Hunter/Vmin

10- New Room

Paprsky ranního slunce, prosvítající skrz černé záclony hřáli Jimina na tváři a pomalu ho probouzeli. Se zaručením se pomrvil a překulil se na druhý bok. Vstávat se mu nechtělo, aby taky jo, když matrace pod ním byla jak obláček.

Matrace?... Obláček?!...

Bleskurychle se vyšvihl do sedu. Trochu se mu při tom rychlém pohybu zamotala hlava, ale bylo to to poslední, co ho v tuto chvíli zajímalo. Vykulenýma očima se začal rozhlížet po cizím pokoji, ve kterém se nějakým neznámým způsobem ocitl.

Až děsivě čisté, bílé zdi, černé dveře, naproti nim velké okno s černým rámem a parapetem, který však postrádal nějaké pokojové květiny.

V jednom rohu velká, černá skříň a v druhém černě povlečená postel, na které ležel, a před ní na bílé podlaze černý, od pohledu jemný koberec, ten jediný dodával pokoji trochu domácký vzhled. Jinak vše působilo neosobně, žádné obrázky, fotky, dokonce ani nepořádek tu nenašel.

V žádném případě však tato místnost nepřipomínala malý, prázdný sklep, který si pamatoval, přesto se zde necítil pohodlně, zase byl sám a v neznámém prostředí.

Odkryl pokrývku a pohlédl na své hubené nohy. Na postřeleném lýtku měl čerstvý obvaz, pečlivě zavázaný a nejevil žádné známky po tom, že by pod ním měla být čerstvě otevřená rána.

Někdo mě musel ošetřit

V tu chvíli si vybavil vše, co se včerejší večer stalo, divné chování svého věznitele, dokonce i jeho slzy.

Jimin moc nechápal, proč brečel, ale v tu chvíli, jakoby s ním soucítil. Viděl, že také dokáže projevit city, že je to také jen člověk a ještě k tomu pravděpodobně raněný.

Proč by jinak brečel?

Zrzek byl vždy empatický, možná až moc a na ostatní myslel víc, jak na sebe. Proto byl jeho kamarád Yoongi ve skrytu duše rád, že se s Jiminem nikdo nebaví, každý by totiž mohl jeho dobroty zneužít.

Zrzek si protáhl ztuhlé ruce, shodil nohy z postele a chtěl se postavit.

Třeba nebude zamčeno a zjistím, kde jsem

S novou nadějí se vyšvihl na zesláblé nohy. Jak moc byl se svou doměnkou na omylu zjistil, když se hned po tom, co na svá chodidla přenesl celou váhu.

S vyjeknutím se sesunul na huňatý kobereček. I přes čistý obvaz lýtko nebylo ani zdaleka zahojené a stále při zátěži bolelo.

Jimin si ho začal nad obvazem mnout, aby trochu uvolnil stažený sval a ulevil si od bolesti.

Ale pak se zpoza dveří ozvaly kroky. Zrzek zkoprněl, přikrčil se k noze postele a pohledem skenoval kovovou kliku u černých dveří.

Netrvalo dlouho a zvuk kroků vystřídalo klapnutí zámku a tiché otevření. Chlapec ani nebyl překvapený, když na prahu uviděl vysokého muže v kapuci a s rouškou přes obličej, samozřejmě celého v černém.

Černovlásek se k němu Pomalu sunul a propagoval ho tmavýma očima, zastavil se až v dřepu těsně před Jiminem, jehož zornice byly rozšířené jak strachem, tak zvedavostí.

Bude zase zlý?

Zahalený k němu natáhl ruku a než mladší stačil ucuknout, chytil ho za bradu a přitáhl si ho těsně k obličeji. Jejich oči dělilo jen pár centimetrů a ani jeden neuhnul. Zrzek, protože se bál a černovlasý byl moc fascinován strachem v chlapcových hnědých očích.

