Hunter/Vmin

33- Take Care

Paráda, a co teď?

Taehyung opatrně svíral bezvládné tělíčko v jeho náruči, do které stihl zrzka zachytit.

Najít ho bylo kupodivu těžší, než V očekával. Jednou našel rozhrabanou hlínu mezi kořeny smrku, později úplně jinde blátivou stopu.

Od začátku mu bylo jasné, že se Jimin ztratil. Stopy neměly žádný konkrétní směr, jakoby Jimin chvíli utíkal pryč a pak se zase snažil najít cestu zpět.

"Ty mi to fakt neusnadňuješ, prcku" promluvil k bezvládnému tělíčku, co svíral v rukou.

Neměl bych teď panikařit? Co když je mrtvej?

Všechny tyhle myšlenky však byly zatlačeny hluboko do pozadí. Jediné, na co dokázal myslet bylo, že je zrzek opět jeho, že ho znovu může vlastnit.

Přesto raději zkontroloval mladšímu pulz a dech. Vše se zdálo normální, byť zpomalené.

Asi jen odpadl vyčerpáním

Neodolal a pomalu se sehnul k jeho krku, aby mohl nasát tu nezaměnitelnou vůni. Jimin sice dost smrděl potem a hlínou, ale přes to všechno rám V dokázal rozluštit zrzkův osobitý parfém.

Jde se domů maličký

Taehyung podebral Jimina pod koleny a přitiskl si ho na hruď. Nebyli nijak extrémně daleko od domu, jen úplně jiným směrem, než mladší původně utíkal.

V-ho překvapilo, jak je jeho zrzek lehký. Skoro, jakoby místo téměř dospělého chlapce, nesl pětileté dítě.

Měl jsem vůbec někdy v náručí dítě?

Ta otázka byla asi stejně důležitá, jako barva jeho ponožek. Raději se soustředil na to, aby Jimina omylem nešvihl větvičkou, nebo s ním nezakopl.

I přes to, že zrzek téměř nic neváží, byla pro Taeho tříhodinová cesta ke konci utrpením. Svaly měl ztuhlé a když Jimina opatrně položil na gauč, myslel si, že ruce ani nepropne.

Ty si to slízneš, jen počkej

Ovšem aniž by chtěl, při představě trestu si místo do krve dobitého chlapce o samotě zamčeného ve sklepě, představil Jimina ohnutého přes jeho klín, nahlas počítajícího rány, které by mu věnoval na ten krásný, kulatý zadeček.

"Do prdele..." Taehyungovi při té představě dvakrát zacukalo v klíně. Měl chuť si zrzka hned teď vzít a donutit ho prosit o víc.

Nejdřív ho udrž při životě!

Podíval se na zdánlivě spokojeně spícího Jimina, rozvaleného na gauči tak, jak ho V shodil.

Tohle není lesní nemocnice, umělou výživu tu opravdu nemám a jestli se alespoň nenapije, tak tady umře

Zoufalé odešel do kuchyně hledat něco, čím by mohl do zrzka trochu vody dostat.

Mohl bych u jí prostě nalít do krku, ale to bych ho spíš utopil

S povzdechem začal prohledávat veškeré skříňky, co měl po ruce, ale jaksi se nemohl rozhodnout, jestli bude nápomocnější talíř, nebo lžíce.

Pak ale v šuplíku, který spíše používal na věci, které jinde překážely, našel delší brčko s poměrně širokým otvorem.

Nalil ještě do sklenice vodu a vrátil se za nehybným Jiminem do obývacího pokoje. Raději by ho přenesl do ložnice, ale ta bude kvůli rozbitému oknu nějaký čas nepoužitelná.