Hunter/Vmin

37- I Wanna Tell You

Jimin zůstal němě zírat před sebe na tvář svého věznitele. Netušil jak reagovat, hlavou se mu honilo až moc myšlenek.

Kdo mu to udělal?

Co se mu stalo?

Muselo to bolet...

Je krásný...

Počkat co?

"Ohavné, že?" Taehyung se ušklíbl a odhodil roušku na stůl. Bál se Jiminovi reakce.

Ano, V má z něčeho obavy...

...protože Jimin je dokonalý...

Zrzek si fascinovaně prohlížel pravou tvář. Byl si jistý, že tohle si černovlasý sám udělat nemohl.

Nebo mohl?

Mladší stále jen vyjeveně zíral na Taeho obličej. Starší si jen povzdechl a natáhl se zpět pro roušku.

Nebudu ho víc děsit.

Ale než stačil černý kus láty přitáhnout k sobě, zastavila ho malá ruka položená na té jeho.

Jimin sám nevěděl, co dělá. Byl to spíše instinkt, než promyšlené jednání, přesto mu to přišlo naprosto v pořádku.

Čím jsem si jeho zasloužil?

V pustil roušku a ruku svěsil podél těla "Nechci ti už ubližovat Jimine" špitl si pro sebe, ale zrzek to slyšel.

"Měl jsem staršího bratra" pustil se Tae do vyprávění. A Jimin poslouchal, doslova hltal každé slovo s touhou dozvědět se více.

"Byl mezi námi rozdíl jen necelé dva roky. Matka zemřela při mém porodu, vyrůstali jsme jen s otcem, ale ten měl neustále práci s firmou a na nás neměl čas.

Ale s Jungkookem jsme si ve všem vystačili sami. Bylo to až podivuhodné, většina sourozenců v našem věku si šla po krku"

Starší se uchechtl My jsme do toho stádia museli dorůst.

"Byli jsme díky tátovi hodně bohatí, jeho firma kupovala a stavěla hotely. Myslím, že některé byly i v Evropě.

Vždy jsem byl takové to poslušnější dítě a Kook průšvihář. Vyloženě ho bavilo přidělávat starosti. Byl sice starší, ale rozhodně ne rozumnější.

Když jsem měl čtrnáct a Jungkook patnáct, otec nás pomalu začal zaučovat do chodu firmy.

Vždy jsem si myslel, že táta jen sedí v kanceláři a přemýšlí, kde postaví další hotel či apartmán, ale ve skutečnosti to bylo opravdu náročné.

Kook se v tom orientoval mnohem lépe, než já. O rok později dokonce začal otci radit v jednodušších obchodech. Vyloženě chytl podnikatelského ducha.

Majetek nám měl připadnout půl na půl. Tehdy, když nám to otec oznámil se Jungkook naštval. Nikdy jsem ho takového neviděl.

Možná jsem si toho měl začít všímat dříve. Otec mu za každou dobrou radu dal peníze navíc a ty se pro něj začaly stávat vším.

Myslím, že myšlenka táty byla, že když si firmu rozdělíme, Kook bude mozek a já budu krotit jeho nálady a zastupovat firmu na akcích.

Přesto, že se na mě začal Jungkook dívat skrze prsty, jsem mu jako svému bratrovi bezmezně věřil.

Ten den jsme si chtěli po dlouhé době udělat společný výlet. Jen mi dva do přírody.

Jungkook vybral nějaké skalní útesy, odkud měl být skvělý výhled a já neměl důvod protestovat"