Hunter/Vmin

35- You'll Never Be Alone

Jen tak tak si stihl V nandat roušku, než Jimin zprudka otevřel oči. Nicméně okolní světlo ho donutilo je zase přivřít a pomalu mžourat do okolí.

Tae ho mezitím s kamenným výrazem sledoval. Nechtěl, aby na něm bylo jakkoliv vidět, jak se mu teď ulevilo.

Zrzek se začal různě překrucovat na gauči a protahovat ztuhlé, bolavé tělo, dokud mu pohled nezakotvil na černovlasém muži s rouškou.

V tu chvíli jakoby zkameněl a jen sledoval pomalé, ale rázné kroky přibližující se k němu.

Probrala ho až pořádná facka na pravém líčku. Okamžitě na postižené místo přitiskl ruku, snaží se tak utlumit bolest.

"Můžeš mi laskavě říct, co sis jako myslel?!" zakřičel vztekle V, popadl zrzka za lem trička a přitáhl si ho k obličeji.

Jimin strachy téměř nedýchal. Možná proto si ani nevšiml napřažené ruky, co mu vzápětí přistála na druhé tváři.

"Odpověz, když se na něco ptám!" zakřičel znovu a zatřásl s ním, až ho málem shodil z gauče.

Jimin se chystal odpovědět, i když nevěděl co. Jenže jen co se pokusil ze sebe vydat jakoukoliv hlásku, začalo ho neuvěřitelně pálit hrdlo.

Taehyung si byl samozřejmě vědom, že minimálně dneska zrzek nepromluví, ale momentálně s ním cloumal všechen ten vztek, který se snažil během posledních dní potlačit.

"Myslel sis, že zdrhneš? Myslel sis, že jsem tak blbej?" mladší zoufale se slzami v očích kroutil hlavou jakože Ne.

Ale nevypadalo to, že se nad ním jeho věznitel hodlá smilovat. Hned dostal další facku a tentokrát V i pustil jeho tričko, takže si dal hned druhou ránu o zem.

"Hloupý, naivní Jimine" zasmál se Taehyung, když viděl, jak se chlapec snaží posbírat ze země.

Jen co se zrzkovi podařilo dostat na kolena, skopl ho zpátky vstříct obličejem podlaze.

Jimin byl ještě stále hodně zesláblý. Mléko, které kromě vody dostával rozhodně nemohlo vykompenzovat ty dny strádání.

Zůsral bezmocně ležet na podlaze, jen se schoulil do klubíčka, aby se alespoň částečně mohl chránit před ranami, které měli přijít.

"Co, už se ani nezvedneš? Už to vzdáváš?" Taehyung tentokrát poslal chodidlo proti drobným zádům, až v nich něco nehezky zakřupalo.

Jimin jen sípavě zasténal bolestí, ale jinak zůstal bez pohybu ležet. Na víc se ani nezmohl.

Černovlasý si k němu klekl a za vlasy mu vytáhl hlavu nahoru, aby se mu mohl podívat do zaslzených očí.

"Víš, nemusel ses tu mít tak špatně... Ale tys to prostě musel pokazit, viď?" Tae si s povzdechem sedl do tureckého sedu.

"Hnusím se ti tolik, že bys raději zemřel sám v lese, než abys tu se mnou žil" pomalu položil zrzavou hlavu zpět na zem.

Vztek ho začal až překvapivě rychle opouštět a nahrazovala ho sebelítost.

Copak se mu divím, že utekl?

"Kdybys jen měl šanci se odtud dostat" pokroutil hlavou a sledoval třesoucí se tělíčko na zemi.

Jimin nechápal, co se zase s Taehyungem děje. Nesnášel tyhle jeho náhlé změny nálad. Nevěděl, co od něj očekávat.

Zachránil tě... Potřebuje tě... Čeká na tebe...

Zachránil tě...

Zachránil mě...

Jimin pomalu zvedl hlavu a podíval se na muže, co snad lítostivě sledoval jeho ubohé tělo.