Nakonec starší pustil Jiminovu bradu a postavil se, takže se nad ním teď tyčil jak kat nad odsouzeným. Zrzek naprázdno polkl a ještě víc se přikrčil, cítil ze svého věznitele takovou autoritu, že se bál i dýchat.

"Zvedej se" zavrčel jeho směrem a stále ho propaloval chladnýma očima. Chlapec se nezmohl na odpor. Nepřerušuje oční kontakt se zapřel o postel a pokusil se postavit.

Jakmile však pod sebe podsunul zraněnou nohu, bolestně zavyl a spadl zpět na zadek. Zavřel oči a schoval hlavu mezi ramena. Očekával facku, ránu pěstí, kopané, nebo alespoň nějakou nadávku, ale nic takového se mu nedostalo.

Černovlasý si ale jen povzdechl a svěsil ramena. Udělal ještě krok k vystrašenému chlapci, špičkami svých okopaných tenisek se lehce dotýkal jeho zdravého lýtka.

Nečekaně se sehnul, popadl mladšího za paži a bez větších problémů ho vytáhl na nohy. Jimin překvapením vypískl, ale neodvážil se vytrhnout.

Stejně bych mu neutekl

Zahalený ho ale nepouštěl, čekal, až si zrzek najde rovnováhu na zdravé noze. Ten se však stále opíral o svého věznitele, jako by čekal, že ho bude držet navždycky.

"Postav se na tu zdravou nohu" poradil mu, ale tónem, díky kterému věta zněla spíš jako rozkaz. Mladší okamžitě uposlechl a o pár zavrávorání později se opravdu dokázal udržet jen na jedné noze. Připadal si jako čáp v bažině, ale nechtěl udělat nic, co by zahaleného rozčílilo.

Černovlasý se naposledy ujistil, že zrzek zvládne stát a svěsil svou ruku z jeho paže "Pojď za mnou" s tím se otočil a ráznou chůzí vyšel ze dveří. Jimina ani na chvíli nenapadlo ho nenásledovat, a tak pomalu začal skákat za ním s jednou rukou přitisklou ke stěně, aby se alespoň trochu jistil.

Svého věznitele našel netrpělivě podupávajícího kousek od dveří. Rychle se rozhlédl po místnosti, ve které se ocitli. Byla to jídelna propojená s kuchyní, stejně černobílá, jako pokoj, který právě opustili.

Na další prozkoumávání neměl čas, protože se starší s jednoduchým gestem, aby ho následoval, vydal dál. Kousek od dveří, ze kterých vyšli, byly ještě jedny, úplně stejné, do kterých ho teď černovlásek tlačil.

Jimin tedy neobratně vstoupil. Ocitl se v koupelně ve stejných barvách, jako zbytek domu, který stihl poznat. Zařízená byla zcela jednoduše, podlaha a spodní polovina zdí byla obložená černými kachličkami, kromě dveří, kterými vešli tu byly ještě jedny, pravděpodobně na záchod.

Jinak vybavení tu bylo po většinou bílé, umyvadlo, nad kterým bylo velké zrcadlo, skříňka v rohu, pračka i vana zevnitř, zvenčí byla obložená stejnými kachličkami, jako stěny, sprchový kout byl strategicky vedle vany a před nimi bílá protiskluzová podložka.

Jak se rozhlížel kolem, nevšiml si černovlasého, který se ocitl hned za ním, proto se také tolik polekal a málem ztratil rovnováhu, když si ho za rameno otočil čelem k sobě.

"Umyješ se a přijdeš za mnou do kuchyně, ve skříni jsou čisté ručníky a nějaké oblečení, máš na to čtvrt hodiny" s těmito instrukcemi se otočil a zabouchl za sebou dveře.

Zrzek se ještě dobrou chvíli zmateně díval na zavřené dveře. Ani trochu nechápal situaci, ve které se ocitl. Věděl jen, že je to špatné.

To jsem ještě netušil, jak moc

Taaak, je tu další kapitola

Snad se líbí, i když se teď toho moc nestalo, ale další už snad budou záživnější

BloodyPrincess