"Hej... No tak, vstávej už" s Jiminovým drobným tělem zatřásly dvě velké ruce.
"Uh..." ospale zamžoural skrz husté řasy a spatřil před sebou tmavé oči jeho věznitele.
"Výborně, už jsi vzhůru, pojď se nasnídat" černovlasý mu odepl vodítko od obojku a vytratil se z pokoje.
Jimin zůstal sedět na měkkém koberečku. Bál se, s jakou náladou dnes starší vylezl z postele.
Ale nechal mě tu
Zrzek byl opravdu rád, že ho starší jen vzbudil a oznámil mu, ať jde na snídani. Nikam ho netáhl, dokonce ho i odvázal.
Jsem tu jako pes
Povzdechl si a prohrábl si své odrostlé vlasy. Hlavně se chtěl držet plánu Nenaštvat V-ho.
Proto se pomalu postavil na zdřevěnělé nohy. Roztáhl ruce a s nepříjemným zakřupáním v kloubech a hlubokým zívnutím se protáhl.
Při tomto pohybu omylem přenesl váhu na pomalu se hojící lýtko. Bolestně sykl a přeskočil na druhou nohu.
Dneska už bylo cvičení dost
Nevěděl, jak dlouho se zdržel, ale bylo mu jasné, že čím déle na něj bude muset černovlasý čekat, tím bude naštvanější.
Kulhavým krokem si to namířil do kuchyně. Místnost byla prázdná, po jeho vězniteli ani stopa. Jen na stole byl talíř s palačinkami a kouřící se hrnek.
Přišel trochu blíže k porci jídla. Podle barvy a vůně poznal, že v hrnku se nachází kakao a že palačinky jsou promazané marmeládou.
Jiminovi se okamžitě začaly sbíhat sliny. Jídlo prostě vypadalo dobře a po spánku mě také značně vyhládlo.
Bude naštvaný, když si dám?
Situace sice přímo ukazovalo na to, že jídlo je připravené právě pro drobného zrzka, ale ten si u černovláska nebyl jistý, ani že má pod rouškou rty.
Rty kterými mě líbal
Se zatajeným dechem si přejel po těch svých, když si vzpomněl, co všechno kromě líbání s ním ten muž prováděl.
"Co to tu vyvádíš?" vyděsil Jimina podmanivý, hluboký hlas těsně za ním. Polekanně nadskočil a stáhl ruku že svých rtů.
Kde se tam vzal?
Starší už byl za ty roky naučený chodit tiše. Pronásledování lidí v lese toto umění vyžadovalo.
"J-já..." zrzek nevěděl, co dělat. V nezněl nijak naštvaně, ani podrážděně, přesto z něj šel strach.
"Sněz to, než to bude úplně studené" černovlasý už ho dále netrápil svou těsnou blízkostí a šel se posadit naproti místu, kde měl zrzek naservírované jídlo.
Jimin si pomalu odsunul židli a sedl si. Byl trochu nervózní z toho, že se na něj jeho věznitel tak upřeně dívá.
Neměl rád, když ho někdo sledoval u jídla. I doma obvykle jedl sám. Výjimkou byly občasné večery s chlapcem s mintovými vlasy, kdy si objednal nějaké nezdravé jídlo, jako pizzu, nebo krabičku nudlí.
Předešlý den mu to tolik nevadilo, přecejen byl opravdu vyhladovělý a to, jestli ho někdo sleduje, bylo vedle možnosti teplého jídla úplné nic. Ale teď ho to značně znervózňovalo.
Nestěžuj si, poslouchej, hlavně ho nenaštvi
V sledoval, jak mladší krájí palačinky, způsob, jakým drží příbor, žvýká každé sousto.

ČTEŠ
Hunter/Vmin
FanfictionJednou se Jimin probudí sám v lese s jedinou zprávou . . . UTÍKEJ Z mladého Jimina se stává kořist, ale kdo je lovec? #1 Vmin #28 Bts