Hunter/Vmin

14- That Was Taehyung

Bylo ještě dost brzy ráno, když se Jimin, který se minulou noc uplakal ke spánku, začal probouzet.

Pomaličku otevřel oči a zamžoural. Ale očekávaného světla se mu nedostalo. Neviděl vůbec nic, jen tmu.

Já jsem slepý! Oslepl jsem!

Malý chlapec začal panikařit a zmateně kolem sebe rozhazovat rukama, ve snaze chytit se něčeho pevného.

Místo toho se jen praštil do obličeje. Tiše zaklel a začal si postižené místo mnout. Vlastně díky tomu narazil na příjemnou látku zakrývající mu oči.

Rychle dal ruce za hlavu a začal zápasit se složitým uzlem. Ulevně vydechl, když mu tmou roztáhlé zorničky konečně spálilo ranní slunce.

Pomalu si začal sedat, ale okamžitě toho litoval. Zadek měl v jednom ohni. S bolestí se mu také až moc živě vybavil včerejší večer.

Cítil se neuvěřitelně pošpiněný a zneužitý, znovu. V vůbec nehleděl na mladšího pocity, šlo mu jen o své vlastní uspokojení.

Jiminovi tekly slzy, nevzlykal, dokonce se mu i udržel pravidelný dech, jen mu po tvářích stékaly slané potůčky a vsakovaly se do huňatého koberce, na kterém ležel.

Ani v posteli mě nenechal, jednoduše mě využil a odhodil

Chtěl cítit vztek, chtěl křičet, chtěl cítit touhu toho zmetka zabít, ale jediné co pociťovat byla sebelítost.

Utápěl se ve svém smutku, neschopen se pohnout, ani se nepodíval na postel, jestli tam starší ještě je, nebo už ne. Všechno mu to bylo jedno.

"Jimine..." ozval se u jeho ucha známý, starostlivý hlas, podbarvený lítostí.

"Yoongi?" mladší měl kvůli breku z minulé noci chraplavý hlas, který k němu vůbec neseděl, ale jeho kamarád nevypadal, že by mu na tom něco vadilo.

"Je mi to moc líto..." natáhl ruku k zrzavým vlasům a lehce je pohladil. Jimin ale nic necítil. Moc si přál užít si dotek svého hyunga, samozřejmě v přátelském smyslu.

Ale krutě si musel uvědomit, že je to jen další přelud. Byl sice trochu zklamaný, ale stále lepší, než žádný Yoongi.

"Hrozně moc bych ti chtěl pomoct" povzdechl si a prohrábl si své mintové vlasy. Jimin trochu nostalgicky zavzpomínal na to, jak od něj tento zlozvyk převzal, akorát v mnohém větší míře.

"Tak mi pomož" usmál se zrzek, jako by to byla ta nejjednodušší samozřejmost "Nemůžu Jimine, sám víš, že nejsem skutečný" Yoongi svého kamaráda soucitně pohladil po tváři.

Opravdu vypadalo jako ukázkový pár. V době, kdy se spolu ještě bezstarostně toulali městskými uličkami, málokdo věřil tomu, že jsou jen nejlepší přátelé. Ale opravdu ani jeden nepřechovával vůči druhému hlubší city.

"Zůstaň tu se mnou Yoongi, neopouštej mě" i po tomhle mu Yoongi věnoval jen smutný povzdech.

"Kéž by to bylo tak jednoduché" sklopil pohled a potřásl hlavou "Můžu tu být jen tehdy, kdy se na mě plně soustředíš" zlehka přejel Jiminovi po paži.

Ale ten opět nic necítil, navíc ho slova jeho hyunga ranila. Znamenalo to, že v těch nejhorších chvílích ho jeho imaginární Yoongi nebude moct podržet, nebude mu šeptat uklidňující slůvka, nebude mu vískat vlasy.

"S-slibovali jsme si navždy" začal tiše vzlykat. Pro některé to mohlo vypadat, jako u rozvodu, no zrzek se cítil tisíckrát hůř.

"Je mi to moc líto Jimine" Yoongi mu přejel palcem po líčku. Ale tentokrát to v mladším vyvolalo úplně opačnou reakci. Místo uklidnění se, se ještě víc rozplakal, když ten dotek nemohl cítit.

"Vzpomínáš na to?" ukázal Yoongimu křížek pod jeho palcem "Jak bych nemohl?" jemně se usmál a k zrzkově ruce přiložil svojí s identickou značkou.

"Navždy?" Jiminovi se tentokrát v očích leskly slzy štěstí "Navždy" pozvedl koutky starší a pak zrzek znovu upadl do spánku.

***

Tentokrát ho vzbudilo prásknutí dveřmi. Jen co ten zvuk dolehl k jeho uším, vyplašeně otevřel oči a hledal po pokoji jeho věznitele.

Nikde však nebyl, místnost byla až na Jimina úplně mrtvá. Začal ji teda podezíravě předjíždět očima a hledal nějakou změnu.

Nakonec ji přecejen našel. Přede dveřmi ležel talířek těstovin se sýrovou omáčkou a sklenice pomerančového džusu.

Jako na povel zrzkovi zakručelo v bříšku. Jídlo vypadalo opravdu dobře, dokonce i dobře vonělo, a tak se pomalu a velice opatrně, vzhledem k svému bolavému pozadí, posadil a začal se po podlaze sunout k talíři.

Okamžitě do ruky popadl vidličku, která ležela vedle a dal si do úst první sousto. Jeho chuťové pohárky hned zajásaly a donutili si ho hned po polknutí znovu naplnit pusu.

Během chvíle měl snědeno a už jen u prázdného talíře usrkával džus. Byl překvapený, že se V za celý den neukázal a to už se za oknem pomalu začalo stmívat.

Samozřejmě si nestěžoval, že mu nepřišel ublížit, ať už jakkoliv, ale stejně mu bylo trochu líto, že je černovlasému úplně ukradený.

Opravdu mu nestojím ani za to, aby se mi podíval do očí

Kdyby jen věděl, že V je momentálně dole ve sklepě u boxovacího pytle a zuřivě do něj bez rukavic mlátí.

Ten malý chlapec mu udělal v hlavě nehorázný zmatek. Nechápal, kam se poděla původní myšlenka zabít ho v lese, jako všechny ostatní.

Posranej Jimin

Nikdy si k sobě domů nikoho takto nevzal. Občas se stalo, že někoho nezabil hned, ale ještě ho před tím znásilnil.

Dokonce si jednou s jedním chlapcem hrál tak, že ho vždy večer našel, zneužil a nechal ho tam. Tak to šlo asi týden, než ho to přestalo bavit a vrazil mu přes oko nůž do hlavy.

Ale Jimina nejen že nedokázal zabít, on k němu teď dokonce cítil i lítost. Občas se přistihl, jak myslí na to, že si to ten prcek nezasloužil.

Dost!

Zasadil pytli tvrdou ránu a zanechal na něm další rudou skvrnu po krvi z jeho rozedřených kloubů.

Důvod, proč dnes zrzkovi jen donesl jídlo byl, že by se mu nedokázal podívat do očí, nedokázal by snést pohled do těch ublížených, karamelových duhové.

Nakonec si o pytel jen opřel hlavu a zhluboka vydechl. Nechápal, co se to s ním v poslední době děje. V nikdy nepochyboval o svých činech, nikdy se neohlížel zpět.

Ne, já ne, to dělal Taehyung

Uff, tak jsem tu zpět s další částí

Upřímně mi přijde, že je hrozně zmatená a postrádá pointu

No ale snad to není až tak strašný

Tak se zase uvidíme u další kapitoly

BloodyPrincess