Hunter/Vmin

19- So What?

Jimin zděšeně vykřikl, když se osvala rána. Myslel si, že je to konec. Odpočítával poslední mikrosekundy svého života.

Tak proč je to tak zpomalené

Očekávaná bolest se stále nedostávala. Cítil se stejně, jako před minutou, alespoň po fyzické stránce.

Možná už je po všem

Pomalu od sebe rozlepoval víčka. Díky zaschlým slzám na řasách to nebylo úplně hladké, ale zároveň žádný velký problém.

Cítil, jak se víčka otřela o jemnou látku. Stále nic neviděl, stále měl na očích šátek.

Nepřipadám si jako mrtví

Pomalu zdvyhl roztřesenou ruku a přejel si po vlhké a horké tváři. Cítil, jak mu pod kůží zběsile pulzuje krev.

Ne, nemůžu být mrtvý

Ale ta rána...

Přemýstil svou ruku na temeno hlavy, kde ve vlasech vyhledal uzlík černého šátku, který mu stále zabraňoval ve vidění.

S třesoucí se rukou nebylo tak snadné ho rozvázat, proto se mu to zdálo jako hodiny, než opět uviděl světlo.

Oči měl kvůli pláči citlivé a i slabá záře z žárovky na stropě ho zapálila na sítnici.

Stačil však chvilkový pohled do podlahy a pořádné rozmrkání, aby si na světlo opět zvykl.

Určitě jsem naživu

Pohled mu padl na zem, kousek vedle něj. Ležela tam zbraň, zbraň která mu před pár minutami měla vzít život.

Proč ale nevystřelil?

Ne že by si Jimin stěžoval. Ovšem situace ho mátla. Zvedl zrak kousek před sebe.

Seděl tam V, člověk který se ho už po několikáté pokusil zabít. Seděl tam na patách a nepřítomně zíral do rukou ve svém klíně.

Proč jsem to nedokázal udělat?

Nevěděl, jestli si to vyčítá, nebo se jen ptá na důvod. Bez mrknutí oka zabil za posledních pár let tolik nevinných lidí.

Tak proč ne jeho?

Už se cítil tak jistý. Nabral do prstů dost citu, aby mohl spoušť bez problémů zmáčknout.

Ale na poslední chvíli se v něm něco zlomilo. Nemohl, nedokázal čelit představě, že by z mladšího že vteřiny na vteřinu zmizel všechen život, rozplynul se jako pára nad hrncem.

Místo výstřelu vzteky mrštil s pistolí těsně vedle zrzavých vlasů. Měkký povrch gauče sice ránu utlumil, přesto, jako by se její ozvěna ještě teď nesla domem.

Jimin tomu nemohl uvěřit. Přestože ho neviděl, byl si zcela jistý, že tu ještě před chvílí stál, mířil na něj a chystal se ho zabít.

Tak co se ksakru stalo?

To, že je jeho věznitel psychicky narusený poznal i bez této události. Už jen to, že žil sám v lese a pravděpodobně si ho nechal unést, aby ho mohl zabít, k tomu ty jeho věčně se měnící nálady.

Co mám teď dělat?

Na takovouto situaci nebyl připravený. Nejprve se zdálo, že na něm chce starší provozovat bůhví jaké úchylky, poté se s ním téměř romanticky mazlil, poté ho chtěl zabít a teď se tu psychicky sesypal. A to neuplynuly pořádně ani dvě hodiny.