Hunter/Vmin

15- Four Days Later

Už je to čtvrtý den. Čtvrtý den je Jimin zamčený v pokoji, kde mu jen občas dělá společnost jeho smyšlená napodobenina Yoongiho.

To ho bolí nejvíce, to vědomí, že jeho skutečný kamarád je bůh ví kde a tato osoba je jen výplodem jeho zoufalé mysli. Sám už začíná pochybovat o svém mentálním zdraví.

Všechny ty dny proběhly stejně. Seděl na koberci, povídal si s jeho přeludem dokud neusnul a když se vzbudil, čekalo na něj jídlo a pití.

Nechápal, proč za ním černovlasý nepřišel sám. Bylo to, jako by se něčeho bál, přitom sám nejlépe věděl, jak je zrzek neškodný.

S povzdechem se položil na měkký koberec. Z věcného ležení na něm už ho bolela záda, ale bál se postele byť jen dotknout po tom, co ho z ní V tak hrubě shodil.

Zdi na které teď zíral už měl snad lépe prozkoumané, než ty ve sklepě. Na první pohled byly bezchybně bílé, ale pokud by se na ně někdo díval už několikátým dnem, všiml by si nepatrných prasklinek  vedle okna a toho, jak jsou ta místa amatérsky přebarvovaná.

Z jeho přemýšlení ho vytrhlo náhlé otevření dveří. Zadek už ho tolik nebolel, a tak mu nic nebránilo rychle se vyšvihnout do sedu a podívat se narušiteli jeho nudy přímo do očí.

Černovlasý se tvářil stejně zaskočeně jako Jimin. Nečekal, že bude mladší ještě vzhůru, v tuto dobu už normálně spal, což stihl za ty čtyři dny vypozorovat.

Tác s kuřecím vývarem, bramborovou kaší a sklenicí mléka opatrně položil vedle dveří a s nečitelbým výrazem na tváři se přibližoval k vystrašenému zrzkovi.

Co když mi zase ublíží?

Znovu už ne

Prosím...

Mladšímu začaly téct slzy. Jen černovláskova přítomnost ho dokázala vystrašit a rozplakat.

V si mezitím tiše klekl před něj a upřeně se díval do jeho lesklých očí, ve kterých byl ale stále ten vzdor.

Černovláska to fascinovalo, mladšího činy byly úplně odevzdané, nijak moc se nebránil, nedostalo se mu od něj jediného vdorného slova.

Ale jeho oči, ty čokoládové perličky byly plné odporu, připomínaly mu, že jeho mysl se mu ani v nejmenším nehodlá podřídit.

"Postav se" dal si záležet na tom, aby byl jeho hlas klidný, přesto nekompromisní. Zrzek na něj však jen hodil jen zoufalý pohled.

Uvědomil si, že za celou tu dobu, co tu byl sám se ani nepokusil postavit, vždy se jen doplazil pro jídlo a zpět na koberec.

Teď ale, pod přísným pohledem jeho věznitele, neměl na výběr. Pomalu si zkusil ještě na zemi ztuhlé nohy trochu protáhnout a rozhýbat. Měl je úplně dřevěné.

Na nohách stojíš celý život, to zvládneš!

Podepřel se rukama a podsunul končetiny pod sebe tak, že klečel na patách. Všechno ho nepříjemně brnělo, ale musel to vydržet.

Nakonec se za pomoci podpěry v podobě postele postavil na zdravou nohu a úspěšně našel rovnováhu.

Starší si ho kriticky přeměřil pohledem. Jimin si přišel jako kůň na dražbě u kterého se případný kupec podívá i pod ocas.

"Na obě" zrzek nejprve ani nepochopil, co se po něm chce, až pak překvapením vykulil šikmá očka a začal nesouhlasně kroutit hlavou.

Postavit se na obě?

Ovšem pronikavý pohled černovlasého mu moc nedával na výběr. Moc dobře si uvědomoval, že není v pozici, kdy by si mohl dovolit odmítat.

