny. Nikde se neohlížel a prostě vešel do dveří. Už se nebál tuto krátkou cestu z pokoje do koupelny absolvovat nahý. Byl zvyklý, že byl v domě sám.
Oblečení položil jako vždy na poličku vedle sprchového koutu, do kterého si sám poté zalezl.
Horká voda mu krásně uvolnila svaly. Vyloženě si užíval ten pocit stát pod horkým proudem.
Vlasy, které už opět nabraly téměř blond a u hlavy měly dlouhé černé odrosty, si myl včera, tak si jen čokoládový sprchovým gelem namydil tělo a studenou vodou opláchl.
Ranní rytuál dokončil ještě vyčištěním zubů a učesáním delších vlasů. Nakonec se usušil a oblékl.
Mikina na něm opravdu visela a rukávy mu zakrývaly celé dlaně.
Alespoň to není ta odpornost, co mi dal předtím
Obojek byl nutností. Vlastně si ho směl sundavat jen na koupání.
S povzdechem vyšel z koupelny s plánem udělat si nějakou jednoduchou snídani.
Možná cereálie s mlékem?
"Dobré ráno" Jimin sebou málem praštil o zem. Za stolem seděl černovlasý muž s rouškou.
Co tady dělá? Vždy byl pryč!
"Ď-dobré..." odkašlal si "...ráno" trochu rozklepaně šel ke kuchyňskému koutu. Nevěděl, jestli si má udělat normálně jídlo, nebo jestli má udělat i jemu.
Jak ho nemám naštvat, když nic nevím?
"D-dáš si taky?" neobratně se otočil a málem shodil misku z linky. Staršího to očividně pobavilo.
Vždyť jsi ani neřekl, co budeš dělat!
Jimin měl chuť praštit se do čela, ale jeho věznitel se zdál v dobré náladě a jen se jeho nesikovnému počínání potichu smál.
"Ne" odvětil mu a dál pozoroval, jak se bývalý zrzek snaží zalít cereálie mlékem tak, aby ho nikde nerozlil.
Mladší si nervózně vzal svou snídani a sedl si naproti černovláskovi. Potichu jedla sem tam zkontroloval, co starší dělá.
Ten na něj nepřestával upírat pohled. Během toho, co s ním v noci souložil si nevšiml, jak už má dlouhé vlasy a že by potřebovaly ostříhat, stejně jako toho, jak rapidně zřídly.
Dneska ho ostříhám a s trochou štěstí i obarvím
V si vlasy stříhal od doby, co tu žil sám. Ovšem s barvením, nebo peroxidováním neměl sebemenší zkušenosti.
Nějak se to zvládne
Přišlo mu přirozené o Jiminovi přemýšlet jako o něčem, co je tu stálé, není tu jen přechodně, ale zůstane tu. Proto se o něj musí nějak starat, včetně jeho vlasů.
Mladší dojedl a s cinknutím položil lžičku do prázdné misky a nejistě hodil očkem po černovláskovi.
"Doufám, že se umíš chovat slušně, budeme mít návštěvu"
A je tady další kapitola
Upřímně s ní nejsem moc spokojená. Přijde mi taková chaotická
Ale přesto doufám, že se vám líbila
BloodyPrincess
ČTEŠ
Hunter/Vmin
FanfictionJednou se Jimin probudí sám v lese s jedinou zprávou . . . UTÍKEJ Z mladého Jimina se stává kořist, ale kdo je lovec? #1 Vmin #28 Bts