Hunter/Vmin

29- Escape

Taehyung odešel a Jimin už tři hodiny sám doma zvažoval svůj plán. Bál se, že to nevyjde.

Ale... Říkal, že bude pryč několik dní.
To stihnu!

S nově nabytou odvahou se vydal směrem do Taehyungovi a poslední dobou i jeho ložnice, aby si sbalil nějaké věci. Přecejen nevěděl, jak dlouho bude trvat, než se dostane do civilizace.

Však můžu být někde daleko od jakéhokoliv člověka.

Otevřel černou skříň a rozhodoval se, co si obléct, aby mu nebyla zima. Koneckonců, léto už dávno nebylo.

Nakonec vybral obyčejné kalhoty, triko, mikinu a černý kabát se spoustou kapes, kam se mu při troše štěstí podaří nacpat nějaké jídlo.

Kabát mu byl moc velký, rukávy dlouhé a sahal mu do poloviny holeně. Pokud dojde na utíkání, bude ho muset zahodit.

S povzdechem se do toho všeho nasoukal. Kabát nechal rozepnutý, vevnitř bylo docela teplo a lépe se tak bude moct pohybovat.

To nebude dobré, vždyť se tu nevyznám, zatímco on tu žije...

Vběhnu mu přímo do pasti!

Přesto pokračoval a v kuchyni vybíral lednici. Sýr, salám, nějaké ovoce, moc se mu toho do kapes nevešlo, ale den nebo dva by při opravdu malých porcích vydržet mohl.

S vodou už byl větší problém. Žádnou minerálku ve flašce nenašel, a desetilitrový barel, co se nacházel nad kohoutkem, by neunesl.

V ovoci je přeci taky nějaká voda ne?

Sám věděl, že šťáva z té trošky ovoce, co sbalil mu rozhodně stačit nebude a mohl jen doufat, že znovu narazí na potůček, nebo alespoň louži, přestože špinavá voda z ní ho nijak nelákala.

Zvládnu to... Musím!

Emoce měl jak na houpačce. Chvíli propadal depresi a strachu, pak se jím z ničeho nic prohnala vlna adrenalinu.

Ať už to bylo jakkoliv, zatím jen stál připravený uprostřed kuchyně a klepal se nervozitou.

Klid Jimine...

Potřeboval podporu, jakoukoliv. Vědomí, že v téhle šlamastice není sám. Možná proto taky po dlouhé době uslyšel v hlavě známý hlas.

"Zvládneš to prcku!"

"Yoongi?" zrzek se začal otáčet že strany na stranu a hledal mintové vlasy svého kamaráda.

"Jimine, bude to dobré, ano? Jen se musíš uklidnit" a kupodivu to zabíralo. Dech chlapce se začal zpomalovat a srdce tlouklo v normálním rytmu.

"Dobře, teď se odtud musíš dostat" nařídil mu v hlavě Yoongi. Jimin se rozhlížel kolem sebe.

Nejlogičtější mu přišli dveře, ale pochyboval, že by je V nechal odemčené. Přesto to šel zkusit.

Zamčeno... Jak jinak...

"Nevadí Jimine... Najdi něco jiného" Yoongiho hlas zrzkovi dodával tolik chybějící odvahu.

"Vzpomeň si na tu starou továrnu..."

***

"No paráda a co teď?" dveře se zasekly. Byly celé zrezivělé, vlastně se od nich nedalo ani nic jiného čekat.

"Pitomej krám!" kopnul jsem si do nich znovu, abych alespoň částečně vybil svůj vztek.

"Koho vůbec napadlo je zavírat?" otočil jsem se naštvaně na Yoongiho, protože jsem moc dobře věděl, kdo je viníkem.