Pomalu spustil obvázanou nohu podél těla tak, že se chodidlem jen lehce dotýkal podlahy a vypadadalo to tedy tak, že stojí na obou nohách.

Jenže takto snadno se jeho věznitel obejít nenechal, byl zvyklý všímat si, detailů a zrzkův chabý pokus mu nemohl ujít.

"Jimine, nesnaž se mě naštvat" zavrčel k mladšímu. S tím to nenápadně trhlo.

Řekl mi vůbec někdy jménem?

Pokud ano rozhodně ne takto. S tímhle hlubokým vrčeením působil trochu jako vzteklý vlk, u kterého jen čekáte, kdy se vám vrhne po krku.

Opatrně tedy přenesl váhu i na druhou nohu. Reflexně sebou trhl, ale kupodivu ho to vlastně ani tolik nebolelo.

Aniž by se ptal jestli smí, udělal pár zkušebních kroků a kupodivu ani neupadl. Jeho chůze sice byla trochu kostrbatá, ale spíše proto, že několik dní nohy vůbec nepoužíval.

V ho celou dobu zkoumavě pozoroval. Sice si to nechtěl přiznat, ale byl rád, že se zrzkovi rána hojí. Podvědomě si každou chvíli vyčítal, že ho zranil.

Proč to musel být zrovna on?

Nad tím přemýšlel často. Jak moc velká náhoda to byla, že mu sem přivezli tak komplikovanou osobu, jakou byl Jimin.

Vždyť po městě se toulá spoustu mladých chlapců, mnohdy i opilých a lehko ovladatelných, tedy alespoň takhle si noční ulice pamatoval. Tak proč zrovna on?

S povzdechem sebral připravené jídlo a bez ohlížení se na momentálně poměrně nemotorného zrzka se rozešel ven "Přijď si to sníst do kuchyně" rozkázal ještě mezi dveřmi, než úplně opustil pokoj.

Jimin se za ním ještě chvíli tiše díval, než se ho, kvůli ozývajícímu se žaludku následovat.

Pomalým, klopýtavým krokem se dostal až ke stolu, kde se svezl na židli. Jeho věznitel tu nikde nebyl k vidění, přesto předpokládal, že nebude vadit, když se pustí do misky nudlí se sýrovou omáčkou před ním.

Mňam

Opravdu by na první pohled neřekl, že umí starší tak výborně vařit. Ale ani dobré jídlo ho nedokázalo zbavit nepříjemného pocitu z nastávajících okolností.

Aniž by o tom mladší věděl, jeho černovlasý věznitel ho celou dobu upřeně sledoval. Všiml si, že zrzek za ty poslední dny zase zhubl.

Neměl tušení, kolik jídla by mu měl dávat, aby ho udržel v nějakém dobrém zdravotním stavu. Uvědomil si, že o něm přemýšlí, troch jako o domácím mazlíčkovi, o kterého se neumí postarat.

Tiše se dal do kroku a přešel za záda chlapce, který se teď v sedě zdál ještě drobnější, než obvykle. Nahlédl mu přes rameno, aby zjistil, jak na tom s jídlem je.

Polovina misky už byla snědená a ve zbytku se mladší jen přehraboval. "Jdi se umýt" nečekaný zvuk zrzka tak vyděsil, že málem spadl ze židle na zem.

"J-já..." začal blekotat, jako by byl právě přistižen při bůhví jaké špatnosti. "Rychle" popohnal ho starší a rukou ukázal směrem k černým dveřím.

Jimin se rychle sesbýral ze židle a rozklepaným krokem se rozešel ke koupelně. Ale dokázal jít, mohl chodit.

Dokážu utéct

Já vím, že jsem v přidávání kapitol pomalejší jak důchodci

Opravdu mě to mrzí, ale nechci se k psaní přemlouvat násilím, protože hrozí, že by to pak za nic nestálo

Teda ne že je to teď o něco lepší

Ale tak snad se vám to alespoň trochu líbí

BloodyPrincess