Zachránil tě... Má tě rád...

Pomalu se znovu začal sápat nahoru, aby si mohl alespoň sednout. Tak nějak tušil, že teď ho V neshodí zpátky na zem.

Měl pravdu. Černovlásek jen nechápavě sledoval, jak se mladší snaží přinutit rozklepané končetiny k spolupráci.

Zachránil tě... Potřebuje tě...

Zrzek se zoufale podíval do tmavých očí a než stačil Taehyung zareagovat, k jeho překvapení se mu zrzek hodil okolo krku.

Zůstal strnule sedět, neschopen pohybu a jen zíral do zrzavých vlasů. Mezitím, co se mu Jimin naplno rozplakal do hrudi.

Nejsi sám... Už nikdy nebudeš sám...

I přes rozdrásané, bolavéhrdlo hrdlo začal mumlat něco jako "Děkuju", "Promiň", "Už to nikdy neudělám" a "Taehyungu".

Neustáne opakoval jeho jméno a plakal. V se pomalu začal probírat z toho šoku a uvědomovat si, co se to vlastní děje.

Jimin... Jimin mě objímá a pláče... Můj Jimin...

Roztřesené ruce položil mladšímu na záda a přivinul si ho blíže k tělu. Bohužel trefil stejné místo, jako předtím jeho noha a zrzek mu bolestně zakňoural do černého trika.

Bože já jsem vůl

Černovláska dostihy výčitky svědomí. Jimin nebyl jen tak nějaký kluk, kterého by mohl bez mrknutí zabít. Jimin byl poklad.

Dražší než zlato, cennější než diamanty...

Posunul ruce trochu níž a pevně k sobě drobné tělíčko přitiskl. Najednou se cítil tak v bezpečí. Měl svého Jimina u sebe a na ničem jiném nezáleželo.

"Bál jsem se o tebe... Chyběl jsi mi..." přiznal a položil si bradu do zrzavých pramenů.

Mladší jen něco zamručel a dál se tiskl k velkému silnému tělu. Neměl nejmenší tušení, co to momentálně vyvádí, ale cítil v sobě tak hřejivý klid, že ta žádných okolností nehodlal přestat.

Potřebuje tě... Už nebudeš sám...

Látka pod zrzkovým obličejem už byla celá nasáklá jeho slzami, ale, ani jednomu chlapci to nevadilo.

Oba si jen tiše užívali teplo druhého těla, jakoby to mělo být naposled. Nepotřebovali momentálně nic jiného, jen být v náručí toho druhého.

Už ti nikdy nikdo neublíží... ani já...

Tae začal nabývat přesvědčení, že někoho, jako je Jimin je potřeba chránit.

Konečně si začal uvědomovat, co všechno měl tento drobeček na svědomí.

Vyhnal mu z hlavy přeludy, tišil jeho výkyvy nálad, dělal mu společnost... Jimin byl vším, co Taemu scházelo.

"Shh... Už je to dobré" Černovlásek měl potřebu něco říct, dát nějak zrzkovi najevo, že se nemusí bát.

Mladší se zhluboka nadechl a vydechl, aby se konečně uklidnil a pohodlněji se schoulil staršímu na klíně.

Teprve teď si všiml, že je umytý a čistě oblečený. Krom toho ještě neumřel na dehydrataci.

Musel se o mě postarat

Zachránil tě... Musíš zachránit ty jeho...

Jenže jak?

Jimin byl moc unavený, aby nad tím nějak moc přemýšlel, takže jsem zabořil hlavu do pevného ramene a zavřel oči.

Ať už byly tyto dvě duše jakkoliv rozdílné, momentálně se jim hlavou honila jediná myšlenka.

Nejsem sám...

Žeby konec?

To ještě ne, ale už se k němu nebezpečně blížíme...

Nebojte se, ještě si pár kapitol užijeme a možná se dozvíme i něco víc o Taeho minulosti....

BloodyPrincess